Zero waste

Nakupování se znovupoužitelnými taškami a obaly

Zero Waste se týká postupů nakládání s odpady a způsobů plánování, které kladou důraz na prevenci vzniku odpadů, na rozdíl od způsobu zacházení s odpady způsobem "na konci potrubí" (tedy, řešením následků a ne příčin).[3] Jedná se o celý systémový přístup, který se zaměřuje na masivní změnu ve způsobu, jakým materiály procházejí společností, což nevede k žádnému odpadu.[3] Nulový odpad zahrnuje více než odstraňování odpadu prostřednictvím recyklace a opětovného použití, zaměřuje se též na restrukturalizaci výrobních a distribučních systémů s cílem snížit plýtvání.[4]. Filosofie nulového odpadu je spíše ideálním cílem nebo než přímo tvrdým cílem.[5] Zero Waste poskytuje základní zásady pro neustálou práci na odstraňování odpadů.[3]

Aktivisté, kteří prosazují život bez odpadů předpokládají, že bude potřeba prosadit regulativní opatření[4][3], která by ovlivnila chování průmyslu při navrhování výrobků, jejich obalů, výrobních procesů a výběru materiálů.[6] Podle nich se tím také redukuje znečištění a konečně dojde i k snížení nákladů v důsledku snížené potřeby surovin.

Autorka Bea Johnson ve své knize Domácnost bez odpadu uvádí pravidlo 5R - pět kroků, kterými by se měla řídit domácnost, která chce výrazně snížit své odpady, a tedy také negativní vliv na Zemi:[7]

1. Refuse - Zamítnout (co nepotřebujeme)
2. Reduce - Zredukovat (co potřebujeme a nemůžeme zamítnout)
3. Reuse - Zužitkovat (co spotřebováváme a nemůžeme zamítnout nebo zredukovat)
4. Recycle - Zrecyklovat (co nemůžeme zamítnout, zredukovat, nebo zužitkovat)
5. Rot - Zkompostovat (zbytek)

Koncept Zero Waste se ve své podstatě zabývá pouze tuhým odpadem. V individuálním smyslu jde o odpad komunální (v Česku 551 kg na osobu a rok)[8] a konkrétněji domovní. Tyto hodnoty je vhodné porovnat s hodnotami například plynného odpadu[9] (v Česku cca 10 tun CO₂ na osobu a rok)[10] a kapalného (spotřeba 100 l vody na osobu a den zapříčiní vznik cca 37 t odpadní vody za rok - průměrná spotřeba vody v ČR na osobu a den činí 89 l)[11]. Existuje ovšem velké množství dalších typů odpadů: dřevní odpad, organický odpad, jaderný odpad, hořlavý odpad, zahradní odpad apod.[12]

I přes toto úzké zaměření může koncept Zero Waste částečně přispět k ochraně klimatu. Opětovné použití materiálů či produktů může vést k celkovému snížení spotřeby a důsledkem toho může dojít ke snížení vzniku emisí skleníkových plynů.[13] Například v ČR připadá na osobu 12,19 tun CO₂eq ročně. Z tohoto množství tvoří odpadové hospodářství 4,4 %, což odpovídá 540 kg CO₂eq na obyvatele ročně. Tyto emise vytvářejí primárně skládky odpadu, na nichž dochází k rozkladu biologicky rozložitelného materiálu, během něhož uniká do atmosféry skleníkový plyn metan.[14] Tento podíl je tedy možné částečně snížit prostřednictvím metod Zero Waste.

V praxi se s implementací Zero Waste strategie můžeme setkat v německém městě Kiel. Za předpokladu zvýšení míry recyklace ze současných 48 % na 65 % a dalších opatření dojde ke snížení emisí CO₂ o 13 500 tun do roku 2050. To odpovídá celkovým emisím CO₂ téměř 1 300 lidí v Německu[15] (to pro představu činí přibližně 0,5 % počtu obyvatel Kielu).