Jak rozpoznat svrab u psa

Svrab (dříve též prašivina) je druh zánětlivého onemocnění kůže, způsobeného drobnými parazitickými roztoči. Existují dva základní typy svrabu sarkoptický a demodektický. Mají rozdílné příčiny a příznaky. Je důležité rozlišit je od sebe a pochopit rozdíl mezi nimi. Ačkoliv má svrab jen zřídka fatální následky, včasné rozpoznání této frustrující nemoci napomáhá její dlouhotrvající léčbě.

Část 1

Část 1 ze 4:
Rozpoznejte příznaky svrabu

1
Všimněte si intenzivního svědění. Sarkoptický svrab obvykle způsobuje kruté svědění. Pes se úporně škrábe nebo si hryže kůži, aby si ulevil. Kůže psa, podrážděná neustálým škrábáním a kousáním, se může lehce infikovat. Svědění může být někdy tak hrozné, že pes nevěnuje pozornost jídlu, pití ani odpočinku.
- I když to není vždy pravidlem, vážné případy sarkoptického svrabu mohou mít za následek sekundární infekce způsobené bakteriemi nebo kvasinkami a na podrážděné kůži vytvářejí bílou škraloupovitou krustu.^{[1]
  X
  Zroj výzkumu} Navíc je u psů se sekundární infekcí častý úbytek váhy, horečka nebo zvětšené lymfatické uzliny.
2
Všimněte si míst bez srsti. Lokalizovaný demodektický svrab, nejlehčí varianta demodektického svrabu, se nejčastěji objevuje v psí srsti v jednom nebo dvou lysých flecích, nebo flecích, kde je srst řidší. Obvykle nejsou tato místa zanícená a podrážděná a nezpůsobují silné svědění. ^{[2]
X
Zroj výzkumu}
3
Zjistěte, kolik má váš pes lysých fleků nebo míst s řidším ochlupením. Jestliže lokalizovaný demodektický svrab sám od sebe nezmizí, může proniknout do celého těla, což má za následek generalizovaný demodektický svrab. Na psím těle se vytvoří početné lysé fleky, nebo fleky s řídkým ochlupením. Fleky mohou měřit v průměru 2,5 cm. Kůže v těchto místech bývá zrudlá, šupinatá nebo ztvrdlá.
- Takto podrážděná kůže někdy svědí a neustálé škrábání často vede až k vážným infekcím. Tyto druhotné infekce se projevují podobnými příznaky jako u sarkoptického svrabu – horečka, úbytek váhy, zduřelé lymfatické uzliny, atd. ^{[3]
  X
  Zroj výzkumu}
4
Podívejte se, jestli nemá váš pes oteklé nebo podrážděné polštářky na tlapkách. Některé zvláštní typy demodektického svrabu mohou způsobit demodektickou pododermatitidu, která postihuje meziprstí. Při této nemoci jsou paraziti hluboko usazení v psích tlapkách. Nemoc způsobuje otoky na tlapkách a jejich podráždění. Nejhorší projevy jsou v oblasti lůžka drápu a často jsou doprovázené druhotnou infekcí.^{[4]
X
Zroj výzkumu}
5
Prohlédněte sebe i ostatní členy domácnosti, jestli nemáte na kůži rudé skvrny. Jednou z možností, jak identifikovat svrab u svého psa, je najít štípance na sobě. Kousnutí parazitem, způsobujícím sarkoptický svrab, vyvolává rudé skvrny, podobné komářímu kousnutí.^{[5]
X
Zroj výzkumu} Naštěstí téměr nikdy nejde o nic vážného. Jestliže však skvrny u sebe najdete a jste v blízkosti psa, který se neustále drbe, je to výrazný signál, že váš pes může být nakažen sarkoptickým svrabem.
- Zapamatujte si, že paraziti způsobující demodektický svrab, nejsou přenosní na člověka.
6
Avšak příznaky, podobné svrabu, mohou být též projevy jiných, často velmi vážných onemocnění. Svědění nebo ztráta ochlupení bývá třeba příznakem různých alergií, hyperadrenokorticizmu (Cushingův syndrom), cukrovky, zvýšené činnosti štítné žlázy nebo jiné parazitické infekce. Proto je důležité potíže konzultovat s veterinářem, který stanoví správnou diagnózu a navrhne vhodnou léčbu.^{[6]
X
Zroj výzkumu}

