Ústav fotoniky a elektroniky Akademie věd České republiky

ÚFE provádí základní a aplikovaný výzkum v oblasti fotoniky, optoelektroniky a elektroniky. ÚFE přispívá k rozvoji poznání v těchto oblastech a vytváří širokou bázi znalostí, jako základ pro vývoj nových špičkových technologií. V oblasti fotoniky se ÚFE věnuje výzkumu a vývoji nových optických biosenzorů, výkonových vláknových laserů, generátorů koherentního záření ve střední IČ oblasti a speciálních optických vláken. V oblasti optoelektroniky se ÚFE věnuje studiu elektronických a optických jevů na povrchu a rozhraní nanomateriálů vyvolané dopadem fotonů, iontů, elektronů a adsorbcí atomů a molekul za účelem jejich využití v senzorech, nových zdrojích světelného záření a pokročilých analytických metodách. Studium elektrodynamických vlastností biologických systémů a vývoj detekčních systémů pro tyto účely představují nejdůležitější výzkumné aktivity v oblasti elektroniky (s přesahem do fotoniky). ÚFE rovněž provozuje a rozvíjí laboratoř Státního etalonu času a frekvence.

Ústav byl zřízen usnesením IX. schůze prezidia Československé akademie věd (ČSAV) ze dne 28. května 1954 s účinností od 1. října 1954 s názvem Ústav teoretické radiotechniky (ÚTR). Přípravné kroky vedl Sergej Djaďkov, přední osobnost československého elektronického výzkumu, který se stal i prvním ředitelem. Spolu s ním přišli do ústavu odborníci z průmyslového výzkumu stabilních oscilátorů a statistických metod v radiotechnice a řada významných osobností z oblastí teorie obvodů, přesného měření času a šíření elektromagnetických vln. Usnesením X. schůze prezidia ČSAV ze dne 3. června 1955 s účinností od 1. ledna 1956 došlo k přejmenování na Ústav radiotechniky a elektroniky (ÚRE) a ústav pod tímto názvem působil až do konce roku 2006.

Již od počátku své činnosti ústav dosahoval výrazných úspěchů. K těm patřilo změření Dopplerova efektu u prvního sovětského sputniku (družice) v roce 1957. Tato měření byla provedena ve skupině Jiřího Tolmana, který byl vůdčí světovou osobností ve výzkumu generování a měření přesné frekvence a času. Další úspěch přišel na světové výstavě EXPO 1958 v Bruselu, kde ústav získal zlaté medaile za samočinný počítač na principu pravděpodobnosti a přístroj pro rezonanční transformaci signálů.

Počátkem šedesátých let Jiří Tolman inicioval v ústavu výzkum v kvantové elektronice. Ten se zprvu zaměřil na studium paramagnetických látek a na výzkum čpavkového MASERu. Skupina vedená Viktorem Trkalem spustila první československý maser 26. března 1963. Byla to průlomová událost v oboru kvantové elektroniky a laserové fyziky v Československu. (Tento maser lze vidět ve stálé expozici Národního technického muzea.) Brzy poté, začátkem května 1963, následovalo spuštění rubínového LASERu Janem Blablou. V roce 1967 byla v ústavu provedena ve spolupráci s Fakultní nemocnicí na Bulovce první oční laserová operace u nás. Bylo vyrobeno několik oftalmokoagulátorů a předáno očním klinikám v Praze, Mostě a Bratislavě.

Úsilí věnované přesnému času a frekvenci přineslo světově uznávané a využívané výsledky. Především metoda časového transferu s pomocí synchronizačních impulzů televizního vysílání, kterou navrhl Jiří Tolman, byla celosvětově používána až do relativně nedávné doby. V 90. letech postupně přebíraly její funkci systémy GPS.

Velmi užitečným nástrojem pro diagnostiku polovodičových materiálů se stala metoda SIMS (Secondary Ions Mass Spectroscopy), implementovaná v ústavu v roce 1974. Zvláštního mezinárodního uznání dosáhl Zdeněk Šroubek svým příspěvkem k porozumění procesů přenosu povrchového náboje.

Koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let byla v URE vyvinuta příprava červených a zelených LED z GaP epitaxním růstem z kapalné fáze, které měly nejvyšší účinnost přeměny elektrického proudu na světlo v celém východním bloku. Technologie byla předána do Tesly Vrchlabí. Práce ve výzkumu přípravy viditelných LED byly oceněny cenou AV ČR.

V 70. letech byla vyvinuta příprava výkonných IČ emisních diod z GaAs:Si a zlepšené varianty s tzv. optickým oknem emitující 10-20 mW při 100 mA v oboru vlnových délek 920 až 970 nm. Technologie jejich přípravy byla předána do Tesly Blatná. Tyto práce byly v roce 1979 oceněny jako nejvýznamnější průmyslová aplikace výsledku výzkumu v AV. V 70. letech byly také úspěšně připraveny monokrystalické vrstvy GaN a mezi prvními na světě byly připraveny monokrystalické vrstvy GaAlN na safíru. Tyto materiály jsou v současné době používány k přípravě nejúčinnějších zdrojů viditelného záření a nahrazují žárovky.

Od počátku osmdesátých let byl řešen úkol vývoje polovodičových laserů pro optické komunikace v ČSSR. Spojeným úsilím tří vědeckých oddělení se postupně podařilo připravit GaAlAs/GaAs lasery pracující v kontinuálním režimu při pokojové teplotě (J. Novotný), bezdislokační podložky GaAs nutné k přípravě těchto laserů s dlouhou životností (F. Moravec) a nízkoprahové lasery GaInAsP/InP pro celou oblast vlnových délek od 1,1 μm do 1.67μm. V komunikačním pásmu 1,3 μm a 1,55 μm byly dosaženy hodnoty prahového proudu kontinuální laserové generace při pokojové teplotě 11 a 14 mA (D.Nohavica). Práce byly v roce 1989 navrženy na udělení Státní ceny.

V 80. letech pak spojené úsilí ÚRE a Ústavu chemie skelných a keramických materiálů ČSAV vyústilo v ucelenou metodickou a technologickou základnu pro optické vláknové komunikace v Československu.

Hlavní aktivitou ÚFE je základní a aplikovaný výzkum, doplňovaný metrologií, publikační činností a výukou. Hlavními oblastmi výzkumu jsou fotonika, optoelektronika a elektronika. V těchto oblastech ÚFE rozvíjí vědeckou úroveň znalostí a zabývá se rovněž vývojem nových špičkových technologií. Jako uznání vysoké kvality výzkumu metrologie frekvence a času, bylo ÚFE pověřeno odpovědností za Státní etalon času a frekvence. Vzdělávání v oblastech výzkumu ÚFE je nedílnou součástí poslání ústavu. ÚFE je zapojeno jak do vysokoškolského tak postgraduálního studia a díky spolupráci s univerzitami přispívá ke kvalitě vzdělávání jak v tradičních tak v nově vznikajících vědních oborech.