Ústav dějin KSČ

Ústav dějin KSČ byl ústav komunistické strany zřízený v roce 1950 propagujicí stranické dějepisectví.

Snahy zřídit zvláštní pracoviště orientované na dějiny dělnického hnutí a komunistické strany se objevily v roce 1946, ale očekávané otevření ústavu k 50. narozeninám Klementa Gottwalda pod názvy Gottwaldův ústav pro studium revolučních bojů či Gottwaldův ústav dějin KSČ se nestihlo. Smyslem ústavu mělo být systematické a plánovité shromažďování, třídění a rozpracování dokumentárního materiálu o dějinách českého a slovenského dělnického hnutí, dále plánovité a systematické shromažďování materiálu o mezinárodním dělnickém hnutí, pokud se vztahuje k českým a slovenským revolučním bojům“. Další návrh zřízení ústavu z roku 1949 počítal se spoluprací s armádou v podobě společného Muzea odboje. Organizaci ústavu vedl nakonec historik Jiří Doležal, který byl nahrazen Jindřichem Veselým, předválečným funkcionářem KSČ a člen aparátu František Dezider Pór jako organizační tajemník. Sídlem ústavu byla budova městské spořitelny v Rytířské ulici. První statut ústavu byl vydán až v květnu 1957.[1]

Ústavu se nedařilo najít odborně schopné zaměstnance, v roce 1952 fungoval s 15 stálými zaměstnanci a 5 externisty. Například zde působil od roku 1952 Josef Kresta nebo Pavel Reiman jako vědecký pracovník, od roku 1955 je zástupcem ředitele, následně letech 1962-68 ředitelem ústavu po Jindřichu Veselém. Josef Kresta odstoupil v roce 1959, co na něj Veselý udal, že byl v roce 1938 členem agrární mládeže a následně byl obviněn z kariérismu a bezpáteřnictví a nestandardních příjmů.

Po roce 1968 byl přejmenován na Ústav dějin socialismu, který existoval do roku 1970.[2] Ústav se členil na vydavatelský odbor (Frantiček Burian), referát dějin KSČ, odbor muzeí a výstav (Jiří Čech), archív (Karel Verner), knihovna (Bohumil Pelikán)