Ústav dějin KSČ

Ústav dějin KSČ byl ústav komunistické strany zřízený v roce 1950 propagujicí stranické dějepisectví.

Snahy zřídit zvláštní pracoviště orientované na dějiny dělnického hnutí a komunistické strany se objevily v roce 1946, ale očekávané otevření ústavu k 50. narozeninám Klementa Gottwalda pod názvy Gottwaldův ústav pro studium revolučních bojů či Gottwaldův ústav dějin KSČ se nestihlo. Smyslem ústavu mělo být systematické a plánovité shromažďování, třídění a rozpracování dokumentárního materiálu o dějinách českého a slovenského dělnického hnutí, dále plánovité a systematické shromažďování materiálu o mezinárodním dělnickém hnutí, pokud se vztahuje k českým a slovenským revolučním bojům“. Další návrh zřízení ústavu z roku 1949 počítal se spoluprací s armádou v podobě společného Muzea odboje. Organizaci ústavu vedl nakonec historik Jiří Doležal, který byl nahrazen Jindřichem Veselým, předválečným funkcionářem KSČ a člen aparátu František Dezider Pór jako organizační tajemník. Sídlem ústavu byla budova městské spořitelny v Rytířské ulici. První statut ústavu byl vydán až v květnu 1957.[1]

Ústavu se nedařilo najít odborně schopné zaměstnance, v roce 1952 fungoval s 15 stálými zaměstnanci a 5 externisty. Například zde působil od roku 1952 Josef Kresta nebo Pavel Reiman jako vědecký pracovník, od roku 1955 je zástupcem ředitele, následně letech 1962-68 ředitelem ústavu po Jindřichu Veselém. Josef Kresta odstoupil v roce 1959, co na něj Veselý udal, že byl v roce 1938 členem agrární mládeže a následně byl obviněn z kariérismu a bezpáteřnictví a nestandardních příjmů.

Po roce 1968 byl přejmenován na Ústav dějin socialismu, který existoval do roku 1970.[2] Ústav se členil na vydavatelský odbor (Frantiček Burian), referát dějin KSČ, odbor muzeí a výstav (Jiří Čech), archív (Karel Verner), knihovna (Bohumil Pelikán)

Dílo a příspěvky

Obsah: F. Horka: Historicky význam vzniku KSČ jako masové revoluční dělnické strany;

  • J. Pokorná: KSČ - pevný oddíl mezinárodního revolučního dělnického hnutí;
  • J. Menclová: Bolševické zocelení KSČ v letech předmnichovské republiky;
  • F. Janáček: Lidová fronta a její uplatnění v politice KSČ;
  • M. Klimeš: Uloha NF při přerůstání národní a demokratické revoluce v revoluci socialistickou;
  • M. Vartíková: KSČ a slovenská národnostná otázka v ľudovodemokratickom Československu;
  • M. Kadlec: Historická nutnost a metoda socialistické

Reference

  1. BIGL, Richard. Národnostní otázka vPolskua Československu vmeziválečnémobdobí. Praha: Masarykův ustav Akademie ved CR, 2005.155 pp.. Canadian-American Slavic Studies. 2007-01-01, roč. 41, čís. 2, s. 232–234. Dostupné online [cit. 2019-02-19]. ISSN 0090-8290. DOI 10.1163/221023907x00905.
  2. ALBRECHT, Catherine. Hospodářské dějiny [Economic History], vol. XIV Prague: Ústav československých a světových dějin Československé akademie věd, 1986. Pp. 414.Hospodářské dějiny [Economic History], vol. XV. Published on the occasion of the XIth International Economic History Congress in Bern, 1986. Prague: Ústav československých a světových dějin Československé akademie věd, 1986. Pp. 685.. Austrian History Yearbook. 1991-01, roč. 22, s. 168. Dostupné online [cit. 2019-02-19]. ISSN 0067-2378. DOI 10.1017/s0067237800019962.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.