Schopnost projevit empatii je jedna z nejdůležitějších schopností, které se můžete naučit. Ve světě, kde se příliš mnoho času věnuje hledání chyb a vyvolávání strachu a zlosti v ostatních, může empatie tento strach a zlost mírnit. Může pomoci vám a ostatním vést život, který více uspokojuje a je zdravější. Empatie znamená, že se do někoho jiného musíte vcítit a abyste jim pomohli, musíte si být vědomi jejich citů a být k těmto citům ohleduplní.

Část 1
Část 1 ze 2:
Spojení s druhými skrze empatii

  1. 1
    Naslouchejte. Naslouchání je jeden z nejefektivnějších způsobů, jak lidem projevit empatii. Když posloucháte aktivně, posloucháte za dobrým účelem.[1] Neměli byste si hrát s telefonem nebo přemýšlet nad tím, co si dnes uděláte k večeři, ale opravdu vnímat, co váš protějšek říká.
    • Pokud někomu nasloucháte a myšlenky vám stejně utečou k tomu, co chcete udělat k večeři, nebo co budete chtít říct, vraťte se zpět tím, že řeknete "Právě jsem přemýšlel/a o ___(poslední věci, kterou jste vnímali)__ a chtěl/a bych tě poprosit, jestli bys zopakoval/a, to, co jsi právě řekla, aby mi nic neuteklo."
    • Dívejte se mluvící osobě do očí (nezírejte, ale snažte se udržet oční kontakt), a seďte s ní tváří v tvář. Nenechte svůj pohled lítat všude po okolí, protože by to vypadalo, jako že nedáváte pozor a nezajímá vás, co daná osoba říká.
    • Pro aktivní poslouchání jsou potřebné tři věci.[2] Za prvé zopakujte vlastními slovy, co váš protějšek řekl, abyste ukázali, že jste jeho sdělení pochopili. Jedná se také o obecnou schopnost v poslechu. Za druhé se zamyslete nad svou vlastní emoční reakcí. Zamýšlení se nad svými emocemi je pro empatii klíčové, protože to vašemu protějšku pomáhá lépe pochopit a regulovat své vlastní emoce. To je hlavním důvodem, proč od druhých vyžadujeme empatii. Jejich reakce nám pomáhají regulovat naše vlastní reakce a pochopit je v kontextu. Za třetí se zamyslete nad tím, jaké chování ve vás vaše reakce vyvolává. Je také klíčové projevit své chování, protože tím opět dokazujete, že rozumíte emočnímu stavu svého protějšku a pomáháte mu vymyslet, jak se přes svoji situaci dostat.
  2. 2
    Buďte otevření. Jenom naslouchání mezi vámi nevytvoří pocit důvěry. Emočně se otevřít je velmi těžké a statečné, ale prohloubí to váš vzájemný vztah.[3]
    • Empatie má dvě strany. Jde o sdílení zranitelnosti a emocí. Skutečná empatie je o tom, že musíte s danou osobou na oplátku sdílet svůj život.
    • To ale neznamená, že byste každému, koho potkáte, měli vyklopit vše o svém životě. Je na vás, s kým budete věci sdílet, ale k projevení empatie musíte přistoupit na to, že se lidem, především pak těm, u kterých to nejméně očekáváte, otevřete.
    • Až najdete někoho, s kým byste chtěli věci sdílet, vyzkoušejte následující: místo toho, abyste se v rozhovorech uchylovali k myšlenkám a názorům se snažte vyjádřit vaše pocity k danému tématu. Snažte se začínat své věty zájmenem "já", nebo v první osobě. Například "Jsem moc rád/a, že spolu dnes trávíme čas." Také neodpovídejte na otázky slovem "nevím", obzvlášť, jedná-li se o otázky na vaší osobu. Tak lidé často odpovídají, když nechtějí prohlubovat svůj vztah s daným protějškem. Pokuste se přijít s odpovědí, která ukazuje, jací opravdu jste.[4]
  3. 3
    Nabízejte fyzickou náklonnost. Tohle nemůžete dělat se všemi a rozhodně byste se měli předem zeptat, abyste se ujistili, že je to v pořádku (i když daného člověka už nějakou dobu znáte). Projevení fyzické náklonnosti ale může zvýšit množství oxytocinu a pomoci vám oběma cítit se lépe.[5]
