Železniční trať Velké Březno – Lovečkovice – Verneřice/Úštěk

Železniční trať Velké BřeznoZubrniceLovečkoviceVerneřice a její větev LovečkoviceÚštěk o délce 19 km byly zprovozněny v roce 1890 a zrušeny byly v roce 1978. V úseku Velké BřeznoZubrnice byla doprava krátce muzeálně provozována v roce 1993. O obnovení muzejního provozu v tomto úseku usilovalo od roku 1993 občanské sdružení Zubrnická museální železnice. Nakonec uspělo a provoz byl obnoven 28.  října 2010.[2] V roce 1998 byl úsek Velké Březno – Lovečkovice prohlášen kulturní památkou.[3] K 9. lednu 2018 měla tato dráha status vlečky s názvem „Místní dráha Velké Březno – Úštěk“.[1] V roce 2019 vznikl Svazek obcí pro silnici II/260, který si mj. klade za cíl obnovu provozu železniční dráhy Velké Březno – Úštěk.

Velké Březno – Úštěk

Motorový vůz řady M 131.1 v Zubrnicích
StátČesko Česko
ČísloT3
Provozovatel dráhyMBM rail[1]
Technické informace
Délka19 km
Rozchod koleje1435 mm (normální)
Maximální sklonpřes 40 ‰
Minimální poloměr obloukum
Maximální rychlost30 km/h
Externí odkazy
Kód památky51003/5-5837 (PkMISSezObrWD)
multimediální obsah na Commons
Průběh trati
Legenda
trať 073
0,0 Velké Březno
trať 073
2,0 Malé Březno zastávka
4,2 Leština
6,2 Zubrnice-Týniště(muzeum)
9,2 Touchořiny
10,9
0,0
Lovečkovice
1,8 Levínské Petrovice
3,9 Mukařov
5,9 Verneřice
12,7 Levín
16,3 Habřina
trať 087
spojka na trať do Lovosic
18,7 Úštěk horní nádraží
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Staniční budova v bývalé stanici Úštěk horní nádraží v roce 2008. Tato stanice byla spojena spojkou se stanicí Úštěk na stávající trati z Lovosic do České Lípy. Osobní vlaky po ní však nejezdily.

Historie

Vybudování trati

V této oblasti Českého středohoří bylo rozvinuté zemědělství, zvláště ovocnářství a chmelařství. V okolí Verneřic byla i střediska průmyslu a těžilo se zde hnědé uhlí. V roce 1874 Rakouská severozápadní dráha zprovoznila hlavní železniční trať podél pravého břehu Labe mezi Ústím nad Labem a Děčínem.

Výškový profil trati Velké Březno – Úštěk/Verneřice

Nový Zákon o místních drahách z roku 1880 umožnil vedení trati více přizpůsobit náročnějšímu terénu. Roku 1889 byla zejména z iniciativy verneřických podnikatelů založena akciová společnost Místní dráha Velké Březno – Verneřice – Úštěk (Localbahn Grosspriesen – Wernstadt – Auscha – L.G.W.A). Za hlavního iniciátora byl považován Julius Leon von Wernburg, zakladatel textilní továrny ve Verneřicích, a verneřický radní (později starosta) a pivovarský sládek Josef Renftel.

Stavba byla zadána vídeňské firmě Stern a Hafferl. Stála 1 200 000 rakouských korun. 18. srpna 1890, k příležitosti 60. narozenin císaře Františka Josefa I., byl zahájen provoz na 17 kilometrů dlouhém úseku z Velkého Března do Verneřic, 8 km dlouhá odbočka z Lovečkovic do Úštěku byla zprovozněna 11. září 1890. Provoz zajišťovala společnost Rakouské severozápadní dráhy na účet vlastníka.

Pravidelný provoz

Zpočátku měla trať hlavní příjmy z nákladní dopravy, postupem času nabývala významu i rekreační osobní doprava. Ve třicátých letech v době hospodářské krize se uvažovalo o zastavení dopravy v úseku Lovečkovice – Úštěk. V letech 19381945 byla dráha součástí Německých říšských drah. Vysídlení zdejšího německého obyvatelstva v roce 1945 mělo za následek i útlum místního průmyslu. Zbylé podniky využívaly stále více silniční dopravu. Trať se stala nerentabilní, význam měla trať především pro víkendovou rekreační osobní dopravu a ani pro tu nebyla dostatečně vyhovující.

Naposledy byly obě větve trati provozovány jako trať č. 7k podle jízdního řádu pro rok 1977/1978, poslední pravidelné motorové vlaky zde projely 27. května 1978, poslední nákladní vlak o dva dny dříve.

V letech 1978–1979 byl snesen traťový svršek z úseku Verneřice–Lovečkovice, v letech 1985–1988 z úseku Úštěk – Lovečkovice.

Přibližně v trase zrušené železnice jezdí autobusová linka č. 592452 z německého Bahratalu přes Zubrnice střídavě do Verneřic nebo Úštěka (od roku 2006 provozovaná ČSAD Semily a. s., do roku 2006 Dopravním podnikem Ústeckého kraje a. s.)

