Výroba skla je prastarý proces, který se datuje až do roku 2500 př. n. l. [1] Kdysi bylo sklo vzácným a ceněným uměním, ale dnes jde o běžný průmysl. Skleněné produkty se používají komerčně, jako obaly, izolace, čočky a dekorativní předměty. Materiály pro výrobu skla se mohou lišit, ale obecný postup výroby je vždy stejný. V tomto článku ho najdete.

Metoda 1
Metoda 1 ze 2:
Použití pece

  1. 1
    Sežeňte si křemičitý písek. Křemičitý písek je hlavní přísadou při výrobě skla. Sklo bez částeček železa se používá při výrobě čirého skla, protože železo způsobuje zelenavé zabarvení.
    • Při práci s křemičitým pískem noste masku – kdybyste ho vdechli, mohli byste si poškodit krk a plíce.
    • Křemičitý písek koupíte přes internet. Je vcelku levný, menší množství vás přijde na několik stovek korun. [2] Pokud chcete vyrábět sklo ve velkém, najděte si prodejce písku s nejlepší cenou. Většina velkoobchodníků poskytuje množstevní slevy.
    • Pokud nezískáte dostatečně čistý písek, můžete jeho barvící vlastnosti upravit pomocí trochy dioxidu manganu. Pokud vám ale nevadí zelené sklo, můžete v písku železo klidně nechat.
  2. 2
    Přidejte k písku oxid vápenatý a uhličitan sodný. Uhličitan sodný sníží teplotu, která je k výrobě skla nutná, ale zároveň umožní průchod vody sklem, takže je nutné přidat oxid vápenatý, aby se tyto vlastnosti vyrušily. Pro větší tvrdost skla můžete přidat také oxidy hořčíku a/nebo hliníku. Tyto přísady by neměly zabírat více než 26-30% celé směsi.
  3. 3
    Přidejte další chemikálie podle toho, k čemu budete chtít sklo používat. Nejběžnější přísadou do dekorativních skel je oxid olovnatý, který sklu dodává lesk a jemnost, aby se snáze řezalo. Také snižuje teplotu tání. Čočky do brýlí obsahují například oxid lanthanitý, aby se zlepšily jejich odrazné vlastnosti.
    • Olovnatý křišťál může představovat až 33% celkového obsahu oxidu olovnatého. Čím více oxidu olovnatého ale ve skle je, tím více dovedností je potřeba k vytvarování roztátého skla, takže většina výrobců nepřidává olova příliš mnoho.
  4. 4
    Přidejte další chemikálie, které sklu dodají požadovanou barvu. Jak jsme již uvedli, železité nečistoty v křemičitém písku způsobují zelené zabarvení, takže se oxid železitý přidává do zeleného skla. Sloučeniny síry se zase přidávají pro získání žluté, jantarové a černé barvy. Záleží na tom, kolik uhlíku nebo železa ve směsi je.
  5. 5
    Vložte směs do kvalitního žáruvzdorného tavícího kelímku. Tento kelímek by měl být schopen přestát extrémní teploty v peci. Podle přidaných látek se skleněná směs začne tavit mezi 1500 a 2500 stupni Celsia. Kelímek by měl být také snadno uchopitelný kovovými háčky a tyčemi.
  6. 6
    Roztavte směs na tekutinu. Komerční sklo se takto vyrábí v plynové peci, zatímco speciální skla se vyrábí v elektrických tavírnách.
    • Křemičitý písek bez přidaných látek se stává sklem za teploty 2300 stupňů. Když přidáte uhličitan sodný, teplota se sníží na 1500 stupňů.
  7. 7
    Homogenizujte sklo a odstraňte z něho bublinky. Musíte směs důkladně promíchat, aby měla stejnou hustotu. Přidejte také chemikálie, jako například sulfát sodíku, chlorid sodný nebo oxid antimonitý.
  8. 8
    Vytvarujte roztavené sklo. Sklo lze tvarovat několika způsoby:
    • Můžete sklo nalít do formy a nechat ho vychladnout. Tuto metodu používali staří Egypťané a dnes se s její pomocí vyrábí čočky.
    • Velké množství roztaveného skla můžete shromáždit na konci dlouhé duté trubice, do které se potom fouká. Sklo se tvaruje vzduchem, který prochází trubicí a pomocí gravitace, která ho stahuje dolů. Skláři také používají různé nástroje.
    • Roztavené sklo se naleje do vany s roztaveným cínem a odstřelí se natlakovaným dusíkem, aby se vytvarovalo a vyhladilo. Takovému sklu se říká „float“ a od 50. let se takto vyrábějí skleněné okenní tabule.
  9. 9
    Nechejte sklo vychladnout. Nenechávejte ho nikde, kde by se mohlo zaprášit nebo ušpinit. Když ho položíte na studený povrch, mohlo by vám prasknout.
  10. 10
    Vytvrďte sklo teplem. Tomuto postupu se říká žíhání a odstraní se při něm všechny stresové body, které se na skle při chlazení vytvořily. Nežíhané sklo je o poznání křehčí. Po dokončení tohoto procesu může být sklo natřeno, laminováno nebo jinak upraveno tak, aby bylo ještě pevnější.
    • Přesná teplota pro žíhání se liší podle složení skla, ale většinou je mezi 400 a 550 stupni Celsia. [3] Doba chlazení skla se také mění – obecně se větší kousky skla musejí chladit pomaleji, než menší kousky. Před chlazením svého skla si tedy zjistěte, jak byste to měli správně dělat.
    • Podobný postup jako žíhání je temperování, při kterém je vytvarované a vyletěné sklo vloženo do trouby zahřáté na 600 stupňů a potom je velmi rychle zchlazeno studeným natlakovaným vzduchem. Žíhané sklo se dělí na kousky velké asi 6000 liber na čtvereční palec, zatímco temperované sklo se dělí na menší kousky, které nejsou větší než 10.000 liber na čtvereční palec (většinou asi 24.000).
    Reklama