    • Pokud danou osobu dobře znáte, obejměte ji, dejte jí ruku okolo ramen, nebo jí chytněte za ruku. Projevíte tím nejenom, že jí věnujete pozornost, ale také to mezi vámi vytvoří spojení.
    • O oxytocinu se ví, že lidem pomáhá lépe pochopit emoce druhých, takže díky objetí zlepšíte nejen svoji emoční inteligenci, ale taky emoční inteligenci člověka, kterému projevujete empatii. [6]
  4. 4
    Směřujte svou pozornost k okolí. Věnujte pozornost svému okolí a pocitům, výrazům a činům lidí okolo. Myslete na to, jak by se lidé okolo vás asi mohli cítit.[7]
    • Všímejte si svého okolí – pořádně. Věnujte pozornost zvukům, vůním, věcem, které vidíte a všímejte si jich vědomě. Lidé si často všímají věcí nevědomky. Zamyslete se například nad tím, jak často jste někam šli nebo jeli a vůbec si na cestu z A do B nepamatujete. Vnímejte své okolí uvědoměle.
    • Výzkumy prokázaly, že když se budete řídit konceptem, kterému se říká ‚mindfulness‘ a budete plně vnímat své okolí a lidi v něm, budete schopnější projevovat vůči nim empatii a pomoci, když to bude potřeba..[8]
  5. 5
    Neodsuzujte. Jedná se o důležitý krok k projevování empatie a žití podle konceptu všímavosti. Může být velmi těžké, vyhnout se okamžitému odsuzování, především když někoho potkáte nebo se s někým bavíte poprvé. Přesto je to pro projevování empatie klíčové.[9]
    • Pokuste se blíže pochopit něčí perspektivu bez toho, abyste hned říkali, že je špatná nebo dobrá. Díky tomu budete schopni lépe chápat. Neznamená to nutně, že má daná osoba pravdu, ale když věnujete čas tomu, abyste se nad tím více zamysleli, pomůže vám to dokázat s ní lépe soucítit.[10]
    • Samozřejmě to neznamená, že byste neměli zasáhnout nebo něco říct, když se někdo chová nepřijatelně (říká rasistické nebo sexistické věci, nebo někoho šikanujte). Když se k tomu vyjádříte, projevíte kuráž a soucit.
    • Unáhlené odsuzování druhých je naprosto lidské.[11] Tuto schopnost si naši předci vytvořili, aby mohli odhadnout potenciálně nebezpečné lidi a situace. Může být těžké přelstít tento vrozený instinkt.
    • Až si příště všimnete, že někoho unáhleně odsuzujete, snažte se to překonat tím, že: 1) se pokusíte danou osobu blíže pochopit, abyste našli způsob, jak s ní a situací, kterou prochází, soucítit. 2) si všimnete několika věcí, které máte společné (když se nám podaří všimnout si společných věcí, tak se naše tendence odsuzovat zmenšuje). 3) budete dané osobě klást otázky, abyste zjistili víc o jejím unikátním příběhu.
  6. 6
    Nabízejte pomoc. Projevíte tím, že vidíte, čím si někdo prochází a že mu chcete jeho situaci ulehčit. Nabídka pomoci je skvělé projevení empatie, protože to ukazuje, že jste ochotni věnovat čas tomu, abyste nezištně něco pro někoho udělali.[12]
    • Pomoc můžete nabídnout něčím tak banálním, jako že podržíte dveře pro osobu, která vstupuje do stejné budovy, nebo koupíte kávu člověku, který je ve frontě za vámi. Můžete také seřídit dědečkův nový počítač a ukázat mu, jak vše funguje. Nebo můžete sestře nabídnout, že jí přes víkend pohlídáte děti, aby si mohla odpočinout.
    • Jen samotné nabídnutí možné pomoci může být empatickým gestem. Řekněte kamarádovi, že se na vás může obrátit kdykoliv bude potřeba a otevřete tím možnosti k poskytování pomoci a podpory.
    Reklama

