Jak se omluvit

Spoluautor od Trudi Griffin, LPC, MS

Omluvou vyjadřujete lítost nad něčím, co jste udělali špatně a slouží jako způsob následné nápravy vztahu. K odpuštění dojde, když je osoba, která byla zraněna, podnícena napravit vztah s osobou, která ji zranila.^{[1]
X
Zroj výzkumu
Bachman, G. F., & Guerrero, L. K. (2006). Forgiveness, apology, and communicative responses to hurtful events. Communication Reports, 19(1), 45-56.} Dobrá omluva bude sestávat ze tří součástí: lítosti, odpovědnosti a snahy o nápravu.^{[2]
X
Zroj výzkumu} Omlouvání za chyby se může zdát náročné, ale pomůže to napravit a vylepšit vaše vztahy s ostatními.

Část 1

Část 1 ze 3:
Připravte svou omluvu

1
Vzdejte se názoru, že jste měli “pravdu.” Dohadovat se o podrobnostech čehokoliv, do čeho je zapojena víc než jedna osoba, bývá obvykle frustrující, protože se jedná o velice subjektivní věc. To, jak vnímáme a interpretujeme situace je každé osobě vlastní, takže může být stejná situace pro dva lidi naprosto rozdílná. Omluvou musíte uznat pravdu pocitů zraněné osoby, ať už si myslíte, že má daná osoba “pravdu” nebo ne.^{[3]
X
Zroj výzkumu}
- Představte si například, že jste šli do kina bez partnera. Ten si pak připadal vynechaný a zraněný. Místo toho, abyste se dohadovali o tom, jestli on/ona má “právo” se tak cítit, nebo jestli bylo “správné” jít do kina, přijměte, uznejte ve své omluvě, že jste mu/jí ublížili.
2
Používejte věty se slovem “já”. Nejčastější chybou při omlouvání je používání ve větách zájmena “ty” místo “já”. Až se budete omlouvat, musíte přijmout zodpovědnost za své činy. Nesnažte se přenést zodpovědnost za daný čin na osobu, které se omlouváte. Zaměřte se na to, co jste udělali, a snažte se neznít, jako že viníte člověka, kterému se omlouváte.^{[4]
X
Zroj výzkumu}
- Velmi častým a neúčinným způsobem, jak se omluvit, je například něco jako, “Je mi líto, že se tě to dotklo” nebo “je mi líto, že tě to tak moc rozhodilo.” Omluva nemusí omlouvat city zraněného člověka. Musí přiznat vaši zodpovědnost. Tyto věty to nedělají -- místo toho přesouvají zodpovědnost na člověka, který byl zraněn.^{[5]
  X
  Zroj výzkumu}^{[6]
  X
  Zroj výzkumu}
- Místo toho se zaměřte na sebe. Když řeknete “Je mi líto, že jsem urazil tvé city.” nebo “Je mi líto, že jsem tě svými činy zneklidnil.”, vyjádříte svoji zodpovědnost za provedené škody, a nebude to vypadat, jako že za to váš protějšek viníte.
3
Vyhněte se ospravedlňování svých činů. Je normální, že se snažíme své činy omlouvat, když je někomu vysvětlujeme. Ospravedlňování ale často zruší význam omluvy, protože ta by osobě, které se omlouváte, pak mohla připadat neupřímná.^{[7]
X
Zroj výzkumu
Greene, J. O., & Burleson, B. R. (Eds.). (2003). Handbook of communication and social interaction skills. Psychology Press.}
- Mezi ospravedlňování činů mohou patřit tvrzení, že vás zraněná osoba nepochopila, jako třeba “špatně sis to přebral.” Také mezi ně může patřit zamítání ublížení jako “ve skutečnosti to tak hrozné nebylo,” nebo ohrané písničky jako “byl jsem na tom špatně, takže jsem se nemohl udržet.”
4
Buďte opatrní s výmluvami. Omluva může projevit, že váš přešlap nebyl úmyslný, nebo že jste dané osobě nechtěli ublížit. To může pomoci s ujištěním dané osoby, že ji máte rádi a nechtěli jste jí ublížit. Musíte si ale dát pozor, aby vaše důvody k danému chování nesklouzli k ospravedlňování napáchané škody.^{[8]
X
Důvěryhodný zdroj
Greater Good Magazine
Přejít na zdoj}