Muzejní železnice

Okresní vlastivědné muzeum Ústí nad Labem tou dobou[kdy?] začínalo budovat skanzen lidové architektury v Zubrnicích. Traťový úsek Velké Březno – Zubrnice měl podle tehdejších plánů sloužit jako muzejní železnice. V rámci těchto plánů bylo částečně opraveno nádraží v Zubrnicích. V roce 1980 byl založen Kroužek přátel železnice. Pro nezájem institucí a kvůli špatné spolupráci s muzeem se však nikdy nepodařilo trať pro historické vlaky zprovoznit. Koncem 80. let byl zpracován projekt na přeměnu nádraží v železniční skanzen, některé stavby byly zahájeny, ale nebyly dokončeny.

V roce 1993 bylo, především členy někdejšího Kroužku přátel železnice, založeno občanské sdružení Zubrnická museální železnice (ZMŽ), které se od té doby snaží o privatizaci a obnovení trati. Dne 29. května 1993 a v následujících měsících toho roku se zdařilo několik zkušebních jízd z Velkého Března do Zubrnic. Od 1. ledna 1994 byl provoz zastaven a nový zákon o dráhách, 266/1994 Sb., další zkušební provoz museální železnice v dosavadní formě znemožnil.

V roce 1996 se podařilo zabránit odpojení této lokálky od hlavní tratě ve Velkém Březně, při úpravách vzniklo u nádraží vlastní kolejiště muzejní dráhy. Od roku 1997 pokračuje sdružení ZMŽ v opravách trati do Zubrnic a v roce 1998 byl 11 kilometrů dlouhý úsek z Velkého Března přes Zubrnice až do Lovečkovic zapsán na seznam kulturních památek ČR.

V říjnu 2008 byly všechny zbylé součásti stavby bývalé celostátní dráhy Velké Březno – Verneřice – Úštěk horní nádraží včetně pozemků převedeny z vlastníka SŽDC s.o. na občanské sdružení Zubrnická museální železnice. V dubnu 2009 se úsek Velké Březno – Zubrnice – Úštěk stal právně opět drahou.

Dne 28. října 2010 byl na úseku trati Velké Březno – Zubrnice zahájen občasný veřejný železniční provoz. Na vlaky byl nasazen historický motorový a přípojný vůz, vlaky přepravovaly jízdní kola a kočárky.

Od roku 2016 je za podpory Ústeckého kraje provozována turistická linka T3. Linka je v provozu od začátku dubna do konce října o víkendech a svátcích. Vlaky jezdí 4x denně na trase Ústí nad Labem-Střekov – Zubrnice a zpět. Obvykle je na linku nasazován motorový vůz M 131.1 Hurvínek.

Každý rok v září se konají speciální jízdy, kdy je posílená souprava vlaku tažena parní lokomotivou.

V roce 2018 započaly práce na obnově dalšího úseku trati: Zubrnice–Lovečkovice. Byla položena část železničního svršku v bývalé stanici Lovečkovice a otevřena zde malá expozice s historií této stanice. Zároveň začala postupná obnova trati od nádraží v Zubrnicích.

Spolek spolupracuje s dopravní průmyslovou školou v Děčíně, jejíž žáci zde vykonávají praktickou výuku.

Železniční trať ve filmu

Na sklonku pravidelného provozu, v srpnu roku 1975 se zde natáčely epizody filmu Páni kluci.[4] Později, již pod hlavičkou muzejní železnice, se zde natáčel film Rebelové režiséra Filipa Renče. Kromě uvedených filmů se na trati a v její přilehlých objektech natáčely části několika dalších filmů a dokumentů.[5]

Popis trati

Nejnižší stanice, Velké Březno, leží u Labe v nadmořské výšce 148 metrů. Nejvyšší místo na trati, 575 m n. m., je u zastávky Mukařov.

Na trati nejsou žádné tunely ani velké mosty. Sklon trati však místy překračoval i 40 promile. V zimním období museli vlak například v okolí Mukařova často vyprošťovat železničáři a místní obyvatelé s lopatami.

Galerie

Odkazy

Reference

  1. Seznam vleček k 9. lednu 2018 [online]. Drážní úřad, rev. 2018-01-09 [cit. 2018-02-27]. Dostupné online.
  2. KRSEK, Martin. Naposledy vyjela v roce 1978. Nyní je muzejní železnice zpět. iDNES.cz [online]. 2010-10-27 [cit. 2011-03-13]. Dostupné online.
  3. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-01-12]. Identifikátor záznamu 442290 : železniční trať Velké Březno - Lovečkovice. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .
  4. Páni kluci. Filmová místa [online]. [cit. 2022-05-01]. Dostupné online.
  5. Zubrnická muzeální železnice - informace o filmování. Archivováno 12. 1. 2014 na Wayback Machine
  • Paul Eichberger: Železnice v Sudetech (německy)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.