Důvod

Důvod je abstraktní obecné označení pro nějakou entitu, která následně způsobí změnu ve stavu, chování nebo jednání nějaké jiné entity. Důvod tedy vždy časově předchází změnu. O důvodech lze v užším smyslu uvažovat pouze v případě chování a jednání živých organismů, [pozn. 1] především lidí.

Důvod a příčina

V běžném jazyce často význam slov důvod a příčina chybně splývá, i když se jedná o dva různé pojmy:

  • příčina je jev, který nutně vyvolává jev jiný, tj. nezávisle na lidské vůli; (jestliže nastane jev A v čase t1, pak nastane jev B v čase t2)[2]
  • důvod (též důvod motivační) je pak takový jev, který vede k vědomé činnosti člověka, tj. že člověk jedná nebo nejedná či může/nemůže nějak jednat[3]

V jazyce je často jednoznačně vylučeno užití jednoho z těchto dvou výrazů; někdy může být rozlišeno, zda se jedná o důvod nebo o příčinu, např.:[3]

  • Pád ze skály byl příčinou (nikoliv důvodem) její smrti.
  • Mám důvod (nikoliv příčinu) se s ním rozejít.
  • Ředitel souhlasil s důvodem/příčinou žákovy nepřítomnosti.

Individuální důvody u lidí

Individuální důvody pro změnu v lidském chování či jednání samozřejmě bývají u různých lidí různé. V praxi může být takovým důvodem třeba myšlenka, biologický instinkt, praktická osobní zkušenost, individuální znalost, subjektivní dojem, individuální vjem, nějaká objektivní událost nebo cizí čin apod. Důvodem může být nějaký dlouhodobější i děj, jev, proces či stav pocházející z okolního prostředí atd.

Kombinace jednotlivých důvodů

Důvody změn v lidském chování a jednání také velmi často působí ve vzájemných kombinacích takže je někdy velmi obtížné určit jejich přesný původ. Souhrn důvodů působících ve vzájemných kombinacích pak označujeme obecným pojmem zdůvodnění nebo odůvodnění (např. odůvodnění usnesení vlády[4]).

Společenská praxe a skupinová zdůvodnění

Ve společenské praxi se různá zdůvodnění a odůvodnění objevují ve všech fázích rozhodování a řízení společnosti. Pro písemné zdůvodňování společenských změn se běžně používají písemně zpracované důvodové zprávy. V těchto případech se obvykle jedná o určitý agregát individuálních důvodů pocházející od větší skupiny lidí.

Související články

Poznámky
  1. U savců bylo skutečně pozorováno chování, které předchází změnu, např. pověrčivé chování. Při něm se nějaké právě probíhající chování nahodile asociuje s podnětem (většinou obdržením potravy) a pak je pozorovaným zvířetem stále (při hladu) opakováno.[1]

Reference
  1. HOLLAND, J. G.; SKINNER, B. F. Analýza chování (Autoinstrukční program). Překlad Dana Tollingerová. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, n. p., 1968. Kapitola Lekce 14. Nahodilé dávky a pověrčivé chování, s. 88.
  2. KARLÍK, Petr. Typy příčinně-následkových vztahů a jejich vyjadřování. In: Sborník prací FF Brněnské univerzity, 1989-1990. [s.l.]: Filozofická fakulta MU Dostupné online. S. 122.
  3. SVOBODA, Karel. Důvod a příčina. S. 275–283. Slovo a slovesnost [online]. [cit. 2021-04-17]. Čís. 4/1985, s. 275–283. Dostupné online.
  4. Např. Odůvodnění usnesení vlády ze dne 26. března 2021 č. 315 [online]. Vláda ČR, 2021-03-26 [cit. 2021-04-17]. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.