Vsetín (zámek)

Renesanční zámek s vnitřním dvorem vroubeným arkádami, byl postaven v prvním desetiletí 17. století (první zmínka z r. 1610) tehdejšími majiteli panství Lukrecií Nekšovnou z Landeka a jejím druhým manželem Albrechtem z Valdštejna na základech středověké tvrze z první poloviny 15. století na vyvýšenině pravého břehu řeky Bečvy. Pozdějšími majiteli - uherskou šlechtou z rodu Illésházy - byla zámecká budova v průběhu 18. století několikrát přestavována a upravována. (V r. 1708 zámek vyhořel na holé zdi.)[1]

Od roku 1719 se začal opravovat opuštěný a vypálený zámek. O dva roky později byl pořízen úředníkem hraběte Mikuláše Illésházyho, Františkem Palmerem, velmi podrobný popis vsetínského zámku. Díky tomu je zřejmé, že zámek nesloužil jako trvalé reprezentativní sídlo hraběte, ale byl jim užíván přechodně a sloužil hlavně potřebám správy panství a vrchnostenských úředníků. V roce 1740 byly opraveny hodiny na zámecké věži. V dalších letech došlo k dalším opravám a zřejmě v této době byla nad zámeckými křídly vztyčena mansardová střecha, která je typickou součástí výrazu zámku až do dnešní doby. Současnou klasicistní podobu získal vsetínský zámek v letech 1833-1834 za posledního šlechtického majitele Josefa z Wachtlerů. Stavebními úpravami provedenými ve 30. letech 19. století získal zámek empírovou podobu, která zůstala zachována až dodnes.

V r. 1890 nechali zámek opravit noví majitelé Thonetové a ti nebo alespoň jeden příslušník jejich rodiny zámek obývali.  V r. 1915 zničil požár celou střechu i s věží a zámek tak téměř 10 let připomínal zříceninu. Po dlouhých dohadech s Památkovým úřadem byl zámek opraven do stavu před požárem, i když byl uvnitř přizpůsoben moderní době.  V r. 1924 byla opravena střecha zámecké věže. Posledními soukromými vlastníky zámku od r. 1938 byli Marie Baťová se synem Tomášem. V roce 1948 získalo město do svého vlastnictví celou Pánskou zahradu, park kolem zámku, dolní Pánskou zahradu i ovocnářskou zahradu. O rok později byl zámek převzat do národní správy. Do roku 1963 se v zámku vystřídalo několik institucí a od r. 1967 – 1974 proběhla náročná generální oprava objektu. 9. 5. 1975 při příležitosti oslav 30. výročí osvobození naší vlasti byl zámek slavnostně otevřen.

Po roce 1989 v rámci restituce získal zámek syn Marie Baťové, Tomáš Baťa, který ho v roce 1993 daroval městu. Poslední úpravy zámku proběhly v letech 2014-2015, kdy došlo k renovaci interiérů, vybudování moderních depozitářů, či k rozvodu nových elektrických a datových sítí.[2] V současnosti je vsetínský zámek sídlem Muzea regionu Valašsko, jehož zřizovatelem je Zlínský kraj.

V listopadu 2015 zpřístupnilo Muzeum regionu Valašsko veřejnosti vsetínský zámek, ve kterém probíhala 19 měsíců rozsáhlá rekonstrukce. Došlo tak k rekonstrukci nových depozitárních prostor, odstranění havarijního stavu vybraného majetku, zvýšení kvality zázemí pro návštěvníky (rekonstrukce sociálního zařízení, odpočinkových prostor, vybudování nového gastrozařízení, úprava Mramorového sálu) a realizace nových expozic a krátkodobých výstavních prostor. Cílem rekonstrukce nebylo jen zvýšit komfort pro návštěvníky muzea, ale hlavně představit co nejširšímu okruhu veřejnosti víceoborovou muzejní expozici se zaměřením na události a osobnosti Valašska, průmyslovou a uměleckoprůmyslovou tradici a lidové zvyky v souladu s profilací muzea.[3]

Stěžejní novinkou je víceoborová muzejní expozice, která je instalována v devíti výstavních sálech ve třech křídlech 1. patra zámku. Témata jednotlivých částí expozice z oboru regionální historie, etnografie a umělecké historie popularizační formou zpracovali současní kurátoři společenskovědních fondů vsetínského muzea (historik P. Mašláň – garant expozic, historička umění O. Mehešová a kurátorka etnografických sbírek M. Fohlerová).[4]

Dominantním prvkem jsou barevné předstěny, vestavěny do potemnělých zámeckých interiérů tak, aby akcentovaly svým nasvícením. Vedle klasické prezentace muzejních exponátů jsou zde využity moderní technologie, scénické instalace, interaktivní prvky. V sálech je možno zhlédnout expozice s řadou námětů specifických pro region.