- Mezi výmluvy může patřit například odmítání vašeho záměru jako “neměl jsem v úmyslu ti ublížit” nebo “byla to nehoda.” Může mezi ně patřit také odmítání schopnosti rozhodovat se, jako “byl jsem opilý a nevěděl jsem, co říkám.” Buďte s takovými výroky opatrní a vždy nejdříve uznejte škodu, kterou jste napáchali, před tím, než budete zmiňovat důvody vašeho chování.^{[9]
  X
  Zroj výzkumu
  Greene, J. O., & Burleson, B. R. (Eds.). (2003). Handbook of communication and social interaction skills. Psychology Press.}
- Zraněná osoba vám spíše odpustí, když budete své chování omlouvat, ale ne ospravedlňovat. Ještě spíše vám odpustí, když jí řeknete důvody spolu s přijmutím zodpovědnosti, uznáním napáchané škody, poznáním správného chování a příslibem, že se příště zachováte správně.^{[10]
  X
  Zroj výzkumu
  Greene, J. O., & Burleson, B. R. (Eds.). (2003). Handbook of communication and social interaction skills. Psychology Press.}
5
Vyhýbejte se slovu “ale.” Omluva, ve které je slovo “ale” skoro nikdy nebude pochopena jako omluva.^{[11]
X
Zroj výzkumu} To proto, že “ale” je něco jako “slovní zmizík.” Přenáší důraz z toho, co by mělo být ve středobodu omluvy -- přijmutí zodpovědnosti a projevení lítosti -- na ospravedlňování sebe sama. Když lidé slyší slovo “ale,” často přestávají poslouchat. Pak už uslyší jenom ale ve skutečnosti to byla tvoje chyba.”^{[12]
X
Zroj výzkumu}
- Neříkejte například něco jako “Promiň, byl jsem prostě unavený.” U takové omluvy je zdůrazněna vaše výmluva pro daný čin, místo toho, abyste se zaměřili na to, že jste danou osobu zranili.
- Místo toho, řekněte něco jako “Promiň, že jsem na tebe křičel. Vím, že jsem ti ublížil. Byl jsem unavený a řekl jsem něco, čeho lituji.”
6
Nezapomeňte vzít v úvahu osobnost a potřeby dané osoby. Podle výzkumu ovlivňuje “osobní schopnost interpretace”, jak daná osoba přijme vaši omluvu. Jinými slovy: to, jak se daná osoba vidí ve vztahu s vámi a ostatními ovlivní, jaký způsob omluvy bude nejefektivnější.^{[13]
X
Důvěryhodný zdroj
Greater Good Magazine
Přejít na zdoj}
- Někteří lidé jsou třeba velice nezávislí a váží si věcí, jako jsou nároky a oprávnění. Tito lidé spíše přijmou omluvu, která jim nabízí něco na oplátku za jejich trápení.
- Lidé, kterým hodně záleží na vztazích s druhými, budou lépe reagovat na omluvu, která vyjadřuje soucit a lítost.
- Pro některé lidi jsou důležitá sociální pravidla a normy a vidí se jako součást větší společenské skupiny. Takoví lidé pravděpodobně zareagují nejlépe na omluvu, která připouští, že byla překročena pravidla nebo porušeny hodnoty.
- Pokud danou osobu moc dobře neznáte, snažte se částečně zaměřit na všechno. Taková omluva pak bude uznána osobou, které se omlouváte, podle toho co je pro ni nejdůležitější.
7
Jestli chcete, tak si omluvu sepište. Jestli je pro vás těžké dát omluvu dohromady, zvažte, že si své pocity zapíšete. Díky tomu budete mít jistotu, že své pocity vyjádříte správně a pomocí vhodných slov. Dejte tomu čas a přesně si přeberte, proč cítíte, že se musíte omluvit, a jakým způsobem se ujistíte, že už se to nikdy nestane.
- Máte-li strach, že vás přemůžou emoce, můžete si s sebou vzít poznámky. Osobě, které se budete omlouvat, by se dokonce mohlo zalíbit, že jste se tak pečlivě na omluvu připravili.
- Pokud se bojíte, že omluvu pokazíte, zvažte, že si ji projdete s dobrým kamarádem. Neměli byste trénovat tak moc, že se vaše omluva bude zdát nucená nebo příliš natrénovaná. Mohlo by vám ale pomoci, když si ji s někým vyzkoušíte a zjistíte, co si o ní jiný člověk myslí.^{[14]
  X
  Zroj výzkumu}

