Zakrslost chryzantém

Chryzantéma je celosvětově druhou nejdůležitější okrasnou rostlinou pěstovanou k řezu. Při projevu příznaků napadení, jako jsou menší, vybledlé květy, nerovnoměrné kvetení a výrazná, až 50% zakrslost rostlin, dochází ke značným ztrátám. Postižené rostliny jsou většinou neprodejné. Ztráty v Austrálii při infekcí CSVd v roce 1987, dosahovaly výše 3 milionů dolarů. Podobné riziko hrozí citlivým kulturám, jako je např. kopretinovec nebo jiřina, kde dochází k rychlému odumírání napadených rostlin.[1]

V roce 2009 byly komerční kultury chrysantém na jižní Moravě výrazně poškozeny viroidem zakrslosti chrysantémy. Patogen byl identifikován Státní rostlinolékařskou správou (SRS). Nejpravděpodobněji se však viroid dostal do skleníků českých producentů s řízky dodávanými ze zemí za hranicemi ČR. SRS zjistila, že příslušní pěstitelé nakoupili v roce 2009 od tuzemských obchodníků řízky chryzantém pocházející z Německa, Belgie a Nizozemska. Celkem šlo o desetitisíce rostlin.[2]

Viroid zakrslosti chryzantémy je ekonomicky významný škodlivý organismus, který je podle vyhlášky č. 215/2008 Sb., o opatřeních proti zavlékání a rozšiřování škodlivých organismů rostlin a rostlinných produktů, v platném znění, zařazen do seznamu škodlivých organismů, jejichž zavlékání a rozšiřování je zakázáno, pokud se vyskytují na určitých rostlinách.[1]

Choroba zakrslost chryzantém byla poprvé zaznamenána a popsána v roce 1945 v USA, kde působila závažné škody na chryzantémách. V pozdějších letech byl výskyt této choroby a jejího původce uváděn z řady zemí celého světa. Dnes je široce rozšířena prakticky ve všech zemích, kde se pěstují chryzantémy. V posledních letech bylo navíc v některých zemích (Nizozemsko, Japonsko, Kanada) zjištěno šíření i na další druhy hostitelských rostlin.[1]

Celkem bývá napadáno 39 druhů, avšak na některých nejsou znatelné příznaky napadení.

• chryzantéma (Chrysanthemum L.) je hlavní hostitelskou rostlinou.
• Tanacetum parthenium
• Dendranthema indicum
• kopretinovec dřevnatý (Argyranthemum frutescens)
• jiřina (Dahlia)
• petúnie (Petunia)
• sporýš (Verbena)
• lilek jasmínovitý (Solanum jasminoides)
• nestařec (Ageratum)
• cinerárie zahradní (Pericallis x hybrida)
• barvínek větší (Vinca major)
• řebříček Achillea spp.,
• Ambrosia trifida
• Anthemis tinctoria
• chrpa Centaurea cyanus
• Echinacea purpurea
• Emilia javanica
• Gynura aurantiaca
• Heliopsis pitcheriana
• Liatris pycnostachya
• Venidium fastuosum and
• cínie Zinnia elegans

Příznaky napadení na chryzantémách a jejich intenzita závisí na odrůdě a podmínkách pěstování. Projevy příznaků zesiluje vyšší intenzita světla a tepla. Infikované řízky hůře zakořeňují. Mnohé kultivary mají bezpříznakový průběh infekce, jindy se choroba projeví jako náhlé odumření rostlin. Petúnie jsou nejčastěji bez příznaků, u některých odrůd cinerárií a petúnií se může objevit zakrslost. [1]

Habitus: Rostliny mohou být menší 30-50 % výšky. Na jiřinách, petůniích a kopretinovci se může objevit zakrslost.[1]

Květ: Květy citlivých odrůd mohou být menší, někdy vybledlé barvy. Kvetení bývá vlivem napadení uspíšeno, o několik dní až tři týdny. U jiřin se může objevit drobnokvětost.[1]

Olistění: Listy jsou nejčastěji bez příznaků, listy zakrslých rostlin však mohou být menší a světlejší, především na horní části rostliny. Okraje spodních listů se stáčejí směrem nahoru. U jiných odrůd se na listech vytváří různě intenzivní, menší, difúzní, okrouhlé chlorotické skvrny, jen výjimečně jsou skvrny velké, výrazné a žluté. Na jiřinách se může objevit drobnolistost.[1]

CSVd je přenosný vegetativně, mechanicky, semeny a pylem (přenos viru pouze na semeno). Nejdůležitější způsob šíření CSVd je vegetativní přenos infikovanými rostlinami a řízky. [1]

Vzhledem k schopnosti mechanického přenosu je proto nebezpečím také přenos viroidu při ošetřování, především zaštipování, vyštipování a odběru řízků. Pro vývoj příznaků napadení je optimální velká světelná intenzita a teploty mezi 26-29 °C. Při teplotách nad 30 °C nebo při nízkých teplotách za nedostatku světla (pod 12 °C) dochází k maskování příznaků.[1]

Případné podezření lze potvrdit nebo vyloučit pouze pomocí přesných laboratorních metod. Přítomnost infekce v rostlinách lze rovněž zjistit také pomocí biologických testů očkováním indikátorových rostlin. [1]

Nejdůležitějším způsobem ochrany proti šíření viroidů jsou preventivní opatření.

Použití zdravého sadbového materiálu pocházejícího ze zdravých rostlin. Při podezření na výskyt infekce je při ošetřování podezřelé partie rostlin nezbytné dodržovat hygienické zásady tak, aby nevznikalo riziko šíření infekce na zdravé partie rostlin. [1]