France Gallová

France Gallová, rodným menom Isabelle Geneviève Marie Anne Gall (* 9. október 1947, Paríž, Francúzsko, (*  – † 7. január 2018[1] Neuilly-sur-Seine) bola francúzska popová speváčka.[2]

France Gallová
francúzska popová speváčka
Rod. menoIsabelle Geneviève Marie Anne Gall
Narodenie9. október 1947
Paríž, Francúzsko
Úmrtie7. január 2018 (70 rokov)
Neuilly-sur-Seine, Francúzsko
RodičiaRobert Gall, Cecile Berthier
ManželMichel Berger (1974 - z. 1992)
PartnerClaude François (1964 – 1967)
Julien Clerc (1970 – 1974)
Bruck Dawit (1995 -)
DetiPauline Hamburger (* 1978), Raphaël Hamburger (* 1981)
Odkazy
Commons France Gallová
 Biografický portál

Svoju spevácku kariéru realizovala spoločne so svojim manželom, ktorým bol spevák-skladateľ Michel Berger.

Životopis

Narodila sa do rodiny textára Roberta Galla a Cécile Berthierové, dcéry Paula Berthiera, spoluzakladateľa spoločnosti Petits Chanteurs à la Croix de Bois.

Na jar 1963 natočila první demo snímek, který otec odeslal hudebnímu publicistovi Denisu Bourgeoisovi. Ten ju pozval do Théâtre des Champs-Élysées, kde pred ním vystoupila a okamžite si získala jeho sympatie. Následne podepsala první smlouvu s hudebním vydavatelstvím Philips Records.

První singl, který byl hrán v rozhlase se jmenoval „Ne sois pas si bête“ (Nebuď tak hloupý). Poprvé zazněl na 16. narozeniny začínající zpěvačky. Vydán byl v listopadu a stal se hitem. Další singl „N'écoute pas les idoles“ napsaný Sergem Gainsbourgem, již dosáhl první příčky francouzské hitparády v březnu 1964.

Ve stejné době vystoupila poprvé živě před publikem v roli předskokanky Sachu Distela v Belgii. Poté začala spolupracovat s jeho manažerem a zároveň textařem [Mauricem Tézém, který pre ní začal psát nové skladby. Další pre ni složil jej otec a vzostup v 60. letech jej zaistila spolupráce s najlepšími francouzskými skladateľmi a textaři ako boli Gérard Bourgeois, Jean-Pierre Bourtayre, Vline Buggy Pierre Cour, Joe Dassin, Jacques Datin, Pierre Delanoë, Jean Dréjac, Alain Goraguer, Hubert Giraud, Georges Liferman, Guy Magenta, Eddy Marnay, Jean-Michel Rivat, Jean-Max Rivière, Frank Thomas, Maurice Vidalin, André Popp, Gilles Thibaut a Jean Wiener.

1965

Na konci roku 1964 nahrála singl „Sacré Charlemagne“ venovaný detem, k němuž zložil text jej otec a hudbu George Liferman. Píseň sa stala v roce 1965 hitem a bylo prodáno dva milióny kopií.

Eurovize
Zleva Serge Gainsbourg, France Gall a italský operní pěvec Mario del Monaco během Eurovize 1965, na které zpěvačka zvítězila s písní „Poupée de cire, poupée de son“

V roce 1965 byla vybrána, aby soutěžila za Lucembursko na Velké ceně Eurovize. Z deseti navrhovaných skladeb si vybrala „Poupée de cire, poupée de son“ od Gainsbourga. 20. března vystoupila ve finále soutěže v italské Neapoli. Přestože její živý výkon nedosahoval nejvyšší úrovně, tak zaujala porotu natolik, že zvítězila. Úspěch jí zajistil známost i mimo Evropu a nahrávka „Poupée de cire, poupée de son“ byla vydána ve Francii, Západním Německu, Itálii a Japonsku.

Francouzská veřejnost jí vyčetla, že vítězství získala účastí za Luxembursko a nikoli za svoju rodnou zemi. Poté sa k tomuto úspechu odmítala veřejne vyjadřovat a nechcela zpívat vítěznou skladbu.

