Zet Molas

Studovala na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové, po válce navštavovala École des Beaux-Arts v Paříži.

Po komerčním neúspěchu filmu Závěť podivínova odjela do Francie, kde údajně připravovala film Mademoiselle de Maupin.

V období 1926–1927 spoluvlastnila s manželem a vedla časopis Český filmový svět. Do časopisu přispíval i Vítězslav Nezval Vlastnila také společnost Molas–film.[1] Molas připravovala natáčení několika dalších filmů; v roce 1926 tisk oznámil, že se již natáčí film Slečna de Maupin ve spolupráci Zet Molas a Vítězslava Nezvala (scénář i režie). Ve filmu měly mj. hrát Zet Molas a Anny Ondráková. Dalším připravovaným filmem společnosti Molas měl být Karneval Vítězslava Nezvala.[2] V roce 1937 bylo oznámeno dokončení scénáře a plánované natáčení filmu Milostná mámení podle divadelní hry Franka Tetauera.[3] Tyto plány se ale neuskutečnily.

Poté, co vzniknul film Pancéřové auto, odjela do Německa a Francie. V Československu se ve filmovém průmyslu znovu uplatnila v letech 1936–1937 filmem Karel Hynek Mácha.

Manžel Bohumil Smola se se za německé okupace přihlásil k německému původu. Po válce byla proto odsunuta do Západního Německa, kde v zapomnění zemřela.[4]

Debutovala filmem Závěť podivínova (1923, film je považován za ztracený). Film mezi diváky propadl, zejména díky medializovanému skandálu mezi Molas a herečkou Marií Černou. Do filmu Mlynář a jeho dítě (1928, považován za ztracený) zapracovala Molas některé prvky avantgardy, díky tomu je považována společně s Milošem Hajským za prvního avantgardního režiséra v Čechách. V roce 1929 napsala Molas námět a scénář česko-německého detektivního románu Rolfa Randolfa Pancéřové auto. Do české kinematografie se vrátila až v roce 1936, kdy zpracovala scénář ke komedii Lojzička. O rok později natočila svůj poslední snímek Karel Hynek Mácha s Ladislavem Boháčem v hlavní roli.