Jak napsat odstavec

Napište si tezi. První věta odstavce se nazývá teze. Teze je úvodní věta, která představuje téma celého odstavce. Měla by zahrnovat nejdůležitější body, kterými se v odstavci chcete zabývat a tím ho celý shrnout. ^[2]

• Každá další věta odstavce bude podporovat tuto tezi a poskytovat další detaily a doplňující informace k informacím, které uvedete v tezi. Pokud se chystáte napsat větu, která není přímo spojena s tezí a nepodporuje ji, měli byste ji raději vynechat.
• Zkušenější lidé mohou zahrnout tezi kamkoli do odstavce – nemusí to být nutně první věta. Pokud ovšem nemáte se psaním velké zkušenosti, nebo si nejste svým odstavcem stoprocentně jistí měli byste tezi uvést jako svoji první větu, abyste na ní mohli postavit zbytek odstavce. ^[2]
• Teze by neměla být ani příliš obecná, ani příliš konkrétní. Když ji napíšete příliš obecně, nebudete schopni k ní doplnit požadované myšlenky. Když bude zase příliš konkrétní, nebudete mít dostatek bodů, které byste do odstavce mohli uvést. ^[4]

Doplňte podpůrné detaily. Až napíšete svoji tezi a budete s ní spokojení, můžete začít doplňovat zbytek odstavce. V tuto chvíli se vám budou hodit detailní a propracované poznámky, které jste si udělali dříve. Dejte si pozor na to, aby byl celý váš odstavec koherentní, což znamená, že by se měl snadno číst a měl by být srozumitelný a všechny informace by na sebe měly přirozeně navazovat. Měli byste psát jednoduché jasné věty, které přesně vyjadřují to, co se snažíte lidem sdělit. ^[3]

• Všechny věty propojujte spojovacími výrazy, aby na sebe dobře navazovaly. Tyto výrazy vám pomohou srovnávat jednotlivé body, nebo uvádět jejich kontrast, sekvence, příčinu a následek, zdůraznit důležité myšlenky a přecházet plynule z jedné myšlenky na druhou. Používejte výrazy jako „naopak,“ „navíc,“ nebo „kromě toho.“ Můžete používat i chronologické přechodové výrazy, jako je „za prvé,“ „za druhé“ a „za třetí.“ ^[3]
• Podpůrné věty představují samotné tělo odstavce, takže byste v nich měli uvádět dostatek důkazů, které co nejlépe podpoří vaši tezi. Můžete vyžívat fakta, čísla, statistiky a konkrétní příklady, jako jsou různé historky, anekdoty a citáty. Použijte jednoduše jakékoli relevantní informace. ^[2]
• Co se týče délky, tři až pět vět většinou stačí k tomu, abyste pokryli všechny své hlavní body a adekvátně podpořili svoji tezi, ale vždy záleží zejména na tématu vašeho odstavce a na délce práce, kterou píšete. Neexistuje žádná specifická délka odstavce, kterou byste se měli řídit. Každý odstavec by měl být tak dlouhý, aby adekvátně pokryl vaše hlavní myšlenky. ^{[3] [5]}

Napište závěrečnou větu. Závěrečná věta odstavce by měla odstavec ukončit a vhodně uzavřít. Měla by podpořit hlavní myšlenku uvedenou v tezi s tím, že se nyní může opírat o všechny důkazy, které jste v odstavci uvedli. Po přečtení závěrečné věty by čtenáři neměli mít sebemenší pochybnost o relevanci a přesnosti informací, které se v odstavci dozvěděli.

• Neměli byste pouze přepisovat tezi jinými slovy. Závěrečná věta by měla být propojena také s důkazy, které jste uvedli v odstavci a měla by čtenářům připomenout relevanci těchto důkazů. ^[6]
• Pokud například píšete odstavec na téma „Proč je Kanada skvělým místem k životu?“ závěrečná věta by mohla vypadat následovně: „Po zvážení všech důkazů uvedených výše, jako je například skvělý systém zdravotnictví v Kanadě, špičkové možnosti vzdělávání, nebo čistá a bezpečná města, lze tvrdit, že je Kanada skutečně vhodným místem k životu.“

Měli byste vědět, kdy je vhodné přejít k dalšímu odstavci. Někdy není snadné poznat, kdy by měl jeden odstavec skončit a druhý začít. Naštěstí existují pravidla, která vám pomohou se rozhodnout, kdy je na čase se přesunout k dalšímu odstavci textu. Nejzákladnějším pravidlem je to, že kdykoli se začnete zabývat novou myšlenkou, měli byste ji uvést do nového odstavce. Odstavec by měl obsahovat vždy jen jednu základní myšlenku. Pokud má nějaká hlavní myšlenka více aspektů nebo bodů, každý z nich by měl být uveden v samostatném odstavci. ^{[2] [7]}