Filmové účinkování

V roce 1966 se objevila ve filmu Viva Morandi, kde si zahrála malou roli La Grâce po boku Christine Lebailové. Ve snímku obe zpívaly. Roku 1972 dostala nabídku na hlavní ženskou roli ve filmu Posledné tango v Paríži režiséra Bernarda Bertolucciho, kterorú odmietla.

V roce 1993 zvažovala filmovou nabídku od scenáristy Telsche Boormana. Projekt ovšem nebyl dokončen pro jeho úmrtí v roce 1996.

Ďalšia kariéra

V roku 1966 vydala skladbu venovanoú synovi zastreleného prezidenta USA Johnovi F. Kennedymu mladšiemu s názvom Bonsoir John John (tak sa mu hovorilo) a Gainsbourgovu ďalšiu provokatívne dvojzmyselnú pieseň Les sucettes (Lízatka). V roku 1968 prešla z vydavateľstva Philips k La Compagnie a v roku 1971 sea stala prvým francúzskym umelcom, ktorý nahrával u Atlantic Records, a to dva single C'est cela l'amour a Chasse neige.

Od roku 1970 pravidelne navštevovala Senegal a v roku 1990 si kúpila usadlosť na ostrovčeku N'Gor blízko Dakaru.

22. júna 1976 sa vydala za hudobníka Michela Bergera s ktorým spolupracovala i profesionálne. Mali spolu dve deti.

V rocku 1979 začala vystupovať v novej rockové opere Starmania, ktorú zložil jej manžel na text québeckého autora Luca Plamondona.

V roce 1987 a 1988 zaznamenal úspech jej singel Ella, elle l'a z alba Babacar, ktorý sa umiestnil v hitparádach niekoľkých zemí na prvom mieste. Jednalo se o Bergerovu poctu americkej jazzovej speváčke Elle Fitzgerald.

2. augusta 1992 jej manžel veo veku 44 rokov nečakane zomrel na infarkt myokardu. Tým boli narušené prípravy koncertného turné k projektu Double Jeu. Smrť manžela a dvorného skladateľa v jednej osobe speváčku veľmi zasiahla. Nadto jí byla osm měsíců po Bergerově smrti diagnostikována rakovina prsu, kterou sa podařilo vyléčit. Poté nahrála dve živá alba, avšak do její života opět zasiahla tragická událost v podobe úmrtí dcéry Pauline, ktorá vo veku 19 roko v roku 1997 podľahla komplikacím spojeným s cystickou fibrózou.[3]

V roce 2004 poskytla vtedy sedmapadesátiletá Gallová interview, ve kterém působila na jedné straně skromne a křehce, avšak súčasne v sebe nezaprela umělkyni, poněvadž po celou dobu jeho trvání živo gestikulovala. Později sa jej vrátila rakovina. V prosinci 2017 byla hospitalizována v kvůli těžké infekci[4] v Americkej nemocnici v Paríži, jež je významnou soukromou nemocnicí sídlící v meste Neuilly-sur-Seine. Vyhlídky na její uzdravení byly minimální a zde také 7. ledna 2018 umírá. Pohřbena je na parížském cintoríne Cimetière de Montmartre.

Diskografia
France Gall

Albumy
  • Les Sucettes (1965)
  • Baby Pop (1966)
  • 1968 (1967)
  • France Gall (6. január 1976)
  • Dancing disco (27. apríl 1977)
  • France Gall Live (live album, 9. november 1978)
  • Starmania (rôzni umelci) (16. október 1978)
  • Paris, France (19. máj 1980)
  • Tout pour la musique (10. december 1981)
  • Palais des Sports (live album, 4. november 1982)
  • Débranche (2. apríl 1984)
  • France Gall au Zénith (live album, 4.február 1985)
  • Babacar (19. február 1987)
  • Le Tour de France 88 (live album, 7. november 1988)
  • Double jeu (spolu s Michelem Bergerem, 12. jún 1992)
  • Simple je (Débranchée à Bercy 93) (live album, 29. október 1993)
  • Simple je (Rebranchée à Bercy 93) (live album, 28. január 1994)
  • Pleyel (live album, nahrané 1994, vydané v decembri 2005)
  • France (29. marec 1996)
  • Concert public (live, Olympia 1996) & Concert privé (TV akustický koncert Métropole Télévision 1997) (24. apríl 1997)
  • Best of France Gall (kompilácia, 15. jún 2004)
  • Évidemment (kompilácia, 7. október 2004)

