Zrnitost zemin

d_ef je průměr stejně velkých kulovitých zrn myšlené ideální zeminy, která má v určitém ohledu (např. z hlediska propustnosti pro vodu), stejné vlastnosti jako skutečná zemina. Účinný průměr d_ef se pohybuje v oblasti malých zrn, jejichž podíl na hmotnosti je v rozpětí 10 až 20 % ${\displaystyle (d_{ef}=d_{10}...d_{20})}$. Nejčastěji se udává přímo ${\displaystyle d_{ef}=d_{10}}$.

C_u charakterizuje sklon střední části křivky zrnitosti a je definováno jako poměr průměrů zrn ${\displaystyle C_{u}={\frac {d_{60}}{d_{10}}}}$ Podle hodnoty čísla nestejnozrnnosti dělíme zeminy na stejnozrnné ${\displaystyle (C_{u}<6)}$, středně zrněné ${\displaystyle (6<C_{u}<15)}$ a na dobře zrněné ${\displaystyle (C_{u}>15)}$. Stejnozrnné zeminy mívají v přírodě obvykle vyšší pórovitost, jsou propustnější, mají menší smykovou pevnost a horší zhutnitelnost jako zeminy dobře zrněné. Ty jsou výborným materiálem na budování zemních těles násypů, hrází a přehrad, zejména tehdy, mají-li plynule stoupající křivky zrnitosti (podobné křivkám optimální skladby kameniva pro betony).

C_c charakterizuje přibližně tvar křivky zrnitosti. Určuje se jako poměr průměrů zrn ${\displaystyle C_{c}={\frac {d_{30}^{2}}{d_{10}d_{60}}}}$. Číslo křivosti je pomocná hodnota v klasifikaci zemin. Zeminy s hodnotami ${\displaystyle C_{c}=1...3}$ považujeme za dobře zrněné, tj. mají plynulé křivky zrnitosti. Hodnoty nižší a vyšší patří zeminám s chybějícími frakcemi, které mají stupňovité křivky s vodorovnými nebo málo stoupajícími úseky. Leží-li takový úsek v oblasti zrn < d₃₀, platí ${\displaystyle C_{c}>3}$, leží-li v oblasti zrn > d₃₀, platí ${\displaystyle C_{c}<1}$. Zeminy s chybějícími frakcemi mohou mít nepříznivé vlastnosti. Například v dunajských písčitých štěrcích chybějí zrna průměru 0,5 až 2 mm. Proudící voda může zrnka písku v pórech štěrku bez těžkostí přemísťovat a vyplavovat.