Část 2

Část 2 ze 4:
Otestujte, zda má váš pes sarkoptický svrab

1
Udělejte test na uchu psa. Jestliže se váš pes škrábe více než je normální, tento jednoduchý test vám může pomoci při identifikaci nemoci. Nejdříve vezměte jemně do ruky jedno ucho svého psa. Podržte jeho ohebnou část mezi palcem a ukazováčkem.
- Jestliže se bojíte kousnutí parazitem, můžete si na provedení tohoto testu vzít jednorázové rukavice.
2
Jemně třete ucho svými prsty. Třete palcem a ukazováčkem ucho svého psa z obou stran pomalými rovnoměrnými pohyby. Netlačte příliš. Zatímco to budete dělat, sledujte jeho zadní nohu na stejné straně, na které mu třete ucho.
3
Podívejte se, jestli váš pes nenatahuje zadní nohu, jakoby si chtěl podrbat ucho. Pokud tuto reakci zpozorujete, může se jednat o případ sarkoptického svrabu. V tom případě si umyjte ruce a co nejdříve jej vezměte k veterináři.
- Tento reflexní test funguje, protože u velké většiny případů sarkoptického svrabu se paraziti nacházejí kolem psích uší. Když třete ucho svého psa, způsobí to svědění a pes se snaží svědící místo podrbat.^{[7]
  X
  Zroj výzkumu}
4
Nezapomeňte však, že to ještě nemusí znamenat, že váš pes má svrab. Ačkoliv tento test potvrdí, že vašeho psa něco svědí, nepotvrdí příčinu. Definitivně diagnostikovat svrab je velmi obtížné. Tento test pouze vede k předpokladu, že se jedná o svrab, a že léčba by měla být zahájena co nejdříve. Pokud váš pes okamžitě zareaguje na léčbu, může být diagnóza potvrzená s určitostí.^{[8]
X
Zroj výzkumu}

Část 3

Část 3 ze 4:
Rozlišení odlišných typů svrabu

1
Rozdíly mezi sarkoptickým a demodektickým svrabem. Psi mohou být infikovaní dvěma typy svrabu: sarkoptickým a demodektickým. Přestože oba typy mohou být vážné, liší se v příznacích a mají různé příčiny. Sarkoptickým svrabem se psi infikují od jiných nemocných zvířat. Demodektický svrab je způsoben jinými druhy parazitů, které jsou normálně přítomné v psí kůži. Většinou žijí psi s nimi v souladu, může se však stát, že se paraziti prudce rozmnoží a zapříčiní podráždění kůže a ztrátu srsti. ^{[9]
X
Zroj výzkumu}
- I když u obou typů svrabu (jak sarkoptickém, tak generalizovaném demodektickém) trápí psa svědění, je důležité rozlišit je. Paraziti, kteří jsou původci sarkoptického svrabu působí okamžité silné svědění, zatímco demodexy vytvářejí místa s podrážděnou kůží, které mohou začít svědit až po nějaké době.^{[10]
  X
  Zroj výzkumu}
- Sarkoptický svrab sám o sobě psy nezabíjí, zdravotní stav vašeho psa se však může rapidně zhoršit, pokud se rány infikují, anebo když pes přestane přijímat potravu, pít nebo spát. Je tedy zapotřebí okamžitá pomoc odborníka. Pes, který trpí sarkoptickým svrabem, vypadá očividně nezdravě.
- Sarkoptickému svrabu se někdy zastarale říká prašivina.^{[11]
  X
  Zroj výzkumu}
- Demodektický svrab je taktéž nazýván demodikóza.^{[12]
  X
  Zroj výzkumu}
2
Rozdíly mezi lokalizovaným a generalizovaným demodektickým svrabem. Lokalizovaná forma je charakteristická ztrátou srsti na jednom nebo dvou místech. Neléčená (ve spojení se sníženou imunitou, alergií nebo endokrinologickým onemocněním) může přerůst v generalizovanou formu, kdy se lysá místa rozšíří po celém těle. Kůže bývá podrážděná a infikovaná, což má za následek svědění a pokrytí kůže krustami ztvrdlé kůže.
- Lokalizovaný demodektický svrab je většinou běžný u štěňat (juvenilní forma). Lokalizovaný demodektický svrab v 90% případů zmizí sám od sebe bez léčby během jednoho až dvou měsíců.^{[13]
  X
  Zroj výzkumu} V ojedinělých případech se však může vyvinout v generalizovaný demodektický svrab, který je mnohem vážnější.
- Psi nedědí demodektický svrab jako takový, panuje však názor, že náchylnost k rozvoji generalizovaného demodektického svrabu z lokalizovaného, je genetickou záležitostí.^{[14]
  X
  Zroj výzkumu}
3
Co nejdříve prohlédněte psa, zda nenajdete příznaky demodektické pododermatitidy. Demodektická pododermatitida je třetí typ demodektického svrabu. V některých případech mohou mít psi klasické příznaky demodektického svrabu, zatímco jiní mají pouze infekci na tlapkách. Léčení pododermatitidy bývá zdlouhavé a složité, zahrnuje antibiotika a pravidelné lázně tlapek v přípravku zvaném Mitaban (Ectodex, Tactic).^{[15]
X
Zroj výzkumu} Jelikož je léčba velmi složitá, zaznamenat příznaky co nejdříve je velmi důležité.