Část 2
Část 2 ze 2:
Budujte empatii

  1. 1
    Zajímejte se o cizí lidi. Součástí projevování empatie je zájem o jiné lidi, a především o ty, o kterých nic nevíte a jsou z jiného sociálního kruhu než vy. Může se jednat o náhodné lidi v autobuse, nebo ve frontě na kávu.[13]
    • Tato zvědavost není pouze o tlachání o počasí - i když to je skvělý začátek. Měli byste chtít zjistit něco o světě této osoby, především, jedná-li se o někoho, s kým byste se normálně nebavili. Bude také potřeba, abyste řekli něco o sobě, protože jinak to nepůjde.
    • Takové rozhovory jsou navíc skvělé na otestování empatie, protože někteří lidé se nechtějí bavit a vy se toto chování naučíte rozpoznávat a nechat je na pokoji. Když si čtou, mají na uších sluchátka, nedívají se na ostatní a nenavazují oční kontakt, nedávejte se s nimi do řeči.
    • Pokud s vámi někdo naváže oční kontakt, povzbudivě se na něj/ni usmějte. Pak se pokuste najít něco o jejich okolí nebo osobě, co byste mohli použít k navázání rozhovoru. Mezi příklady patří: komentář ke knize, kterou daná osoba čte, požádání o pomoc nebo o vysvětlení něčeho, co je blízko vás. Stále se povzbudivě usmívejte a občas během rozhovoru řekněte jméno svého protějšku.
    • Také v takových situacích vždy myslete na sebe. Pokud se budete cítit osobou, se kterou se bavíte, ohroženi, nebo vám to nebude příjemné, rozhovor ukončete a odejděte. Důvěřujte svým instinktům.
  2. 2
    Věnujte se dobrovolnictví. Někdy jsou lidé ochotni pomoci někomu až po tom, co sami něco potřebovali. Pokud si chcete rozvinout empatii vůči druhým, věnujte se dobrovolnické činnosti hned teď. Dobrovolnictví pomáhá porozumět potřebám různých společenství a umožní vám seznámit se s lidmi, které byste jinak dost možná nikdy nepotkali. Když budete věnovat část svého času lidem, kteří to potřebují, pozitivně to ovlivní vaše duševní zdraví.[14]
    • Prozkoumejte trochu své okolí, abyste zjistili, kdo by mohl potřebovat pomoc. Můžete „dobrovolničit“ v ubytovnách pro chudé nebo lidi bez domova, u červeného kříže nebo dokonce doučovat školní děti.
  3. 3
    Zbavte se předsudků. Někdy je těžké nezapomenout, že to, že v něco pevně věříte, neznamená, že to je správné. Věnujte čas analyzování svých předsudků. Když se naučíte lidi vidět jako jedinečné osoby a ne jako "mámy na mateřské", "teroristy" nebo "gangstery", pomůže vám to zlepšit vaši schopnost empatie.[15]
    • Snažte se najít něco, co máte společného s někým, koho byste normálně zaškatulkovali a využijte tuto společnou věc k tomu, abyste navázali kontakt.
    • Také se pokuste zbavit svých předpojatostí a domněnek.[16] Zeptejte se sami sebe, proč si myslíte, že všichni chudí lidé jsou líní, že lidé s duševními problémy jsou nebezpeční nebo všichni následovníci nějaké víry jsou teroristé. Mnoho domněnek a předsudků se zakládá na chybných obecně rozšířených informacích. Vzdělávejte se a poslechněte si lidi, kteří jsou ovlivněni těmito nepravdivými informacemi.
  4. 4
    Používejte představivost. Dobrá představivost je jedním ze základních kamenů k projevení empatie vůči něčemu. Nebudete mít možnost projít si vším, co se lidem může stát, ale můžete použít svoji představivost k tomu, abyste získali představu o tom, jak se asi mohou cítit. Následně toto porozumění můžete použít k tomu, abyste s nimi soucítili.[17]
    • Když si budete aktivně představovat, jaké utrpení si lidé prožívají, budete s nimi soucítit. Takže místo toho, abyste si hned mysleli, že ten starý muž, který žebrá peníze na ulici, si za ně koupí alkohol, zkuste si představit, jaké by bylo, žít na ulici a spoléhat na dobrotu nedobrotivých lidí v systému, který trestá lidi, jako jsou váleční veteráni, duševně nemocní a nemajetní.
    • Výzkumy prokázaly, že lidé, kteří čtou fikci, bývají lepší v pochopení emocí, chování a úmyslů. Takže hodně čtěte a snažte se dostat ke knihám přehlížených autorů.[18]
  5. 5
    Nacvičte zkušenostní empatii. To znamená přímo si vyzkoušet, jak žijí jiní lidé, po vzoru fráze "vyzkoušet si to na vlastní kůži". Spisovatel George Orwell žil na ulicích Londýna, aby zjistil, jaké to je žít na okraji společnosti. Orwell si tam našel přátele, změnil svůj pohled na nemajetné (došel k závěru, že se nejedná o "opilé lumpy"), a změnil své názory o nerovnosti.[19]
    • Nemusíte zacházet až tak daleko, ale zvažte, že budete celý týden dělat všechno, co dělá vaše maminka. Zjistíte, jak je těžké zvládat jak práci, tak domácnost a víc si budete vážit toho, kolik věcí musí dělat. Možná se dokonce rozhodnete, že jí budete víc pomáhat.
    • Podobně, jste-li věřící (nebo nevěřící), zvažte, že zajdete na bohoslužbu jiné církve; ne abyste se jim vysmívali nebo se chovali nadřazeně, ale abyste se je snažili pochopit.
  6. 6
    Chovejte se k lidem tak, aby viděli, že jsou důležití.[20] Začněte se chovat k lidem tak, jakoby byli stejně důležití jako vy sami. Musíte přijmout, že nejste na světě sami a nejste lepší než ostatní.
    • Každého člověka berte takového, jaký je. Nezařazujte lidi do mylných stereotypních přihrádek „každý-je-stejný“. Každý člověk je jedinečný a má své vlastní chyby a přednosti.
  7. 7
    Věnujte se meditaci Mettá (milující laskavost). Díky meditaci se můžete skvěle vypořádat s věcmi, jako jsou deprese a úzkost nebo každodenní napětí. Díky meditaci Mettá se můžete stát soucitnějšími.[21]
    • Začnete tím, že budete pravidelně meditovat. Někde se pohodlně usaďte a věnujte pozornost svému dýchání. Když vás začnou napadat myšlenky, přijměte je a vypouštějte je z hlavy. Představujte si sami sebe jako někoho laskavého a milujícího. Nemyslete na všechny své chyby ani na své přednosti. Prostě si jen uvědomujte, že si zasloužíte lásku.
    • Jakmile budete mít pocit, že si zasloužíte lásku a laskavost, začněte takto uvažovat o 4 druzích lidí: o někom, koho respektuje, jako učitel; o někom, koho máte velmi rádi, jako člen rodiny nebo kamarád; o někom neutrálním, náhodné osobě v obchodě nebo o někom, koho jste ten den zahlédli venku; a o nepřátelské osobě, o někom s kým máte konflikt.
    • Abyste se zlepšovali, je dobré opakovat si nějakou mantru jako "milující laskavost", abyste si v případě, že sejdete z cesty, mohli připomenout pocit milující laskavosti – i vůči nepřátelské osobě.
    Reklama

