Zima a jaro

Mykola Lysenko je považován za zakladatele ukrajinské novodobé hudby a mimo jiné i prvního autora ukrajinských oper pro děti. Lysenkovy dětské opery nejsou jen určeny dětskému divákovi, ale jsou psány přímo pro dětské herce.[1] Libreta mu pro ně psala básnířka Ljudmyla Oleksiivna Vasylevs'ka-Berezina (1861–1927), tvořící pod pseudonymem Dniprova Čajka. Stejně jako u předchozích dvou „operek“ (jak je skladatel nazýval), Drzá koza (1888) a Pan Kocký (1891), vychází děj Zimy a jara z folklóru, avšak ne ze zvířecí pohádky-bajky. Lysenko ji také nenazývá „komická opera“ jako obě předchozí, ale „fantastická opera“.[2] Příběh je poetičtější a abstraktnější, hudební partie jsou značně náročnější a opera je delší; proto také tato opera, ač zůstává určena pro dětské interprety, je pro děti starší a hudebně vyspělejší.[3]

Opera byla napsána v roce 1892 a – stejně jako u ostatních dvou dětských oper – se její premiéra konala v bytě Lysenkových (Rejtars'ka 12, Kyjev) a v kruhu jejich rodiny a přátel, a to v roce 1893. Hudební nastudování a klavírní doprovod vedle skladatele samotného vedla jeho žena Oľha Antoniivna Lyps'ka, hlavní role zpívaly jejich děti: „Zimu“ třináctiletá Kateryna, „Jaro“ desítiletá Halyna, „Sněžného děda“ osmiletý Ostap a „Podzim“ šestiletá Marjana, úlohu Sýčka-věštce hrál syn Lysenkova přítele a libretisty Mychajla Staryc'kého Jurko. Vedle nich se představení účastnili i dospělí: ve sboru zpívali Lysenkovi studenti a roli „Mráze“ hrál amatérský zpěvák Jakiv Hulak-Artemovsky (příbuzný Semena Hulaka-Artemovského).[4][5] Režisérkou, choreografkou a kostymérkou byla dobrá známá manželů Lysenkových, mladá básnířka Lesja Ukrajinka.[6] Podle vzpomínek Ostapa Lysenka se hrála pouze dvakrát, protože domácí představení vyžadovala mnoho sil, času i materiálních nákladů.[4]

Zima a jaro je prokomponovaná opera, tj. bez mluveného slova, a obsahuje typické operní hudební útvary (árie, duety, sbory, tance); na rozdíl od Drzé kozy a Pana Kockého má i rozsáhlejší předehru. Sólová čísla jsou autorské melodie, jen v některých částech s využitím nebo nápodobou lidových písní. Naproti tomu četné sbory jsou po textové i melodické stránce úpravami existujících lidových písní.[7][4] Z nich závěrečný sbor, „A vže vesna, a vže krasna“ („А вже весна, а вже красна“), doznal největšího rozšíření jako samostatná skladba.

Roku 1903 byl vydán klavírní výtah opery, což umožnilo její širší provozování.[8] Roku 1905 ji například uvedl režisér I. Midlovs'kyj na dětských večerech v Tarnopoli,[9] roku 1908 ji režisér P. Dunajevskyj uvedl – s M. Lysenkem jako dirigentem – v sále kyjevské obchodní komory s účastí studentů Lysenkovy hudebně-dramatické školy,[8] roku 1913 pak kyjevský spolek L. Idzykovského[10] apod. V 50. letech 20. století bylo Lysenkovo dílo souborně vydáno, a to s řadou hudebních a textových změn a aktualizací; dětské opery vyšly v devátém z dvaceti svazků v hudební úpravě Mychajla Verkyvs'kého a textové Maksyma Ryls'kého.[10] I dětské opery byly v té době orchestrovány (autorská verze je napsána jen s doprovodem klavíru). V orchestraci V. Rybaľčenka a P. Poljakova a s řadou doplňků, zejména nové taneční hudby čerpané z jiných Lysenkových děl, tak měla 26. června 1956 nová verze opery profesionální premiéru v kyjevském operním divadle.[11] 1. února 1985 představením Lysenkovy Zimy a jara zahájilo činnost Státní dětské hudební divadlo v Kyjevě.[12]

Stejně jako ostatní Lysenkovy opery ji i nadále hrají ukrajinské hudební školy v různých městech.[13] Ale pro svou relativní náročnost se z Lysenkových dětských oper Zima a jaro hraje s nejnižší frekvencí, i vědecké bádání se jí věnuje nejméně.[14]

Již ve 30. a poté v 50. letech 20. století byly kyjevským rozhlasem pořízeny nahrávky Zimy a jara s účastí profesionálních zpěváků.[15]

• Podzim (Osiň) – mezzosoprán
• Bába (Baba) – soprán
• Děd (Did) – alt
• Chlapec-vřeteno (Chlopec-vereteno) – soprán
• Chlapec-hřeben (Chlopec-hrebiň) – alt
• Dívka-kolovrat (Divka-prjadka) – soprán
• Sýček-věštec (Syč-viščun) – alt
• Zima (Zyma) – soprán
• Mráz (Moroz) – baryton
• Metelice (Metelycja) – soprán
• Vítr (Viter) – tenor
• Sněžný děd (Did-snihovyk) – bas
• Masopust-mladice (Masnicja-molodycja) – ?
• Jaro-krasavice (Vesna-krasna) – soprán

• Rozhlasová nahrávka opery z roku 1952, dostupná na stránkách Ukrajinského rozhlasu