Zajištění dědictví

Závěrou pozůstalosti se rozumí zajištění majetku, který patří do pozůstalosti nebo o němž lze dovozovat, že do ní může patřit. Závěra se může týkat nejen věcí, které měl zůstavitel u sebe, ale i těch, které jsou v držbě jiných osob. Zároveň může jít o věci, jejichž vlastnictví je pochybné nebo sporné, ale zůstavitel či jeho dědici si na ně činil/i nárok.[4]

Účelem závěry pozůstalosti je, aby se v zájmu (některých) dědiců, věřitelů nebo nepominutelného dědice nebo v obecném zájmu vyloučila možnost ztráty nebo poškození zůstavitelova majetku a mohla tak být uspokojena jejich práva z pozůstalosti. Závěra zároveň neslouží k řešení sporů dědiců o to, jak mají být (některé) věci užívány do skončení řízení o pozůstalosti.[4]

Důvody závěry pozůstalosti jsou uvedeny v § 1682 občanského zákoníku:[2]

(1) Soud učiní bez odkladu opatření zajišťující pozůstalost (závěru), jestliže

a) některý z dědiců není svéprávný,

b) některý z dědiců je neznámého pobytu,

c) je obava, že je pozůstalost předlužena,

d) věřitel navrhl odloučení pozůstalosti, nebo

e) je-li tu jiný důležitý důvod pro zvláštní opatrnost.

(2) Je-li jen některý dědic nesvéprávný, nepřítomný nebo neznámý, lze se spokojit se závěrou takové části pozůstalosti, která stačí k uspokojení jeho dědického práva. To platí i tehdy, je-li tu osoba, které přísluší právo na povinný díl.

Důvodem pro zvláštní opatrnost může být obava jednoho z dědiců, že je majetek z pozůstalosti zašantročován, rozkrádán, poškozován apod. mezi ostatní dědice, popřípadě jinými osobami neoprávněně užíván.[5]

Závěry není třeba, je-li v pozůstalosti nemovitá věc poskytující dostatečnou jistotu.[6] Každá nemovitost neposkytuje dostatečnou jistotu. Mělo by platit pravidlo, že dostatečnou jistotu poskytuje taková nemovitost, jejíž cena tvoří podstatnou část hodnoty pozůstalosti. K tomu je třeba ještě před rozhodnutím o závěře pozůstalosti zjistit obvyklou cenu nemovitosti, například odborným vyjádřením.[7]

Předmětem závěry pozůstalosti může být celá pozůstalost nebo jen její část.[8] Důvody pro částečné zajištění mohou být např., že jde také o věci, které musí užívat členové domácnosti v bytě zůstavitele, který je nadále užíván a nelze jej zapečetit celý, stejně jako nelze uložit předmětné věci do úschovy. V případě že je obava z předlužení pozůstalosti, bude zajištěna pozůstalost celá.[9]

Při rozhodování o tom, zda nařídí závěru celé nebo části pozůstalosti, soud přihlíží nejen k tomu, zda jsou splněny předpoklady uvedené v § 1682 občanského zákoníku, ale také bere v úvahu, zda jde o vhodné opatření k dosažení účelu závěry. Pokud je vyloučena možnost ztráty nebo poškození majetku zůstavitele už tím jak (a kým) je pozůstalost spravována nebo z jiných vážných důvodů, nařídí soud závěru jen v nezbytně nutném rozsahu nebo od nařízení upustí.[10]

Za situace, kdy jsou dědicové známi, přítomni a svéprávní, a kdy není ani důvod k pochybnostem, zda majetek, který zůstavitel zanechal, postačí k pokrytí dluhů, budou plně dostačující ustanovení o správě pozůstalosti.[11]

Způsob, jak může být závěra pozůstalosti provedena, je upraven v §149-151 z.ř.s., a děje se takto:[3]

• uložením do úschovy u soudu, soudního komisaře nebo vhodného schovatele, popřípadě
• zapečetěním v zůstavitelově bytě nebo na jiném vhodném místě, nebo
• zákazem výplaty z účtu nebo vkladní knížky, nebo
• má-li zůstavitel pohledávky, soud usnesením uloží jeho dlužníkům, aby plnění skládali do úschovy soudu, a upozorní je, že plnění provedená jinam nebudou mít za následek splnění dluhu.

Závěra musí být dle § 1682 odst.1 občanského zákoníku učiněna bezodkladně poté, co se soud dozví, že byly splněny všechny předpoklady k tomuto opatření.

O závěře rozhoduje soud usnesením, které může být vyhlášeno účastníkům při jednání i při provádění závěry. Proti usnesení soudu lze podat odvolání, to však nemá odkladný účinek. Závěru pozůstalosti může nařídit kterýkoliv soud věcně příslušný pro řízení o pozůstalosti, je-li tu nebezpečí z prodlení. Věcně příslušným soudem se rozumí okresní soud, v jehož obvodu se nacházejí věci z pozůstalosti, u kterých je třeba nařídit závěru.[12]

Závěra zaniká právní mocí rozhodnutí o dědictví dle § 188 písm. a) z.ř.s.

Závěra může zaniknout i dříve, zjistí-li se, že jejím předmětem byla věc, která zůstaviteli nepatřila nebo pokud pomine důvod, pro který byla nařízena (např. když se dědic neznámého pobytu objeví a stane se účastníkem řízení).[13]