Éric Zemmour

Éric Zemmour (​[eʁik zemuʁ]; * 31. srpen 1958, Montreuil) je francouzský novinář a spisovatel. Je znám pro své krajně pravicové názory[1] i ostrou kritiku islámu.[2][3]

Éric Zemmour
Rodné jménoÉric Justin Léon Zemmour
Narození31. srpna 1958 (63 let)
Montreuil (Seine-Saint-Denis)
Povoláníspisovatel, editorial columnist, novinář, sloupkař, komentátor, aktivista a politik
StátFrancie Francie
Alma materPařížský institut politických věd (do 1979)
Tématažurnalistika a politika
Významná dílaBalladur, immobile à grands pas; Petit frère (román); Le suicide français (neoficiálně Francouzská sebevražda)
OceněníPrix du livre incorrect (2010)
Prix Richelieu (2011)
Prix Combourg-Chateaubriand (2015)
Politická příslušnostReconquête!
Manžel(ka)Mylène Chichportich (od Desetiletí od 1980)
Partner(ka)Sarah Knafo
RodičeRoger Zemmour a Lucette Lévy
Podpis
oficiální stránka
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a dílo

Narodil se do rodiny berberských židů, kteří se přistěhovali do Francie z Alžírska.[4]

Média o něm spekulovala jako o možném kandidátovi francouzských prezidentských voleb v roce 2022;[5] v některých průzkumech veřejného mínění předběhl šéfku Národního sdružení (RN) Marine Le Penovou. Dne 30. listopadu 2021 oznámil, že bude kandidovat na prezidenta Francie.[6] Po opadající podpoře v průzkumech na přelomu roku 2021 a 2022 začínal v únoru opět posilovat. Tento trend se zlomil po ruské invazi na Ukrajinu 24. února. Zemmoura, podobně jako Le Penovou, poškodil jejich předchozí pozitivní vztah k Vladimiru Putinovi a současnému prezidentu Macronovi naopak pomohl jeho státnický postoj.[7][8]

Profesor marketingu David Dubois se domnívá, že se Zemmour zaměřuje na atraktivní témata (migrace a kriminalita) a pojímá je tak, aby virálně (s razancí laviny, na internetu i sociálních sítích) šířila jeho názory; sám sebe pak Zemmour prezentuje jako »obránce tradiční Francie«. Velkou popularitu si získal mezi mladými; na setkáních s veřejností (oficiálně jde o »turné k prezentaci nové knihy«) stojí u pódia mladí lidé v tričkách s nápisem »Génération Z«, takto názvem skupiny mladých dobrovolníků, podporujících Zemmoura.[1]

Islám ve Francii

Jeho jméno bylo dáváno např. britským deníkem The Daily Telegraph do souvislosti s literáty Michelem Houellebecqem a jeho románem Soumission [sumisjɔ̃], či kritikem Renaudem Camusem, kteří taktéž tvrdí, že francouzská národní identita byla nevratně zničena masovým přistěhovalectvím a zdejším nárůstem islámu.[9]

Ve své knize Le suicide français (Francouzská sebevražda) hovoří o tom, že za problémy Francouzů mohou převážně imigranti.[10]

Citát

O boji s islámem sarkasticky uvedl:[11][12]

Chceme-li prý teroristy zasáhnout, je nutno bombardovat bruselský Molenbeek a ne Rakku v daleké Sýrii.

Odkazy

Reference

  1. ava; čtk. Volba prezidenta ve Francii. Nečekané překvapení. Ze zahraničí. Haló noviny. Futura, 25. říjen 2021, roč. 31, čís. 217, s. 8. ISSN 1210-1494. (česky)
  2. SONDAGE. Zemmour meilleur candidat que Le Pen en 2022 pour la droite nationaliste ?. L'Internaute [online]. CCM Benchmark, 17. únor 2021 [cit. 2021-11-11]. Dostupné online. (francouzsky)
  3. MÉDIA, Prisma. Eric Zemmour - La biographie de Eric Zemmour avec Gala.fr. Gala.fr [online]. [cit. 2017-07-22]. Dostupné online. (francouzsky)
  4. Francie se posunula v multi-kulti silně doprava. Placený obsah. (česky)
  5. DOBIÁŠ, Daniel. Zemmour – francouzské překvapení voleb, které mění krajní pravici. Info.cz [online]. CMI News, 21. říjen 2021 [cit. 2021-11-11]. Placený obsah. Dostupné online. (česky)
  6. Nostalgie po ‚sladké, bezstarostné Francii‘. Někdejší novinář Zemmour kandiduje na prezidenta. iROZHLAS [online]. 2021-12-03 [cit. 2021-12-14]. Dostupné online.
  7. MORTIMER, Gavin. Putin’s invasion has collapsed the French right. The Spectator [online]. 2022-03-03. Dostupné online. (anglicky)
  8. Francie hledá prezidenta: do souboje o Elysejský palác jde 12 kandidátů, největší šance má Macron. iROZHLAS [online]. 2022-03-07. Dostupné online.
  9. Enfant terrible's literary vision of an Islamic France. Telegraph.co.uk. Dostupné online [cit. 2017-07-22]. (anglicky)
  10. ŠŤÁSTKA, Tomáš; čtk. Týdeník Charlie Hebdo vyšel s karikaturou autora kontroverzní knihy o islámu. Kultura. iDNES.cz / Zpravodajství [online]. MAFRA, 7. leden 2015 [cit. 2021-11-11]. Dostupné online. (česky)
  11. WYSLING, Andres. Frankreich: Intellektuelle im Krieg. Neue Zürcher Zeitung. 2016-01-07. Dostupné online [cit. 2017-07-24]. ISSN 0376-6829. (německy)
  12. FELLMANN, Fabian. Anschläge in Paris: Molenbeek, ein trübes Gewässer. Neue Zürcher Zeitung. 2015-11-21. Dostupné online [cit. 2017-07-24]. ISSN 0376-6829. (německy)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.