Zvon (skála)

Roku 1913 se o zdolání Zvonu pokoušeli horolezci z Frýdlantu pod vedením Franze Haupta.[2] Ovšem neuspěli, neboť nepřešli přes první takzvanou polici.[2] O osm let později (26. června 1921)[3] se skupina kolem Haupta, jejímiž členy byli Rudolf Kauschka, Emil Löppen a Rudolf Tham, pokusila o výstup znovu a tentokrát uspěli.[2] Téhož roku se navíc jinou cestou na vrchol dostali Bruno Ullrich a Ernst Hütter.[2] Když lezci popáté stoupali na vrchol Zvonu (2. července 1922), osadili na vrcholu skály cepín s květem plesnivce alpského (Leontopodium alpinum) na štítu,[2] na němž jsou uvedeny iniciály horolezců, jenž jako první dobyli tohoto vrcholu.[4] Pomník vyrobil frýdlantský řemeslník Rudolf Fischer.[2] Pod cepínem je uložena vrcholová kniha, v níž se každým rokem objevuje více než tři sta nových zápisů.[5]

Na vrchol vede (podle údajů z roku 2004) celkem patnáct lezeckých cest.[5] Dne 19. července 1952 Němec Wolfgang Ginzel spolu s Gustavem Ginzlem jako první slezli takzvanou severní stěnu.[2] O pět let později, 21. dubna 1957,[3] Josef Čihula premiérově úspěšně zvládl výstup obtížnou údolní cestu spárou, která od té doby nese jeho jméno.[5] Alternativní trasou odvozenou od Čihulovy varianty dosáhli v roce 1986 vrcholu Zvonu Jan Mertlík a Hynek Mareš.[2] Vlivem ulomení bloku na západní hraně skály, k němuž došlo působení vody a mrazu dne 25. února 1998, již ovšem tato cesta neexistuje. Místem, odkud se blok odlomil, vylezl na vrchol skály Petr Prachtel a stanovil tak novou cestu pojmenovanou „Výlom 98“ mající obtížnost VIb.[5] Další z cest na vrchol, takzvaná Česká spára (klasifikována úrovní VIc), se řadí mezi nejobtížnější výstupy těchto hor.[1] Dne 31. října 2004 navíc Zvon zlezli Luděk Šlechta, Václav Šatava a Petr Slanina novou trasou zvanou Bukolit mající obtížnost IXc.[6]

Od přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století se poslední den v roce pořádá na skálu výstup vždy přesně o půlnoci na přelomu starého a nového roku.[5]