Ágnes Keletiová

Vyrostla v židovské rodině. Otec a další příbuzní zahynuli v Osvětimi. Její matku zachránil asistent švédského diplomata Raoula Wallenberga, který jí poskytl doklady umožňující jí opustit Maďarsko. Po válce se do Maďarska vrátila i s dcerou. Ta byla talentovanou gymnastkou již za války, ale tehdy olympijské hry neprobíhaly. První poválečné se konaly roku 1948 v Londýně, ale těsně před nimi se Agnes zranila a na olympiádu nemohla. Přesto jí byla udělena stříbrná medaile za soutěž družstev, neboť se s družstvem maďarských gymnastek zúčastnila kvalifikace na OH. Další olympiáda se konala v Helsinkách roku 1952. To bylo Agnes již 31 let, což je v gymnastice dosti vysoký věk. Přesto jela a vybojovala své první zlato. K překvapení mnohých její výkonnost s věkem neklesala. Potvrdila to ziskem titulu mistra světa roku 1954. Na olympiádu do Melbourne tedy jela, byť jí bylo již neuvěřitelných 36 let, což je hodně i v jiných sportech, natož v gymnastice. Agnes však byla ve vrcholné formě. Sesbírala čtyři zlaté a stala se legendou svého sportu. V době olympiády však do Maďarska vpadla sovětská vojska, aby zhatila Maďarské povstání. Keletiová se rozhodla do vlasti se nevrátit. Vzhledem ke svému židovskému původu se rozhodla pro emigraci do Izraele. Zde pracovala jako trenérka izraelského gymnastického týmu. Je nejúspěšnější židovskou sportovkyní na olympijských hrách všech dob. (Mezi muži je to plavec Mark Spitz).[2]

V roce 2002 byla uvedena do Mezinárodní gymnastické síně slávy.[3]