Zdeněk Vorlíček

V roce 1959 absolvoval SPŠS v Praze-Smíchově a v roce 1964 Fakultu strojní ČVUT, obor výrobní stroje a zařízení. Do roku 1989 pracoval jako konstruktér a vysokoškolský učitel. Byl vedoucím katedry.[2]

Po roce 1989 se stal zastupitelem hlavního města Prahy. Nadále byl vysokoškolským učitelem.[2] Ve volbách v roce 1992 byl zvolen do České národní rady za koalici Levý blok, kterou tvořila KSČM a menší levicové skupiny (volební obvod Praha).[3][4]

Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. Během volebního období 1992-1996 přešel do strany Levý blok (skupina reformní levice, která po rozpadu koalice Levý blok přijala název této střechové platformy a v parlamentu působila nezávisle na KSČM). V březnu 1994 byl kvůli tomu vyloučen z Ústředního výboru KSČM.[5] Zasedal v hospodářském výboru sněmovny, v letech 1995-1996 navíc ve výboru organizačním.[6] V sněmovních volbách roku 1996 kandidoval za Levý blok, ale strana neuspěla. Následně v červnu 1996 rezignoval na členství v politické radě a republikovém výboru Levého bloku.[7]

V komunálních volbách roku 1994 kandidoval neúspěšně za Levý blok do zastupitelstva města Praha.[8] V komunálních volbách roku 1998 kandidoval do zastupitelstva hlavního města Praha, nyní za ČSSD, ale opětovně nebyl zvolen.[8] Ve stejné době kandidoval neúspěšně i do zastupitelstva městské části Praha 17.[9]

Koncem 90. let 20. století působil v republikové radě Sdružení na ochranu nájemníků a angažoval se v debatách okolo deregulace nájmů.[10] V roce 1997 přestoupil do ČSSD a uvádí se jako předseda bytové komise pražských sociálních demokratů.[11] Působil jako asistent poslance ČSSD Miroslava Grégra. Poté, co se Grégr stal roku 1998 ministrem, jmenoval Vorlíčka svým náměstkem.[12] Roku 2000 se stal navíc předsedou dozorčí rady podniku hutní a strojírenská a.s. Vítkovice.[13] Téhož roku usedl i do dozorčí rady podniku ČEZ.[14] Post náměstka ministra průmyslu a obchodu zastával do roku 2004. Později působil jako výkonný místopředseda Rady ČR pro jakost na tomto ministerstvu.[2] V roce 2007 byl mezi obviněnými manažery ČEZu v kauze výhodných opčních programů na akcie tohoto podniku, díky nimž se vybraní lidé mohli vydělat desítky milionů korun. V roce 2008 ale policie případ odložila.[15]

Je rozvedený, má dvě děti Naďu a Hanu.[2]