Znaménka plus a minus

Znaménka plus a minus (+ a ) se obecně používají k označování kladných a záporných čísel a rovněž pro operace sčítání a odčítání. Používají se i v dalších významech, více méně analogických. Plus a minus jsou výrazy z latiny, které znamenají „více“ a „méně“.

+

Historie

Ačkoliv znaménka jsou nyní obecně známá stejně jako abeceda nebo indicko-arabské číslice, jejich použití není příliš staré. Například znaménko pro sčítání v egyptských hieroglyfech se podobalo nohám kráčejícím ve směru psaní textu (v egyptštině se psalo různými směry), obrácený směr znamenal odčítání.

nebo

V Evropě se na začátku 15. století obecně používala písmena P a M.

Nejranější tištěný výskyt moderních znamének je pravděpodobně v knize Behende und hüpsche Rechenung auff allen Kauffmanschafft od Johanna Widmanna z roku 1489, kdy byly použity k označení přebytku nebo nedostatku. Znaménko + je zjednodušení latinského „et“ (podobně jako ampersand &). Znaménko může být odvozeno od tildy psané nad m, které se používalo k označení odčítání; může se také jednat o zkrácení samotného písmena m.

Podle webové stránky Earliest Uses of Various Mathematical Symbols , je první knihou, kde se + a − poprvé použilo k označení operací sčítání a odčítání, kniha publikovaná Henrikem Grammateem v roce 1518.

Robert Recorde, který navrhl znaménko rovnosti, zavedl písmenka plus a minus do Velké Británie v roce 1557 v knize The Whetstone of Witte.

Alternativní použití

Znaménka + a − mohou označovat mnoho různých operací, v závislosti na uvažovaném matematickém systému. Mnoho algebraických struktur má některé operace nazývané (nebo ekvivalentní) sčítání. Avšak znaménka se používají i ke zcela různým operacím, jako je spojování řetězců znaků.

Plus může znamenat:

Znaménko minus

Znaménko minus se v matematice používá dvěma způsoby:

  1. Operátor odčítání: Binární operátor k označení operace odčítání, jako je např. 5 − 3 = 2. Odčítání je obrácená operace ke sčítání.
  2. Negující operátor: Unární operátor vytvářející z kladného čísla záporné.

Znaménka plus a minus v jiných kulturách

V židovské tradici se nejméně od 19. století pro znaménko plus používá symbol převráceného T. Tuto praxi převzaly izraelské školy (přinejmenším od roku 1950) a nyní je zcela běžná ve většině základních škol (včetně světských) a v některých středních školách. Tento symbol používají rovněž náboženští autoři, ale většina knih pro dospělé používá mezinárodní označení „+“. Obvyklé vysvětlení pro specifický symbol je, že symbol „+“ vypadá jako křesťanský kříž. Rovněž se používá v elektronické jako symbol požehnání („Ve jménu Otce i Syna (+) i Ducha Svatého“) nebo jako příslib modlitby za někoho potřebného (fenomén křesťanských skupin na Facebooku). Unicode má tento symbol na pozici U+FB29 „Hebrejský znak alternativní písmenu plus“ ().

V počítačích

Název znakuznakUnicodeUnicode názevASCIIURLHTML
plus+U+002BPlus sign+ %2b
minusU+2212Minus sign− nebo −
spojovník-U+002DHyphen-minus-%2d

Znaménko minus v Unicode je navrženo tak, aby mělo stejnou délku a výšku jako znaménko plus a znaménko rovnosti. Ve většině fontů mají stejnou šířku jako číslice, aby se usnadnilo rozdělování čísel do tabulek.

Podle ČSN 01 6910 je v korespondenci dovoleno znak minus nahradit pomlčkou čili znakem –.[1]

Grafický znak pro spojovník (-) je kratší než znaménko minus a má jinou vertikální polohu. Nahrazovat jím znaménko minus lze výhradně ve fontu s pevnou šířkou nebo je-li dostupná pouze znaková sada ASCII.

V kvalitní sazbě se znaménko minus nenahrazuje jiným znakem.

V žádné sazbě se nesmí znaménko minus ve funkci negujícího operátoru odtrhnout od následujícího znaku (následujících znaků). K oddělení znaménka minus od následujícího znaku (následujících znaků) čili k rozdělení do dvou řádků dochází při náhradě znaménka pomlčkou či spojovníkem.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.