Zátravka
Zátravka je pojem používaný v oblastí palných zbraní pro označení otvoru mezi prostorem kde dochází k zážehu a prostorem kde je umístěna výmetná náplň. Zátravka je někdy označována též zážehový otvor.[1] V historické literatuře lze též najít pojem zápalní díra, nebo průpalnice.[2]
Staré zbraně
U starších zbraní byl zápal prováděn mimo prostor hlavně. U těchto zbraní je zátravka otvorem v těle hlavně. U prvních zbraní, u kterých byl prach zapalován přímo na povrchu hlavně vedla zátravka obvykle svisle nahoru. V některých případech bývala zátravka v horní části rozšířena do trychtýře pro nasypání prachu. Později byly zbraně doplněny pánvičkou na boční straně hlavně a k zápalu docházelo na pánvičce. Zátravka potom vedla z vnitřku hlavně horizontálně směrem k pánvičce. Při výstřelu z těchto zbraní unikala část energie výmetné náplně zátravkou ven z hlavně.
U zbraní používajících perkusní zápalky navazuje zátravka na piston na který se nasazuje perkusní zápalka. Piston býval často na zbraň našroubován a proto byl v zátravce vytvořen závit.
A. Hlaveň
B. Výmetná náplň
C. Střela
D. Zátravka.
Zbraň s doutnákovým zámkem, pánvičkou a horizontální zátravkou.
Piston pro perkusní zápalku
Muškety Springfield a Enfield odpalované perkusní zápalkou.
Zbraně s kovovou nábojnicí
U zbraní s jednotným nábojem a nábojnicí není už zátravka otvorem ve stěně hlavně, ale otvor, nebo u nábojnic Berdan dva otvory, ve dně nábojnice. Nábojnice s okrajovým zápalem zátravku nemají.
Nábojnice Berdan (vlevo) a Boxer (vpravo).
Porovnání různých typů nábojnic.
Odkazy
Reference
- CARAS, Ivo. Střelivo do ručních palných zbraní. Praha: ARS-ARM, 1995. ISBN 80-900833-8-2. (česky)
- REDAKTOROVÉ: RIEGER, Dr. Frant. Lad.; ZELENÝ, Vácslav. Názorný atlas k slovník naučnému, čásť třetí: Válečnictví polné a vojenství. Praha: I. L. Kober, 1868. (česky)