Tipy

  • Věci, které jsou velmi důležité pro efektivní neverbální komunikaci: vhodné držení těla, pohyby, výraz, a laskavý, uklidňující tón hlasu. Správně využité doteky mají také silný účinek.
  • Když budete s někým partneři, vytvoříte pocit spolupráce, takže váš protějšek ucítí, že je součástí řešení, a že tu budete, abyste pomohli.
  • Pro projevení empatie je důležitá neverbální i verbální komunikace; měly by se navzájem doplňovat.
  • Když projevíte, že něčí pocity jsou hodnotné, pomůžete tím vyjádřit, že je akceptujete a respektujete.
Reklama

Varování

  • Pokud se vám to při prvních pokusech nepovede, nemělo by vás to odradit. Jako všechno ostatní, i u projevování empatie chvíli trvá, než to pro vás bude přirozené.
  • Neříkejte svému protějšku co měl/a udělat, nebo co by teď měl/a udělat. Dost často to už vědí sami.
  • Až svému protějšku budete chtít porozumět, vyhýbejte se otázkám se slovem "proč". Často to totiž může vypadat, jako že je z něčeho obviňujete.
  • Dejte si pozor na to, abyste empatii projevovali upřímně. Ostatní poznají neupřímnost, a pokud se k ní uchýlíte, mohlo by to vést ke konci vašeho vztahu.
Reklama

O tomto wikiHow

Liana Georgoulis, PsyD
Spoluautor od:
Psycholožka
Tento článek spoluautor od Liana Georgoulis, PsyD. Dr. Liana Georgoulis je licencovaná klinická psycholožka s více než 10 lety zkušeností, nyní klinickou ředitelkou Coast Psychological Services v Los Angeles. V roce 2009 získala doktorát z psychologie na Pepperdine University. Její praxe poskytuje kognitivně behaviorální terapii a další terapie založené na důkazech pro adolescenty, dospělé a páry. Tento článek byl zobrazen 9 148 krát
Kategorie: Vztahy
Reklama