Část 4

Část 4 ze 4:
Počáteční léčba a prevence

1
Jděte se svým psem k veterináři. Jestliže si myslíte, že má váš pes některý typ svrabu, měli byste co nejdříve zajít k odborníkovi. Jedině zkušený veterinář může provést testy a určit o jaký druh svrabu se jedná a jak náročná bude léčba. Podle diagnózy vám předepíše odpovídající lék. Protože léčba jakéhokoliv typu svrabu je vždy jednodušší v počátečním stadiu, včasná diagnóza je prvním krokem k tomu, aby se váš pes vrátil do normálního života co nejrychleji.
- Případy sarkoptického svrabu potřebují péči veterináře urgentněji než případy demodektického svrabu. Kvůli neustálému úmornému svědění se pes cítí mizerně, a co je závažnější, neléčené onemocnění může vyvolat jiné zdravotní potíže. Včasná diagnóza a léčba jsou nezbytné.
- Výjimkou jsou případy lokalizovaného demodektického svrabu. Protože obvykle odezní sám od sebe, není vždy potřeba vyhledat veterináře, avšak pro klid v duši možná budete chtít i tento druh svrabu konzultovat s odborníkem, aby nemoc potvrdil a vyloučil jiná onemocnění.
2
Vyčistěte nebo vyměňte psovi pelíšek, obojek, atd. V případech svrabu (obzvláště sarkoptického, který je vysoce nakažlivý), všechny předměty, které přišly do kontaktu s kůží nebo srstí nemocného psa, neprodleně vyčistěte nebo vyměňte. To znamená pelíšek, obojek, vodítko, popruhy, boudu, kartáče a čistící potřeby. Toto opatření je o to naléhavější, pokud máte doma ještě jiné domácí mazlíčky, které svrab zatím nemají.
- Předměty z tkaniny vyperte v bělidle nebo boraxu a vysušte na nejvyšší možné teplotě. Tvrdé předměty vyčistěte kvalitním dezinfekčním prostředkem (podobným, jaký používají v nemocnicích). Opakujte denně, dokud svrab nepomine.
3
Nenechte pářit se psy s demodektickým svrabem. Jak jsme už zmínili výše, psi kteří prodělali těžký demodektický svrab, mívají oslabený imunitní systém, který zdědili po svých rodičích. Kvůli tomu se majitelům, kterých psi prodělali demodektický svrab, nedoporučuje další chov. U psů s případem lokalizovaného demodektického svrabu v raném věku (juvenilní forma), který odezněl sám od sebe, je to v některých případech přípustné.
- Je možné, že se odborník vyjádří proti dalšímu chovu, pokud váš pes prodělal jakýkoliv typ demodektického svrabu.^{[16]
  X
  Zroj výzkumu} Jestliže si nejste jisti, zda je další rozmnožování rozumné, poraďte se s veterinářem, který zná vás i vašeho psa. Takový odborník je obvykle schopný zvážit důsledky, které musíte vzít v úvahu a stejně tak zdravotní rizika pro budoucí štěňata.
4
Oddělte psa se sarkoptickým svrabem od ostatních zvířat. Sarkoptický svrab je vysoce nakažlivý a karanténa je podmínkou, aby nebyla ostatní zvířata infikovaná touto frustrující nemocí. Jestliže má váš pes sarkoptický svrab, okamžitě ho oddělte od ostatních zvířat.^{[17]
X
Zroj výzkumu} Nedovolte, aby v jejich blízkosti spal, jedl nebo si hrál. Jestliže si myslíte, že sousedův pes má sarkoptický svrab, nedovolte vašim domácím mazlíčkům, aby se k němu přibližovali. Teprve až svrab úplně odezní, můžete svému psovi dovolit, aby se k ostatním zvířatům přidružil jako obvykle.
- Žádná forma demodektického svrabu není považována za nakažlivou ostatním zvířatům ani lidem. Jen zřídka se jím mohou nakazit jiní psi. Dokonce, i když je nemoc vážná, není zapotřebí karanténních opatření.^{[18]
  X
  Zroj výzkumu}
5
Buďte si vědomi rizik, která představuje sarkoptický svrab. Sarkoptický svrab je vysoce nakažlivý a obvykle se přenáší z jednoho psa na druhého. Někdy nejsou u nakaženého psa pozorovatelné příznaky. Sarkoptický svrab bývá přenášen matkou na štěňata a je běžný v přeplněných prostorách, jako jsou množírny nebo špatně udržované útulky.^{[19]
X
Zroj výzkumu} Bohužel, váš pes může být vystaven těmto parazitům, i když nepřijde do kontaktu s jiným nemocným psem: paraziti mohou přežít mimo svého hostitele při teplotách 10-15°C 4-21 dní a 2-6 dní při teplotách 20-25°C.^{[20]
X
Zroj výzkumu}
- Pes by mohl být rovněž infikován předměty jako deka nebo ručník, které byly v nedávné době použity u nemocného psa. Stejně tak mohou nemoc rozšířit i psí salony, pokud nedodržují určenou pravidelnou péči o potřeby ke stříhání, ručníky a klece.^{[21]
  X
  Zroj výzkumu}
- Protože i divoká zvířata, třeba lišky mohou onemocnět sarkoptickým svrabem,^{[22]
  X
  Zroj výzkumu} někdy i pohyb ve volné přírodě může vystavit vašeho psa tomuto onemocnění.

Varování

Pokud zůstane jakýkoliv typ svrabu neléčený, může mít pro psa vážné následky. Jestliže máte podezření, že má váš pes svrab, vezměte ho co nejrychleji k veterináři.