Jak napsat proslov

Vybírejte si slova pečlivě. Pokud mluvíte například k žákům střední školy, je důležité nemluvit příliš ezotericky – tedy vybírat slova, kterým porozumí a ocení je. Vždy svůj projev pište s ohledem na publikum a myslete na to, co tito lidé budou chtít slyšet.

• Co už tedy vědí? Jistě nechcete marnit čas tím, že je budete seznamovat s věcmi, které již znají, nebo předpokládat, že znají něco, co neznají a zmást je. Vždy se snažte vcítit se do kůže posluchačů svého projevu a pokusit se uspokojit jejich potřeby.

Přitáhněte pozornost. „Potřeste si s nimi rukou“ – obrazně řečeno. Snažte se psát lidsky a osobně a pokuste se svým projevem publikum dostatečně zaujmout. Vytvořte si pomocí svých slov pouto a důvěru se svým publikem.

• Bývalý velvyslanec Robert Strauss začínal své projevy následovně: „Ještě než začnu s projevem, chtěl bych vám něco říct.“ Jak tedy zaujmete své posluchače vy?
• Upřímně se usmívejte a snažte se to převést i do svého projevu. Publikum to jistě pozná. Můžete začít například nějakou zábavnou průpovídkou nebo anekdotou, která dává v kontextu projevu a situace smysl.
• Při psaní adresujte svůj projev tak, jako kdybyste mluvili s kamarádem. Čím otevřenější a osobnější budete, tím více pozornosti vám vaše publikum bude věnovat. Přemýšlejte nad tím, jak se vyjadřujete a snažte se napodobit svoji mluvu například při debatě s kamarádem nebo někým, komu důvěřujete. Proslov, který jde „ze srdce“ většinou lidi zaujme nejvíce.

Zaměřte se na to, co chcete sdělit. Pro některé lidi je jednoduché se nechat rozptýlit, nebo se snaží pokrýt v projevu co nejvíce věcí. Projev by měl ale mít jedinou zprávu, kterou musíte podat jasně a celou. Nesoustřeďte se zatím na detaily a dávejte si pozor, abyste nezačali psát o něčem, co s tématem nesouvisí. Publikum by jistě nemělo ponětí, co se děje.

• Mlžením ztratíte pozornost publika. Pokud chcete něco sdělit, nebojte se jít přímo k věci. Pokud chcete sdělit více věcí, snažte se věnovat každému stejné množství času.

Ilustrujte. Používejte grafická zobrazení. Cílem je zajistit, aby váš proslov zůstal v paměti publika. Pokud se někdo na konci ptá na otázky nebo vás chválí, pravděpodobně řekne „líbila se mi ta historka o Tomovi a jeho sestře“ nebo „ten koláčkový graf loňských zisků se vám povedl.“ Jistě vás nikdo nepochválí s tím, že „druhý bod těla vašeho projevu byl promyšlený a logicky napsaný,“ snažte se tedy myslet vizuálně.

• Lze toho dosáhnout několika způsoby. Pokud například mluvíte k představitelům společnosti o mizerných ziscích předešlého roku, není dobrý nápad nakreslit jim obrázek jejich hladovějících rodin. Měli byste obrázky používat pouze v případě, že jsou skutečně vhodné. Pokud jde o čísla, použijte grafy. Pokud mluvíte o emocích, použijte obrázky. A nezapomínejte na kontext.

Myslete na pauzy. Ti nejlepší herci hrají stejně tak dobře (a někdy i lépe) i ve chvílích, kdy nic neříkají. Označte si v projevu místa, kde budete chtít udělat promyšlené pauzy. Lidé si toho jistě všimnou, narovnají se a zpozorní. Tím si získáte veškerou jejich pozornost.

• Projevy musejí znít přirozeně, neměli byste je číst z papíru. Když mluvíte, děláte přirozeně pauzy. Neznamená to, že zpomalujete nebo ukazujete, že jste slabí. Pouze tím dáváte najevo, že máte čas předat svůj projev správně a o tématu mluvíte jako zkušený profesionál.

Začněte úderným úvodem. Svůj proslov začněte nějakým silným tvrzením, abyste si získali pozornost publika. Pamatujete, co jsme psali dříve? Dejte najevo svoji lidskou stránku, buďte osobní a zaujměte je!

• Když zahájíte projev nějakou důležitou větou nebo citátem, okamžitě si získáte důvěru publika. Hlavně nepoužívejte Merriam Webster a snažte se vyhnout klišé.