Single
  • október 1963 – Ne sois pas si bête
  • 1964 – N'écoute pas les idoles
  • 1964 – Jazz à gogo
  • 1964 – Laisse tomber les filles
  • 1964 – Sacré Charlemagne
  • 1965 – Poupée de cire, poupée de son
  • 1965 – Attends ou va-t'en
  • 1965 – Nous ne sommes pas des anges
  • 1966 – Baby pop
  • 1966 – Les sucettes
  • 1967 – Néfertiti
  • 1967 – Bébé requin
  • 1967 – Toi que je veux
  • 1968 – Le Temps du tempo
  • 1968 – Y'a du soleil à vendre
  • 1968 – 24 / 36
  • 1969 – Homme tout petit
  • 1969 – Les Années folles
  • 1969 – Baci, baci, baci
  • 1970 – Zozoï
  • 1970 – Les Éléphants
  • 1971 – C'est cela l'amour
  • 1971 – Chasse neige
  • 1972 – Frankenstein
  • 1972 – 5 minutes d'amour
  • 1973 – Plus haut que moi
  • 1973 – Par Plaisir
  • máj 1974 – La Déclaration d'amour
  • október 1974 – Mais, aime la
  • 1975 – Comment lui dire
  • apríl 1976 – Ce soir je ne dors pas
  • jún 1976 – Ça balance pas mal à Paris
  • máj 1977 – Musique
  • október 1977 – Si, maman si
  • január 1978 – Le meilleur de soi-même
  • marec 1978 – Viens je t'emmène
  • január 1979 – Besoin d'amour
  • jún 1980 – Il jouait du piano debout
  • október 1980 – Bébé, comme la vie
  • október 1980 – Donner pour donner (duet s Eltonem Johnem)
  • 1981 – Tout pour la musique
  • 1981 – Résiste
  • máj 1981 – Amor También
  • 6. apríl 1984 – Débranche
  • 17. september 1984 – Hong Kong Star
  • 4. február 1984 – Calypso
  • 20. máj 1984 – Cézanne peint
  • 3. apríl 1987 – Babacar, FR #11 GER #14
  • 24. august 1987 – Ella, elle l'a, FR #2 GER #1 NL #38
  • 7. marec 1988 – Évidemment
  • 12. september 1988 – Papillon de nuit
  • 20. marec 1989 – La chanson d'Azima
  • 29. máj 1992 – Laissez passez les rêves
  • 12. október 1992 – Superficiel et léger
  • 15. január 1993 – Les élans du coeur
  • 6. máj 1993 – Mademoiselle Chang (live)
  • 5. november 1993 – Si, maman (live)
  • december 1993 – Il jouait du piano debout (live)
  • 2. február 1994 – La négresse blonde (live)
  • 15. marec 1994 – Paradis Blanc (live)
  • 14. november 1994 – Les princes des villes
  • 15. marec 1996 – Plus haut
  • 25. október 1996 – Message personnel
  • 5. november 1996 – Privée d'amour
  • 14. február 1997 – Résiste (remix)
  • 15. máj 1997 – Attends ou va-t'en (live)
  • 2004 – Zozoï
  • 20. august 2004 – La seule chose qui compte

Referencie
  1. La chanteuse France Gall est morte. Le Monde.fr. Dostupné online [cit. 2018-01-08]. ISSN 1950-6244. (po francúzsky)
  2. Zemřela francouzská zpěvačka Gallová. Novinky.cz, 2018-01-07. Dostupné online [cit. 2018-01-08].
  3. Zemřel jí manžel i dcera, ale zpívá dál - Webmagazín.cz. www.webmagazin.cz. Dostupné online [cit. 2019-07-05].
  4. Zemřela francouzská zpěvačka Gallová. Novinky.cz. Dostupné online [cit. 2019-07-05].

Iné projekty

Externé odkazy

Zdroj

Tento článok je čiastočný alebo úplný preklad článku France Gallová na českej Wikipédii.


This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.