Metoda 2
Metoda 2 ze 2:
Použijte gril na uhlí

  1. 1
    Připravte si z uhlíkového grilu provizorní pec. Tato metoda využívá žár z velkého grilu, pomocí kterého taví písek na sklo. Materiály jsou levné – teoreticky by vám měla stačit jedna krátká cesta do obchodu s domácími potřebami. Použijte velký gril na uhlíky (standardní velikost vám bude stačit). Vyberte si co nejbytelnější a nejpevnější gril. Většina grilů má na spodu průduch – otevřete ho.
    • I za vysokých teplot, kterých tyto grily dosáhnou, je někdy těžké roztavit písek na sklo. Přidejte k písku trochu prádelní sody, vápence a/nebo boraxu. Tyto přísady sníží teplotu tavení.
    • Pokud si chcete své sklo vyfukovat, připravte si dlouhou dutou kovovou tyč. Pokud chcete sklo přelévat do formy, předem si ji nachystejte. Musíte použít formu, která se žárem z roztaveného skla nezničí – nejlepší je grafit.
  2. 2
    Uvědomte si rizika této metody. Tato metoda vyžaduje, aby obyčejný komerčně prodávaný gril překročil své teplotní limity, takže existuje riziko, že se začne tavit i samotný gril. Tato metoda vám může přivodit zranění nebo i smrt. Postupujte tedy velmi opatrně. Mějte po ruce velké množství písku nebo hlíny a hasicí přístroj určený pro vysoké teploty.
  3. 3
    Chraňte sebe i svůj majetek před žárem. Vyrábějte takto sklo pouze na betonu a venku, kde máte hodně místa. Nepoužívejte nic, o co nechcete přijít. Držte se od grilu dál a vezměte si ochranné oblečení a pomůcky:
    • Tlusté pracovní rukavice
    • Svářečská maska
    • Zástěra na práci se sklem
    • Žáruvzdorné oblečení
  4. 4
    Kupte si velký vysavač s dlouhou hadicí. Namiřte hadici tak, aby mířila přímo ke spodnímu průduchu, ale nedotýkala se samotného grilu. Budete ji muset přilepit k nohám nebo kolečkům grilu. Vysavač dejte tak daleko od grilu, jak to bude možné.
    • Dejte pozor na to, aby se hadice nepohnula. Když se v průběhu výroby skla uvolní, nesmíte ke grilu chodit, jinak byste se popálili žárem.
    • Zapněte si vysavač a otestujte si umístění hadice. Hadice by měla foukat přímo do průduchu grilu.
  5. 5
    Vystelte gril uhlím. Použijte mnohem více uhlí než kolik se používá pro grilování masa. Nejlepších výsledků dosáhnete, když zaplníte gril až téměř k jeho okraji. [4] Položte doprostřed grilu žáruvzdorný kelímek se směsí křemičitého písku a obložte ho uhlím.
    • Lepší jsou uhlíky z tvrdého dřeva, protože hoří rychleji než brikety a poskytnou vám větší žár. [5]
