Zahradní slavnost
Zahradní slavnost je divadelní hra Václava Havla z roku 1963. Je řazena do žánru absurdního dramatu. Hlavní postavou je mladý přičinlivý Hugo Pludek, který dosahuje společenského vzestupu pomocí dokonalého ovládnutí obsahově vyprázdněných frází.
Postavy
- Hugo Pludek
- Oldřich Pludek, otec Huga
- Božena Pludková, matka Huga
- Petr Pludek, bratr Huga
- Amálka, snoubenka Petra
- Ferda Plzák, zahajovač
- Tajemnice
- Tajemník
- Ředitel
Děj
Hugo Pludek, syn ze středostavovské rodiny, je rodiči vyslán na zahradní slavnost Likvidačního úřadu, pořádanou Zahajovačskou službou, aby se zde setkal s vlivným Františkem Kalabisem. Hugo zde Kalabise nenajde, místo toho se rozvine sled absurdních situací. Všichni funkcionáři Likvidačního úřadu i Zahajovačské služby hovoří degenerovaným, formálním a bezobsažným jazykem, jak se očekává od jejich role v byrokratickém systému. Hugo si rychle osvojí frázi jako univerzální dorozumívací techniku, postupuje na společenském žebříčku a nakonec stane v čele nově ustavené Ústřední komise pro zahajování a likvidování. Důsledkem je ztráta vlastní identity. Když Hugo přijde domů, je natolik změněn, že jej vlastní rodiče nepoznávají.
Význam
Odposlechnuté dobové fráze upomínají na Československo 60. let, kdy věty a obraty, které dříve měly ideový, revoluční náboj, slouží už jen pro dokazování konformity s vládnoucím režimem (obdobně jako to Havel později analyzoval v eseji Moc bezmocných) a vyhnutí se skutečné zodpovědnosti. Hru lze ale aplikovat i obecně na tendenci jakékoli mocenské organizace vyvinout si vlastní jazyk a uzavřít se do sebe.
- „Fráze je hlavním ‚hrdinou‘ hry... Fráze osnuje a komplikuje zápletku, posunuje příběh, a odtržena od jedinečné skutečnosti, vyrábí a prosazuje skutečnost novou a vlastní.“ — Jan Grossman, doslov k vydání hry Zahradní slavnost, Praha, Orbis 1964
Světová premiéra
Hra Zahradní slavnost byla poprvé uvedena v Divadle Na zábradlí v prosinci 1963. Hugo Pludka hrál Václav Sloup.[1]