Ángel Ganivet

Život Ángela Ganiveta Garcíi byl již odmalička poznamenán dvěma zásadními událostmi, a to ranou ztrátou svého otce a následnou dlouhou rehabilitací, která jej zachránila před hrozící amputací zlomené nohy.[3] Ángel posléze vystudoval filozofii a právo na univerzitě v Granadě, doktorát filozofie pak získal za obhájenou dizerační práci, La importancía de la lengua sánscrita y servicios que su estudio ha prestado a la ciencia del lenguaje en general y a la Gramática comparada en particular (zkr. česky Důležitost sanskrtu), na univerzitě v Madridu v prosinci roku 1889.[4] Jeho nejvýznamnějším literárním počinem je soubor několika esejů, zvaný Španělské idearium, v němž se pokusil o historický výklad politicko-kulturního vývoje Španělska.[5]

V roce 1892 se seznámil se ženou svého života,[6] Kubánkou Amelií Roldánovou Llanosovou,[7] která mu v následujících letech porodila dceru Natalii, jež avšak poměrně záhy zemřela (1893–1893/1894), a syna Ángela Tristána (* 1894).[8]

Jako diplomat působil v Antverpách, Helsinkách a nakonec také v lotyšské Rize, kde na sklonku roku 1898 spáchal ve věku 32 let sebevraždu skokem do místní řeky Daugavy.[9]

• 
  Pamětní deska, věnovaná autorovi v rodné Granadě
• 
  Památník, věnovaný autorovi v lotyšské Rize
• 
  Památník, věnovaný autorovi v Barceloně
• 
  Ángel Ganivet García