Zákony Jima Crowa

Zákony Jima Crowa (anglicky Jim Crow laws) je neoficiální souhrnné označení pro různá nařízení o rasové segregaci, která platila v jižních státech USA v letech 1876 až 1965. Název byl poprvé použit roku 1892 v New York Times a byl inspirován populární písní „Jump Jim Crow“, v níž kabaretiér Thomas D. Rice zesměšňoval mluvu černých otroků.

Dobová karikatura Jima Crowa

Pítko pro barevné v Oklahoma City, rok 1939

Po občanské válce a zrušení otroctví panovala mezi bílými Jižany obava z rostoucího vlivu Afroameričanů. To přivedlo k moci politiky spojené převážně s Demokratickou stranou, kterým uvolnila ruce dohoda o stažení federálních jednotek z Jihu, uzavřená roku 1877. Nové politické vedení začalo na úrovni jednotlivých států nebo okresů přijímat zákony vylučující „barevné“ z veřejného života. Byly pro ně zřizovány oddělené školy, veřejné knihovny, nemocnice, věznice, restaurace, veřejné dopravní prostředky a podobně, u soudů se přísahalo na dvě různé Bible, zakazovala se smíšená manželství nebo stěhování do rasově odlišných čtvrtí. Byla také přijata opatření omezující volební právo černochů, jako majetkový cenzus nebo nutnost složit vědomostní zkoušky. Oficiálně se uplatňovala zásada „separate but equal“ (odděleni, ale rovni), v praxi však byly veřejné služby určené barevným podstatně méně kvalitní.[1] Protesty proti novým zákonům ukončilo roku 1896 rozhodnutí amerického Nejvyššího soudu v kauze Plessy vs. Ferguson, podle něhož jsou podobná rozhodnutí v kompetenci místních orgánů a segregace není v rozporu se Čtrnáctým dodatkem ústavy.

V roce 1909 byla založena National Association for the Advancement of Colored People, usilující o zrušení rasové segregace. Hnutí získalo na síle po druhé světové válce, protože aktivní účast v ní podpořila sebevědomí Afroameričanů. V roce 1955 došlo v Montgomery k bojkotu rasově oddělené veřejné dopravy, který vedla Rosa Parksová, v roce 1957 zajistila armáda přístup černých studentů na Little Rock Central High School, v roce 1963 se konal Pochod na Washington za práci a svobodu, na němž promluvil Martin Luther King. Reakcí na tyto události bylo 2. července 1964 přijetí Civil Rights Act of 1964, zakazujícího jakoukoli formu rasové diskriminace. O rok později byl změněn také volební zákon, aby zaručil menšinám rovné hlasovací právo.