Zdravotní péče v Ghaně

Nemocnice v Kumasí se zdravotnickým personálem, 1957

V roce 1874 byla Ghana oficiálně prohlášena britskou kolonií. V Ghaně hrozilo evropským kolonistům vysoké nebezpečí infekčních nemocí. To vedlo Britskou koloniální správu k založení ministerstva zdravotnictví, které mělo v oblasti zavést formální lékařský systém, včetně laboratorního odboru zaměřeného na výzkum, lékařského odboru se sítí nemocnic a klinik a sanitárního odboru pro veřejné zdraví. Zdravotní péče se soustředila do britských měst. Kromě těchto nemocnic a klinik s britským zdravotnickým personálem, byly do těchto měst distribuovány i léky proti malárie, které měly být poskytovány britským kolonistům a prodávány místnímu obyvatelstvu.[3]

První dáma Spojených států amerických Pat Nixonová během své návštěvě v nemocnic v Ghaně, 1972

Světová zdravotnická organizace a Dětský fond OSN poskytovaly další peníze a podporu na poskytování moderní zdravotní péče v Ghaně.[3] Obě organizace nabízeli finanční a technickou pomoc při odstraňování nemocí a zlepšování zdravotních norem.[1] Tyto organizace ani britské instituce neuznávaly postupy tradičního léčitelství a křesťanští misionáři ve venkovských oblastech proti nim vystupovali. Přesto tito tradiční léčitelé i nadále zůstávali důležitými poskytovateli zdravotní péče, zejména právě ve venkovských oblastech, kde se nacházelo málo klinik.[4]

Poté co se Ghana stala v roce 1957 dominiem v rámci Commonwealthu a získala tak částečnou nezávislost, ghanský předseda vlády Kwame Nkrumah prosazoval novou zdravotnickou a vzdělávací politiku, jejímž cílem bylo více zpřístupnit lékařské služby. Přesto zůstávaly kliniky i nadále především městskou záležitostí. V té době působilo 76 % lékařů ve městech, která obývalo pouze 23 % obyvatel Ghany.[3]

Ingredience pro přípravu tradiční medicíny

Zdravotní programy byly financovány výhradně obecnými daněmi, takže kdokoliv mohl bezplatně obdržet lékařské ošetření v kterékoliv z vládních nemocnic. Pracovníci odpovědní za veřejné zdraví měli provádět inspekce na pracovištích s cílem vyhodnotit jejich čistotu, aby tak zajistili, že všichni občané budou žít a pracovat v bezpečném prostředí. Vzhledem k bezplatné veřejné zdravotní péči a dalším velkým vládním výdajům se Ghana dostala do ekonomických potíží. Klesající tržní ceny jejich hlavních vývozních komodit ještě více zatížili ghanskou ekonomiku.[5]

Po odchodu Nkrumaha z úřadu prezidenta v roce 1966 se následující vlády rozhodly seškrtat rozpočet. Aby byl dopad sníženého financování veřejného zdravotnictví menší, byla v roce 1969 zavedena vyhláška o nemocničních poplatcích (Hospital Fees Decree) a v roce 1970 stejnojmenný zákon (Hospital Fees Act). I přes snížení vládních výdajů se ekonomická situace v zemi zhoršovala, stejně jako zdravotní služby. V 80. letech 20. století bylo mnoho sociálních služeb, včetně zdravotní péče, nedostatečné s nemožností poskytovat adekvátní péči a léky navzdory skutečnosti, že zdravotní péče byla v Ghaně prakticky bezplatná.[6]

Nemocnice v Kumasi

V roce 1981 se situace ve zdravotnictví natolik zhoršila, že v nemocnicích chyběly základní zásoby a množství zdravotnického personálu odcházelo do zahraničí.[5] V některých veřejných nemocnicích si pacienti sami museli zajistit jídlo, léky a lůžkoviny a mohli být zadrženi, dokud nezaplatili nemocniční poplatky. Lidé, kteří si nemohli dovolit nemocniční péči byli odsouzeni k samoléčbě. Dne 31. prosince 1981 Jerry Rawlings svrhl Limannovu vládu a prohlásil se za prezidenta.

Nová vláda byla Světovou bankou a Mezinárodním měnovým fondem tlačena k přijetí strukturálních změn, které by vedly ke snížení výdajů. V roce 1985 byla schválena nová regulace nemocničních poplatků s cílem vybírat více peněz, které by umožnily financovat léky a další potřeby zdravotnického systému.[6][7] Nová pravidla tak vyžadovala platit poplatky a podle mnoha empirických studií tak vyloučila značný počet lidí z veřejného zdravotnictví, neboť si nemohli ekonomicky dovolit platit tyto poplatky, což vedlo k nespokojenosti mnoha obyvatel Ghany, kteří patřili k nižším a středním vrstvám.[5][6] Umožnila však Ghaně snížit výdaje na zdravotní péči z 10 % v roce 1983 na 1,3 % v roce 1997 a navzdory veřejnému nesouhlasu přispěly k záchraně ghanské ekonomiky.[7]

V roce 1997 byl zpuštěn Fond zdraví, který měl poskytovat finanční prostředky pro zdravotnictví. Přestože se zlepšovala dostupnost lékařské péče, zůstávaly poplatky velkou bariérou. V prezidentských volbách v roce 2000 zvítězil kandidát Nové vlastenecké strany (NPP) John Kufuor. V roce 2003 byl zaveden Národní systém zdravotního pojištění (NHIS) na základě zákona O národním zdravotním pojištění (National health Insurance Act), který poskytuje univerzální zdravotní péči všem Ghaňanům.[6]

Záchranka Záchranné zdravotní služby Ghany

Většina lékařské péče v Ghaně je poskytována vládními zařízeními a z velké části ji spravuje ministerstvo zdravotnictví Ghany a Ghanská zdravotní služba (Ghana Health Service). Systém zdravotní péče má pět úrovní poskytovatelů: zdravotní místa, zdravotní centra a kliniky, okresní nemocnice, oblastní nemocnice a terciární nemocnice. Jejich nejnižší úroveň, zdravotní místa jsou první úrovní primární péče poskytované ve venkovských oblastech.

Tyto programy jsou financovány vládou Ghany, finančními úvěry, Internally Generated Fund (IGF) a Fondem sdružených dárců pro zdravotnictví.[8] Kromě státních zdravotnických zařízení existují i nemocnice a kliniky provozované Křesťanskou zdravotnickou asociací Ghany. Existují i zařízení, která svou činností generují zisk, ale tato zařízení poskytují méně než 2 % zdravotních služeb.

V roce 2010 bylo na zdravotní péči vynaloženo 5,2 % HDP Ghany a všichni občané Ghany měli přístup k primární zdravotní péči.