Úšovice

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1273.[3]

K obci Úšovice patřila dříve i čtvrť Šenov i vlastní Mariánské Lázně. Mariánské Lázně o rozloze 772 hektarů byly z Úšovic vyčleněny po roce 1818. Po vybudování železniční trati a nádraží v roce 1872 dostalo nádraží v tehdejších Úšovicích název Mariánské Lázně. Kolem hostince Schönau (Šenov, později Šumava), postaveného v roce 1838, a v okolí vyrostly čtvrti Šenov, Bellevue, Nádražní čtvrť a Luft.

Kostel sv. Antonína Paduánského

19. června 1886 byla podána okresnímu hejtmanství Teplá žádost o založení nového městečka Šenov složeného ze čtvrtí Šenov, Nádražní, Luft a Hamrníky. Obecní zastupitelstvo v Úšovicích se k žádosti vyjádřilo zamítavě. Klášter Teplá se vyjádřil, že ke vzniku nové obce nemá námitek. Okresní výbor Teplá v roce 1887 zjišťoval na místě názory občanů a došel k závěru, že většina majitelů domů a pozemků v dotčené oblasti s navrhovaným odtržením od Úšovic nesouhlasila. Další návrh, zahrnující tentokrát již jen čtvrti Šenov a Nádražní čtvrť, byl podán 5. května 1887. Účetnictví Úšovic začal zkoumat Okresní úřad v Teplé i Zemský výbor v Praze, obec Úšovice však opět nesouhlasila. Když ani po třech letech nebyla žádost vyřízena, Šenovští změnili návrh a začali požadovat připojení Šenova k Mariánským Lázním, s čímž Mariánské Lázně souhlasily, obec Úšovice i tento návrh odmítla. Výnosem Zemského výboru v Praze ze 17. října 1893 byly čtvrti Šenov a Nádražní odtrženy od Úšovic a připojeny k Mariánským Lázním. Součástí Úšovic zůstaly čtvrtě Luft a Bellevue a osady Hamrníky a Stanoviště. Dnem 1. dubna 1895 Mariánské Lázně převzaly správu nového území a následně přečíslovaly domy, 8 let poté byla k nádraží zavedena elektrická dráha. Jméno čtvrti a zamýšleného městečka Šenov postupně upadlo v zapomenutí.[4]

15. října 1941 byly k Mariánským Lázním připojeny Henleinovým příkazem i Úšovice s osadami Stanoviště a Hamrníky, bylo však zachováno úšovické i hamrnické samostatné číslování domů. Po válce byl sice tento příkaz anulován, ale město Mariánské Lázně okamžitě požádalo o nové právní připojení Úšovic, které tak z hlediska dnešního práva nastalo v roce 1945. V šedesátých letech vznikl problém na novém sídlišti Panská Pole, jímž se proplétá klikatá katastrální hranice a systémy číslování domů se zde prolínají.[4]

V současnosti zde natrvalo žije valná většina mariánskolázeňských obyvatel. Příčinu tomu zavdalo urbanistické řešení poválečné výstavby a následná výstavba obytných sídlišť, která pokračuje až do dnešních dnů. Úšovice si zachovaly svůj osobitý charakter a půvab vlastní celému lázeňskému místu.

Název Úšovice je místními obyvateli vyslovován krátce, tedy „Ušovice“.

Podle sčítání 1930 zde žilo v 356 domech 3 755 obyvatel. 118 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 3539 k německé. Žilo zde 3586 římských katolíků, 78 evangelíků, 3 příslušníci Církve československé husitské a 25 židů.[5]

• Lázeňský dům Panorama
• Lázeňský dům Miramonte
• Kostel svatého Antonína Paduánského

• 
  Hotel Sonáta v Plzeňské ulici
• 
  Lázeňský dům Panorama
• 
  Palackého ulice
• 
  Dům Ural na Školním náměstí

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Úšovice na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Úševice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Úšovice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)