Závěť (Villon)

Vyznačuje se ironickým pohledem na svět. V díle autor hodnotí a zamýšlí se nad svým pohnutým životem a své hříšné činy omlouvá chudobou a krutým osudem, vzpomíná také na své lásky. Popisuje zřícení starých jistot.

V díle se nacházejí různorodé básně:

1. vysokého stylu (nábožné písně,…)
2. nízkého stylu (pijácké motivy, obhroublé výrazy …)

Dílo by se také dalo označit jako „výsměch době, všem a všemu i jemu samému“. Obsahuje 173 osmiveršových strof vložených do šestnácti balad, dvou písní a tří rondeauxů. Dílo obsahuje mnoho provokací ale i znechucení ze světa. Čtenář se setkává s prostředím hospod i paláců, je také seznámen s pocity společenského vyvrhele.

Ve sbírce najdeme také tzv. francouzské (villonské) balady. Tato forma balady užívá pouze tři rýmové koncovky, rýmy střídavé či obkročné, ve čtyřech strofách. První až třetí strofa má 7-12 veršů, obvykle poloviční počet veršů (4-6) má čtvrtá strofa, zvaná dozpěv neboli poslání. Beze změny se opakuje refrén balady jako poslední verš každé strofy.

Ach, kdybych já byl studoval
v svém mládí bláznivém, můj Bože,
a na dobré se mravy dal,
teď měl bych dům a měkké lože.
Však způsobné já dítě? Cože?
Já za školu jen chodil, běda.
To slovo bolí jak hrot nože
a skoro dál mi psát už nedá.