Plná moc

Plná moc je jednostranné písemné potvrzení, že smluvní zastoupení bylo ujednáno a vzniklo.[1] Osoba, která na základě plné moci někoho jiného zastupuje, se nazývá „zmocněnec“ a ten, který uděluje plnou moc, se nazývá „zmocnitel“. Prostřednictvím dohody o plné moci je realizováno zplnomocnění. Plná moc zaniká především provedením právního jednání, pro které byla udělena.

Plnou moc jakožto potvrzení je třeba odlišovat od vlastní dohody o zastoupení, která je zpravidla dvoustranným právním jednáním. Dohodou o plné moci vzniká smluvní zastoupení, tj. oprávnění zástupce jednat jménem zastoupeného v rozsahu stanoveném v dohodě o plné moci. Vystavená plná moc poté slouží jako osvědčení dohody o zastoupení mezi zmocněncem a zmocnitelem pro třetí osoby[2] a tímto způsobem zplnomocněný zástupce smí za zastoupeného jednat jen v explicitně uvedených činnostech a úkonech, které jsou obsaženy v plné moci.[3]

Účastníci dohody o plné moci

Účastníky dohody o plné moci jsou zmocnitel / zmocnitelka udělující plnou moc a zmocněnec / zmocněnkyně přijímající plnou moc k určitému právnímu jednání. Jiné označení zmocněnce je zplnomocněný zástupce, jde o osobu, kterou určuje zmocnitel k tomu, aby jednala jeho jménem a zastupovala jej.

Udělení plné moci

Plná moc musí být písemná jen tehdy, pokud písemnou formu vyžadují i následné právní úkony zmocněnce, při kterých jedná nebo pokud jde o tzv. generální plnou moc, na základě které je zmocněnec oprávněn zastupovat zmocnitele ve všech věcech.[4] A protože jde o osvědčení třetím osobám, postačí, pokud obsahuje pouze podpis zmocnitele a není nutné, aby obsahovala i výslovnou akceptaci ze strany zmocněnce. Podpis musí být úředně nebo notářsky ověřen jen tehdy, pokud to výslovně požaduje zákon. V plné moci musí být vždy uveden rozsah zmocněncova oprávnění, s výjimkou procesní plné moci advokátovi (či notáři, nebo Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových při zastupování obce) v řízení před soudem, kterou omezit nelze.[5]

Zmocněncem může být jak fyzická, tak právnická osoba. Fyzická osoba je jako zmocněnec povinna jednat zásadně osobně, za právnickou osobu jednají v první řadě její statutární orgány. Z úkonů zmocněnce v rámci udělené plné moci je zavázán přímo zmocnitel. Pokud by byly meze plné moci překročeny a zmocnitel zmocněncovo jednání bez zbytečného odkladu neschválil, je zavázán sám zmocněnec.[6]

Zánik plné moci

Zmocnitel se nemůže vzdát práva odvolat plnou moc, ale může se se zmocněncem dohodnout na podmínkách, za kterých je možné plnou moc odvolat. Z jiného důvodu je možné plnou moc odvolat jen v případě, že by šlo o zvláště závažný důvod.[7]

Plná moc zaniká vždy, pokud:[8]

  • jsou provedena právní jednání, pro které byla udělena,
  • zmocněnec plnou moc vypoví,
  • zmocnitel plnou moc odvolá nebo
  • zmocněnec nebo zmocnitel zemře nebo zanikne (pokud bylo ujednáno něco jiného).

Jestliže by zmocnitel plnou moc odvolal, tak za něj zmocněnec může stále platně jednat, dokud se o tomto odvolání nedozví a pokud o tom neví ani třetí osoba vůči které za zmocnitele jedná.[9] Jestliže zmocnitel zemřel nebo pokud plnou moc vypověděl zmocněnec, tak ten má povinnost učinit ještě vše, co nesnese odkladu a co je nutné pro ochranu práv zmocnitele či jeho právního nástupce.[10]

Substituční plná moc

Substituční plnou moc zmocněnec udílí další osobě, tzv. substitutovi, aby jednala za prvotního zmocnitele. Zmocněnec však odpovídá za řádný výběr substituta. Podle českého práva lze substituční plnou moc udělit pouze v případě, že prvotní plná moc výslovně obsahuje takové zmocnění nebo vyžaduje-li to nutná potřeba,[11] případně stanoví-li tak zvláštní předpis (např. advokát jinému advokátovi v civilním soudním řízení[12]). Je-li plná moc udělena právnické osobě, jedná za ni v této věci člen statutárního orgánu, nebo jiný zástupce, nejedná se však v tomto smyslu o substituta.

Prokura
Podrobnější informace naleznete v článku Prokura.

Zvláštní formou plné moci je prokura, kterou udílí podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku prokuristovi k právním jednáním při provozování obchodního závodu (případně pobočky), a to i k těm, ke kterým je jinak vyžadována zvláštní plná moc.[13]

Odkazy

Reference
  1. Právní zastoupení [online]. Praha: Ministerstvo spravedlnosti České republiky [cit. 2014-08-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-14.
  2. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. dubna 2010, sp. zn. 21 Cdo 5429/2007, [cit. 2014-08-02]. Dostupné online.
  3. Archivovaná kopie. abivia.cz [online]. [cit. 2014-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-23.
  4. § 441 odst. 2 věta druhá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“).
  5. § 25, § 25a a § 26a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „občanský soudní řád“).
  6. § 438 a 440 občanského zákoníku.
  7. § 442 občanského zákoníku.
  8. § 448 odst. 1 občanského zákoníku.
  9. § 448 odst. 2 občanského zákoníku.
  10. § 449 odst. 1 občanského zákoníku.
  11. § 438 občanského zákoníku.
  12. § 25 odst. 2 občanského soudního řádu.
  13. § 450 občanského zákoníku.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.