Mluvte v množném čísle. Mluvte ve svém projevu o „našich“ věcech – našem týmu, naší zemi, naší škole, našem roce, naší práci, lidech, produktech, kandidátech atd. Vaše publikum se bude cítit součástí toho, co říkáte. Pokud si to myslíme „my“, budou mít pocit, že by si to měli myslet také.

• Nelson Mandela jednou začal svůj projev: „Dnes neslavíme vítězství politické strany, ale vítězství celého lidu Jižní Afriky.“ Rétorické schopnosti tohoto muže byly skutečně na vysoké úrovni.

Vypracujte si tělo projevu. Tato část by měla obsahovat hlavní body vaší teze a podpůrné argumenty. Vytáhněte si seznam, který jste si napsali během přípravy. Vyberte si z něj tři nejlepší argumenty. Které z nich jsou nejpřesvědčivější?

• Začněte nejsilnějším bodem. Jistě chcete publikum oslovit neprůstřelnými argumenty. Dostaňte je na svoji stranu dříve, než by mohli začít pochybovat o tom, co říkáte.
• Nejslabší argument řekněte jako druhý. Když ho takto „zabalíte“ mezi silnější argumenty, lidé na něho zapomenou.
• Uzavřete druhým nejsilnějším argumentem. Ke konci byste měli opět vytáhnout něco opravdu přesvědčivého. Tyto poslední informace by měly publikum definitivně přesvědčit.

Nezapomínejte na přechody. Snažte se rozumně a jemně přecházet od jednoho argumentu k druhému. Největší chybou je myslet si, že lidé zaznamenají logické skoky – místo, čas, nebo změny nápady. Vždy publiku řekněte, že se vracíte k předešlé myšlence, nebo začínáte hovořit o něčem novém, například: „Příkladem toho může být...“ nebo „To nás vrací zpět k většímu problému,...“ atd.

• Plynule přecházet byste měli nejen mezi body v samotném těle projevu, ale také mezi úvodem, tělem a závěrem. I zde by projev měl působit jako koherentní práce, ne pouze seznam bodů, které fungují nezávisle na sobě. Dejte to tedy svému publiku jasně najevo.

Zakončete silným závěrem. Projev byste měli zakončit úderným zopakováním nejdůležitějších bodů celého projevu. Měli byste do závěru zakomponovat například nějakou otázku nebo podnět k zamyšlení.

• Zopakujte klíčové body. Ujistěte se, že si publikum pamatuje všechny důležité body a zopakujte je. Udělejte to tak, aby si pamatovali to, co chcete.
• Dejte svému publiku zakončení. Vraťte je zpět na začátek, ale úderněji – koneckonců nyní už vědí vše pro to, aby se pro téma mohli nadchnout. Můžete začít poslední odstavec silným deklarativním tvrzením, které podpoří vaši tezi.

S někým si to zkuste. To bude to nejlepší, co můžete udělat, abyste se dobře připravili. Snažte se najít si někoho, kdo toho má hodně společného s vaším publikem. Když budou mít například společné zázemí, bude pro vás jednodušší udělat na toho člověka stejný dojem, jaký se snažíte udělat na své publikum.

• Požádejte o zpětnou vazbu. Bylo například něco nejasné? Zbytečné? Má publikum na konci proslovu nějaké otázky? Mluvíte logicky a lze s vámi souhlasit? Jaký dojem na své publikum děláte?

Snažte se sledovat jasnost. Když věci píšeme, je to často jednodušší, než je říct slovně. Projděte si svůj proslov a snažte se na tento problém zaměřit. Každou větu zkoumejte samostatně a zjišťujte, zda je možné ji napsat ještě jasněji.

• Pokud nebudete mluvit dost jasně, mohlo by se stát, že publikum nepochopí nebo neocení některé z důležitých bodů vašeho proslovu. Jasnost je tedy při psaní proslovu jednou z nejdůležitějších věcí.

Ujistěte se, že píšete vhodným tónem. Pokud se zdá, že váš proslov napsali tři různí lidé, bude problém ho poslouchat. Navíc pokud začnete mluvit blahosklonně nebo nadřazeně, lidé vás nebudou chtít poslouchat. Vždy myslete na to, jak bude publikum vnímat váš proslov.

• Nemusíte mluvit sprostě ani příliš zapáleně, abyste si získali jejich pozornost. Sice by to fungovalo, ale jakmile byste přestali křičet, hned by si vás zase přestali všímat.