Část 2

Část 2 ze 3:
Omluvte se ve správnou dobu na správném místě

1
Najděte správný okamžik. I když něčeho litujete ihned, nemusí být omluva efektivní, když ji vychrlíte během velmi napjaté situace. Například by nemusela zafungovat, pokud se stále ještě hádáte. To proto, že je těžké druhým řádně naslouchat, když jste přemoženi negativními pocity.^{[15]
X
Zroj výzkumu
Bachman, G. F., & Guerrero, L. K. (2006). Forgiveness, apology, and communicative responses to hurtful events. Communication Reports, 19(1), 45-56.} Před tím, než se omluvíte, počkejte, než se oba uklidníte.
- Navíc, pokud se budete omlouvat v okamžiku, kdy vámi cloumají emoce, nemuselo by to vypadat upřímně. Když počkáte, než se zase uklidníte, pomůže vám to vyjádřit to, co chcete, a ujistit se, že má vaše omluva význam a je ucelená. Nečekejte ale příliš dlouho. Čekání trvající dny nebo týdny může také napáchat škody.^{[16]
  X
  Zroj výzkumu}
- V profesním životě je nejlepší vyjádřit omluvu nejdříve jak je to jen možné. Pomůže vám to vyhnout se zbytečnému narušení pracovních aktivit na pracovišti.
2
Udělejte to osobně. Je mnohem snazší projevit upřímnost, když se omlouváte osobně. Velká část komunikace je nonverbální: mezi to patří řeč těla, výraz obličeje a gestikulace.^{[17]
X
Důvěryhodný zdroj
HelpGuide
Přejít na zdoj} Kdykoliv je to možné, omlouvejte se osobně.
- Pokud není možné omluvit se osobně, použijte telefon. Díky tónu vašeho hlasu bude zjevnější, že to myslíte vážně.
3
Na omluvu si vyberte tiché nebo soukromé místo. Omluva je často něco velice osobního. Když najdete tiché, soukromé místo, pomůže vám to zaměřit se na danou osobu a předejít věcem, které by vás vyrušovaly.
- Vyberte si uklidňující místo a ujistěte se, že máte dostatek času, abyste si nemuseli připadat pod tlakem.
4
Ujistěte se, že budete mít dostatek času, abyste rozhovor mohli dokončit. Příliš rychlé omluvy nebývají účinné.^{[18]
X
Zroj výzkumu} To proto, že je nutné se během omluvy zaměřit na několik věcí. Musíte plně uznat svůj přešlap, vysvětlit, co se stalo, projevit lítost a dát najevo, že se příště zachováte jinak.^{[19]
X
Důvěryhodný zdroj
Greater Good Magazine
Přejít na zdoj}
- Měli byste si taky vybrat dobu, kdy nebudete ve spěchu nebo pod tlakem. Pokud budete přemýšlet o ostatních věcech, které ještě musíte vyřídit, nebudete věnovat plnou pozornost své omluvě a člověk, kterému se omlouváte, to pocítí.

