Zbojnícke veže
Zbojnické veže (nejvyšší má přes 2 380 m n. m.) jsou tři věže v hlavním hřebeni Vysokých Tater. Ačkoli jsou trochu schované za mohutnou Širokou veží, vidět je lze při sestupu z Priečného sedla. Přesnější údaj o nadmořské výšce průvodci (Arno Puškáš, František Kroutil) neuvádějí.
| Zbojnícke veže | |
|---|---|
 Biela lávka, 3 Zbojnícke veže a Široká veža | |
| Vrchol | 2380 m n. m. |
| Poloha | |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Slovensko |
| Pohoří | Vysoké Tatry |
| Souřadnice | 49°11′24″ s. š., 20°10′51″ v. d. |
  Zbojnícke veže | |
| Prvovýstup | Z. Klemensiewicz, R. Kordys 1907 |
| Hornina | žula |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Topografie
Od západu na východ, tedy od sedla Bílá lávka následuje: Malá Zbojnícka veža, Malá Zbojnická štrbina, Prostredná Zbojnícka veža, Velká Zbojnická štrbina, Veľká Zbojnícka veža a Zbojnické sedlo (asi 2360 m). Na sever skalní stěny spadají do Zadní Javorové doliny na jih do Velké Studené doliny, oblasti Střeleckého pole.
Výstupy
První výstup na Velkou Zbojnickou věž ze Zbojnického sedla uskutečnili Z. Klemensiewicz a R. Kordys v r. 1907, II.
První přechod úplné hřebenovky až na Bílou lávku provedl A. Grósz v r. 1912.
Několik prvovýstupů na jednotlivé věže vytyčil František Kele v r. 1954.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zbojnícke veže na slovenské Wikipedii.
- F. Kroutil, Vysoké Tatry pro horolezce, 2. díl, Olympia 1977.