  6. 6
    Zapalte uhlí. Řiďte se návodem na obalu a zapalte uhlí přímo, nebo pomocí podpalovače. Počkejte, až se plameny rovnoměrně rozhoří.
  7. 7
    Počkejte si, než se uhlí rozpálí. Až bude uhlí šedé a bude z něho vyzařovat oranžový žár, bude připravené. Měli byste tento žár cítit i když budete stát kus od grilu.
  8. 8
    Zapněte vysavač a foukejte do grilu zespodu vzduch. Když budete uhlím prohánět vzduch, zahřeje se na vysokou teplotu. [6] ) Dejte si pozor, z grilu by mohly začít šlehat plameny.
    • Pokud nemůžete dosáhnout dostatečných teplot, otevřete víko a foukejte do grilu z průduchu.
  9. 9
    Až se vám sklo rozpustí, velmi opatrně ho kovovými nástroji vyndejte a vytvarujte. Kvůli nízkým teplotám bude možná sklo tvrdší a bude se s ním hůře pracovat. Vytvarujte ho dutou tyčí, formou nebo jinými nástroji.
    Reklama

Tipy

  • Je možné místo křemičitého písku použít i některé druhy plážových písků, ale výsledkem může být neprůhledné a různobarevné sklo nižší kvality. Nejlepší je použít ten nejkvalitnější písek, jaký seženete.
  • Můžete k písku přidat také rozdrcené kousky starého skla. Staré sklo nesmí obsahovat žádné nečistoty, které by mohly ovlivnit kvalitu nového skla (zkontrolujte si hlavně, zda nemá bublinky).
  • Při drcení skla použijte svářečskou masku, abyste ho omylem nevdechli.
  • Pokud máte písek nebo přísady příliš hrubé, rozdrťte je v hmoždíři nebo v mechanické drtičce. Jemnější částečky se taví rychleji.
Reklama

Varování

  • Hašením velmi horkých ohňů můžete celou věc ještě zhoršit. Například pokud je teplota ohně 2000 stupňů, nesmíte ho polévat vodou, jinak by se voda rozložila na atomy vodíku a kyslíku a žár by se ještě zhoršil.
  • Pro velké ohně je nejlepší mít po ruce velké množství písku.
  • Při práci s žárem postupujte velmi opatrně. Nikdy nevyrábějte sklo v přítomnosti dětí nebo zvířat.
Reklama

Věci, které budete potřebovat

  • Křemičitý písek
  • Uhličitan sodný
  • Oxid vápenatý
  • Další oxidy a soli (např. oxid hořečnatý, oxid hlinitý, oxid železitý, soli sodíku nebo vápníku atd.)
  • Oxid olovnatý
  • Žáruvzdorný kelímek
  • Tavící pec nebo gril

O tomto wikiHow

wikiHow je "wiki", což znamená, že na jednom článku se podílí více autorů. Na vytvoření tohoto článku se podílelo 38 lidí, někteří anonymně, aby jej v průběhu času vylepšili. Tento článek byl zobrazen 6 497 krát
Kategorie: Materiál
Reklama