Část 3

Část 3 ze 3:
Průběh omluvy

1
Buďte otevření a nepůsobte výhružně. Tomuto způsobu komunikace se říká “integrativní komunikace” a zahrnuje otevřené probírání problémů bez vyhrožování, s cílem dojít vzájemnému porozumění, neboli “integraci.”^{[20]
X
Zroj výzkumu
Bachman, G. F., & Guerrero, L. K. (2006). Forgiveness, apology, and communicative responses to hurtful events. Communication Reports, 19(1), 45-56.} Ukázalo se, že integrativní metody mají dlouhodobé pozitivní účinky na vztahy.^{[21]
X
Důvěryhodný zdroj
PubMed Central
Přejít na zdoj}
- Například, pokusí-li se osoba, které jste ublížili vykreslit vzorec vašeho chování, o kterém si myslí, že má co dělat s vaší chybou, nechte ho/jí to doříct. Před svou odpovědí udělejte pauzu. Zvažte výroky dané osoby a snažte se nahlédnout na situaci jejíma očima, i pokud nesouhlasíte. Na daného člověka nekřičte, nekritizujte ho a neurážejte ho.
2
Mějte otevřenou, pokornou řeč těla. Nonverbální komunikace je během omluvy stejně důležitá jako to, co říkáte, ne-li víc. Nehrbte se, protože by to mohlo projevovat, že nejste připraveni k rozhovoru.^{[22]
X
Zroj výzkumu}
- Při mluvení a poslouchání udržujte oční kontakt. Snažte se o něj alespoň v 50% doby, kdy mluvíte a 70% doby, kdy posloucháte.
- Nepžekřižujte ruce. Je to znamení, toho, že se bráníte a jste vůči druhému člověku uzavření.
- Snažte se mít uvolněný výraz. Nemusíte se nutit k úsměvu, ale pokud máte pocit, že se tváříte kysele, tak věnujte chvíli tomu, abyste uvolnili své obličejové svalstvo.
- Pokud budete používat gesta, tak mějte ruce dlaněmi nahoru a ne naopak.
- Pokud je vám daná osoba blízká a hodí se to, vyjádřete pocity dotykem. Objetí nebo jemné polaskání paže nebo ruky mohou projevit, jak moc pro vás daná osoba znamená.^{[23]
  X
  Zroj výzkumu}
3
Dejte najevo lítost. Projevte svůj soucit vůči osobě, které se omlouváte. Uznejte, že jsou její pocity opravdové, a že si jich vážíte.^{[24]
X
Zroj výzkumu}
- Podle výzkumů přijmou zraněné osoby častěji omluvy, které jsou vyjádřené kvůli pocitu viny nebo studu. Naopak omluvy provedené z důvodu lítosti se bývají přijímány zřídka, protože se nezdají být tak upřímné.^{[25]
  X
  Zroj výzkumu
  Hareli, S., & Eisikovits, Z. (2006). The role of communicating social emotions accompanying apologies in forgiveness. Motivation and Emotion, 30(3), 189-197.}
- Omluvu můžete začít třeba tím, že řeknete “Opravdu lituji, že jsem včera zranil tvé city. Cítím se velmi špatně kvůli tomu, že jsem ti ublížil.”
4
Přijměte zodpovědnost. Až budete přijímat svoji zodpovědnost, tak buďte co nejkonkrétnější. Konkrétní omluvy budou mít pro zraněnou osobu větší smysl, protože jimi projevíte, že věnujete pozornost situaci, která ho/ji zranila.^{[26]
X
Zroj výzkumu}^{[27]
X
Zroj výzkumu}
- Snažte se příliš nezobecňovat. Neříkejte něco jako “jsem hrozný člověk”, protože to není pravda, a protože tak nevěnuje pozornost tomu, jak jste se zachovali, nebo situaci, která vedla k trápení. Zobecňování vede k tomu, že se problém zdá neřešitelný; to, že jste “hrozný člověk” nemůžete napravit tak snadno jako “nevěnování pozornosti potřebám druhých.”
- Pokračujte omluvu například tím, že zmíníte, co přesně vedlo k trápení. “Velice lituji toho, že jsem včera zranil tvé city. Cítím se hrozně kvůli tomu, že jsem ti způsobil trápení. Nikdy jsem na tebe neměl vyjet kvůli tomu, že jsi mě vyzvedl/a pozdě.“
5
Řekněte, jak situaci napravíte. Omluvy bývají nejúspěšnější, když navrhnete, jak budete věci dělat v budoucnu jinak, nebo jak napravíte trápení, které jste způsobili.^{[28]
X
Zroj výzkumu}