• Nový odstavec byste měli začít také v případě, že porovnáváte dva body, nebo představujete dva různé názory na nějakou věc. Pokud je vaším tématem například „Měli by mít státní zaměstnanci nižší platy?“ jeden odstavec by se měl zabývat argumenty pro snížení platů státních zaměstnanců, zatímco argumenty proti snížení jejich platu by měly být uvedeny v dalším odstavci. ^[2]
• Odstavce umožňují to, že se texty čtou snáze a čtenáři díky nim poznají, kdy pisatel přechází od jedné myšlenky k druhé. Pokud máte pocit, že píšete příliš dlouhý a složitý odstavec, nebo odstavec, který obsahuje příliš mnoho složitých bodů, můžete ho rozdělit na dva kratší odstavce, aby byl text srozumitelnější. ^[2]
• Při psaní jakékoli práce byste měli úvod a závěr napsat vždy do samostatných odstavců. Úvodní odstavec by měl definovat cíl práce a její ambice a měl by také poskytnout stručnou osnovu myšlenek a bodů, kterými se v práci budete zabývat. Závěrečný odstavec by měl shrnout informace a argumenty uvedené v celé práci a měl by jasným způsobe vysvětlit, čeho jste při psaní dosáhli, nebo co jste prokázali. Můžete také uvést nové myšlenky, které by měly zajistit, že se čtenář hlouběji zamyslí nad tématem vaší práce. ^[2]
• Pokud píšete fikci, musíte začínat nový odstavec v dialogu, abyste odlišili jednotlivé postavy. ^[8]

Zkontrolujte si gramatiku a pravopis. Až odstavec dopíšete, musíte si ho několikrát znovu přečíst, abyste měli jistotu, že v něm nemáte pravopisné a gramatické chyby. Pravopis a gramatika mají velký vliv na výslednou kvalitu odstavce, takže i kdybyste měli kvalitní argumenty a po obsahové stránce by odstavec byl v pořádku, chyby v gramatice a pravopise by ho mohly celý zničit. Je snadné při psaní přehlédnout drobné chyby, takže tento krok nesmíte vynechat, i pokud píšete ve spěchu.

• Každá věta musí mít podmět a přísudek a všechna vlastní podstatná jména musejí mít na začátku velká písmena. Dejte si pozor také na shodu podmětu s přísudkem a na správné použití slovesných časů v celém odstavci.
• Pokud si některými slovy nejste jistí, použijte slovník a překontrolujte si je – nepředpokládejte, že je máte napsaná správně. Můžete použít také slovník synonym a vyhledat si synonyma slov, která v odstavci často opakujete. Vždy si ovšem synonyma zkontrolujte ještě ve výkladovém slovníku, abyste si byli jistí jejich použitím a přesným významem. Slovníky synonym seskupují slova, která mají často pouze podobný význam. Například najdete slova „spokojený“ „šťastný“ a „extatický“ v jedné skupině, ale ve skutečnosti nejde o přímá synonyma – každé toto slovo má své vlastní konotace, které mohou změnit vyznění i význam celé věty.
• Zkontrolujte si také správné použití interpunkčních znamének a ujistěte se, že máte všude správné čárky, středníky, tečky a další znaménka.

Zkontrolujte si, zda píšete koherentně a máte správnou stylistiku. Kromě technických aspektů psaní byste si měli dávat pozor také na jasnost projevu a stylistickou správnost. Můžete střídat délku a formát vět, které píšete, nebo používat vhodné přechodové výrazy a rozmanitá slovíčka. ^[2]

• Měli byste psát celý odstavec (a také celý text) v jedné osobě. Pokud například píšete v první osobě („Myslím si, že...“), neměli byste v průběhu odstavce přecházet do jiné osoby („....je považováno za...“).
• Měli byste si ovšem dát pozor také na to, abyste nezačínali všechny věty slovy „Myslím, že...“ nebo „Podle mého názoru...“ Snažte se střídat formát svých vět, aby byl váš odstavec zajímavější a text působil plynulejším dojmem.
• Pokud se psaním nemáte moc zkušeností, měli byste se držet krátkých vět k věci, které snadno vyjádří to, co se snažíte sdělit. Dlouhé květnaté věty se snadno stanou nekoherentními, nebo se v nich objeví gramatické chyby, takže byste se jim měli vyhýbat, dokud nenasbíráte více zkušeností.