- Najděte skrytý problém, dané osobě ho vysvětlete, bez toho, abyste do věci někoho zatahovali, a řekněte, jak chcete daný problém vyřešit, aby se v budoucnosti neopakoval.^{[29]
  X
  Zroj výzkumu}
- Například, “Velice lituji toho, že jsem včera zranil tvé city. Cítím se hrozně kvůli tomu, že jsem ti způsobil trápení. Nikdy jsem na tebe neměl vyjet kvůli tomu, že jsi mě vyzvedl/a pozdě. V budoucnu si věci promyslím, předtím, než něco řeknu.”
6
Naslouchejte danému člověku. Osoba, které se omlouváte, možná nebude chtít projevit své pocity. Je možné, že bude stále vyvedený/á z rovnováhy. Možná bude mít více otázek. Snažte se, jak nejlépe můžete zůstat v klidu a přístupní debatě.^{[30]
X
Zroj výzkumu}
- Pokud je na vás daná osoba stále naštvaná, je možné, že zareaguje nepřívětivě. Pokud na vás bude daná osoba křičet, nebo vás bude urážet, mohly by tyto negativní emoce zamezit odpouštění.^{[31]
  X
  Zroj výzkumu
  Bachman, G. F., & Guerrero, L. K. (2006). Forgiveness, apology, and communicative responses to hurtful events. Communication Reports, 19(1), 45-56.} Buďto udělejte pauzu, nebo se snažte rozhovor přenést na produktivnější téma.
- Pokud chcete udělat pauzu, projevte soucit s danou osobou a dejte jí na výběr. Snažte se, aby to nevypadalo, jako že ji viníte. Například, “Je jasné, že jsem ti ublížil a zdá se, že jsi kvůli tomu teď rozhozený/á. Chceš na chvíli udělat pauzu? Chci porozumět tomu, jaký máš problém, ale chci, aby ses cítil/a dobře.”
- Abyste rozhovor přenesli z negativní nálady, pokuste se zjistit, co přesně si daná osoba přeje, abyste bývali udělali, místo toho, co jste skutečně udělali. Jestli třeba řekne “Prostě mě nikdy nerespektuješ!” zkuste si odpovědět otázkou “Co můžu udělat, abys v budoucnu měl/a pocit, že tě respektuji?” nebo “Co bych podle tebe měl příště udělat jinak?”
7
Zakončete omluvu vyjádřením vděku. Vyjádřete vděk za to, co pro vás v životě znamená, a zdůrazněte, že nechcete váš vztah ohrozit nebo pokazit. Jedná se o okamžik, kdy můžete krátce zavzpomínat na to, jak váš vztah začal a jak se vyvíjel, a kdy můžete lidem, které máte rádi dokázat, že je opravdu rádi máte. Řekněte jim, co by vám v životě bez jejich důvěry a společnosti chybělo.^{[32]
X
Zroj výzkumu}
8
Buďte trpěliví. Pokud omluva nebude přijata, poděkujte dané osobě za to, že vás vyslechla a dejte jí najevo, že si o tom můžete později promluvit znovu. Například, "Rozumím, že jsi kvůli tomu stále naštvaný/á, ale děkuji, že jsi mě nechal/a se omluvit. Pokud změníš názor, prosím zavolej mi." Občas vám lidé chtějí odpustit, ale potřebují ještě trochu času na to, aby se uklidnili.^{[33]
X
Zroj výzkumu}
- Nezapomeňte, že to, že někdo vaši omluvu přijme, ještě neznamená, že vám také naprosto odpustil. Než vám daná osoba bude moci znovu naplno věřit, může to nějakou dobu trvat, někdy i velmi dlouho. Není moc věcí, kterými to můžete urychlit, a naopak existuje spousta způsobů, kterými to můžete prodloužit. Pokud je pro vás daná osoba důležitá, je dobré dát jí čas a prostor potřebný k zacelení ran. Nečekejte, že se hned zase začne chovat stejně jako předtím.
9
Držte své slovo. Součástí opravdové omluvy je řešení, nebo projev toho, že problém chcete napravit. Slíbili jste, že se pokusíte problém vyřešit, a aby vaše omluva byla upřímná a ucelená, musíte tento slib splnit. V opačném případě omluva ztratí na významu a důvěra by se mohla navždy vytratit.
- Čas od času se daného člověka přeptejte. Můžete se po pár týdnech třeba zeptat “Slyšel jsem, že tě mé chování před několika týdny zranilo a snažím se se zlepšit. Jak myslíš, že mi to jde?”^{[34]
  X
  Zroj výzkumu}

Tipy

Občas se z pokusů o omluvu stane opakování hádky, za kterou jste se chtěli omluvit. Dávejte si pozor, abyste se nezačali znovu dohadovat o stejných tématech, nebo abyste neotevírali staré rány. Pamatujte, že omluva neznamená, že to, co jste řekli, bylo nesprávné nebo špatné - znamená to, že litujete toho, jak vaše slova někoho ovlivnila, a že byste to s danou osobou chtěli napravit.
I pokud máte pocit, že byl váš konflikt výsledkem neporozumění druhé osoby, nezkoušejte ji během omluvy obviňovat. Pokud myslíte, že by váš vztah mohla zlepšit komunikace, můžete to zmínit jako součást toho, jak chcete předejít opakování stejné situace.
Pokud to jde, vezměte danou osobu stranou, abyste se jí mohli omluvit o samotě. Nejen, že to sníží možnost, že by někdo jiný ovlivňoval její rozhodnutí, ale také díky tomu budete sami méně nervózní. Pokud jste ale danou osobu urazili na veřejnosti a veřejně ji ztrapnili, mohla by omluva zapůsobit mnohem lépe, pokud jí provedete mezi lidmi.
Potom, co jste se omluvili, věnujte čas tomu, abyste vymysleli, jak jste se v dané situaci mohli zachovat lépe. Pamatujte, že součástí omluvy je přislib toho, že se stanete lepším člověkem. Díky tomu, že si to promyslíte, budete příště, až nastane podobná situace, schopni se s ní vypořádat aniž byste někomu ublížili.
Pokud je s vámi daná osoba ochotná mluvit o náhradě škody, berte to jako příležitost. Pokud jste zapomněli na partnerovi narozeniny nebo na vaše výročí, můžete se rozhodnout oslavit je jindy a udělat to opravdu skvěle a romanticky. To neznamená, že příště smíte zase zapomenout, ale poukazuje to na fakt, že se snažíte vynaložit energii na změnu k lepšímu.
Jedna omluva často povede k druhé, buď od vás, protože si uvědomíte ještě něco jiného, čeho litujete, nebo od člověka, kterému se omlouváte, protože si uvědomí, že se jednalo o vzájemný spor. Buďte připraveni odpouštět.
Nechte danou osobu, aby se nejdříve uklidnila, bude potřebovat čas. Je možné, že pokud bude stále rozhozená, nebude ještě připravena vám odpustit.