Záchrana z jeskyně Tham Luang

Odčerpávání vody z jeskyně

Když se v sobotu 23. června večer výprava nevrátila domů, rodiče volali Nopparatovi a jeden třináctiletý kluk, který na výlet nešel, řekl, že trenér vzal skupinu do jeskyně. Když tam Nopparat dorazil, našel poblíž vchodu do jeskyně kola a batohy kluků.[2] Podle jiných zpráv kola u vstupu do jeskyně našel strážník.[4]

Ihned^[kdy?] se rozeběhla záchranná akce. Záchranáři započali s odčerpáváním vody z jeskynního systému, potápěči vojenského námořnictva se snažili dostat do nitra jeskyně, ačkoliv ve středu ráno voda stoupala na některých místech rychlostí 15 centimetrů za hodinu. V úterý ministr vnitra oznámil, že elitním potápěčům brání v dalším postupu bahnitá voda, která některé části zaplavila až ke stropu. Voda byla tak kalná, že pod vodou nebyli potápěči schopni poznat, kam plavou, a museli se kvůli orientaci vynořovat.[6][7] Podle zprávy z neděle 1. července, 8 dní po ztracení výpravy, se potápěči v jeskyni dostali na křižovatku jeskynních chodeb dva až tři kilometry od místa, kde by se mohla skupina nacházet; téhož místa dosáhli ovšem už dříve v týdnu, ale byli stoupající vodou nuceni ustoupit zpět. Thajským speciálním jednotkám vojenského námořnictva velel kontradmirál Apakorn Yuukongkaew.[8]

Vojáci prohledávali též pěšky i pomocí vrtulníků úbočí hory a snažili se v džungli na hoře najít jiné vstupy do jeskyní.[6][8] V pátek, šest dní po zahájení záchranné operace, začali záchranáři šachtou vyhloubenou v neprůchodném komínu shazovat balíčky s vodou, mobilními telefony, jídlem, svítilnami i mapami v naději, že by mohly dopadnout až do jeskynního systému a že by je skupina mohla najít. Do pátrání byli zapojeni záchranáři z Thajska, Číny, Austrálie, Ameriky či Japonska a podíleli se na něm také příslušníci armády, pátrací psi, roboti a drony.[8]

Ještě v úterý místní činitelé vyjadřovali přesvědčení, že jsou všichni stále naživu a podařilo se jim ukrýt před stoupající vodou v některé vzdálenější komoře jeskynního komplexu.[6] Ve dnech před objevením skupiny odborníci a média spekulovali o tom, zda skupina má ještě šanci přežít. Předpokládalo se, že skupina nemá u sebe světlo a jídla měla jen málo nebo žádné, a spekulovalo se, že k přežití by mohla pomoci průsaková nebo tekoucí voda, u které však bylo riziko kontaminace chemikáliemi či bakteriemi z blízkých farem. Americký záchranář Anmar Mirza den před objevením chlapců uvedl, že i bez jídla by podle Mirzy mohli mladí, fyzicky zdatní chlapci přežít měsíc až měsíc a půl, ovšem že klíčovým problémem přežití je psychika.[8] 30. června 2018 již zprávy zdůrazňovaly, že šance na přežití klesají.[9]

Během pondělka 2. července 2018 bylo nutné nejprve rozšířit některá z míst zhruba stometrového úseku, aby jím mohli potápěči proplavat i s vybavením. Po úseku natáhli lano a rozmístili nádrže s kyslíkem. Další týmy pumpovaly z jeskyně vodu, jiní záchranáři hledali na úbočích hory pukliny, které by se mohly rozšiřovat v šachty – několik jich nalezli, ale nevěděli, kam vedou.[10]

Chlapci s trenérem byli objeveni 2. července, tedy 9 dní po svém ztracení, živí a zdraví na místě vzdáleném asi 4 km od vstupu do jeskyně, v hloubce asi 800 až 1000 metrů pod povrchem hory.[11]

Při dopravě nádob s kyslíkem do prostoru, kde se ztracení fotbalisté nacházejí, zahynul v pátek 6. července na zpáteční cestě potápěč thajského námořnictva Saman Gunan. Ztratil vědomí, protože už neměl dostatečnou zásobu kyslíku, a nepodařilo se jej oživit.[12]

Bylo navrženo několik variant, jak skupinu zachránit. Zvažována byla možnost vertikální únikové trasy pomocí vrtů, ta však nebyla realizovatelná.

Zmiňována byla také varianta počkat, až voda opadne, neboť období dešťů bude trvat ještě několik měsíců.[13] Thajské úřady připomněly, že turisté, kteří v minulosti v jeskyních kvůli povodním uvázli, byli zachráněni, když voda opadla.[6] Americký jeskynní záchranář Ahman Mirza, přítomný na místě, po objevení chlapců zastával názor, že bezpečnější by bylo k hochům dopravovat zásoby a počkat na opadnutí vody, protože pokusit se dostat někoho neuvyklého potápění zatopenou jeskyní „je jednou z nejnebezpečnějších situací“.[3] Kapitán námořnictva Anand Surawan údajně v úterý uvedl, že chlapci mezitím podstoupí čtyřměsíční náročný potápěčský výcvik s tím, že po celou dobu budou dostávat zásoby a ze zaplavené jeskyně bude odčerpávána voda. Současně však byla zmíněna i varianta, že mezitím opadne voda i díky odčerpávání natolik, že bude možné chlapce vyvést ven bez nutnosti potápění.[10]

Po částečném odčerpání vody z ústupové cesty a před blížícím se obdobím monzunových dešťů záchranný tým přistoupil k možnosti vyvést chlapce z komplexu ven s pomocí potápěčů, ač tento způsob byl považován za náročný a riskantní. V neděli 8. července 2018 byli chlapci rozdělení do čtyř skupin, do první čtveřice chlapců a třech trojic, přičemž v poslední trojici byl i trenér. O pořadí evakuovaných rozhodovali lékaři, do první čtveřice byly podle guvernéra zařazeny nejslabší děti,[14] rodičům bylo prý naopak řečeno, že nejprve budou vyvedeny nejsilnější děti.[15]

Před vlastním zahájením operace policie vyzvala ty, kdo se nepodílejí na záchranné akci, aby okamžitě opustili prostor u jeskyně.[16] I z tohoto důvodu byly mediální zprávy z průběhu záchrany nepřesné a mnohdy rozporné a do médií se nedostaly žádné fotografie ani videa, z nichž by byla zřejmá identita a stav prvních zachráněných.

V neděli 8. července v 10:00 místního času (UTC+7) začala evakuace chlapců.[17][18] První čtveřice se dostala na povrch ještě v neděli. Přestože média původně uváděla, že první chlapci by se mohli dostat na povrch až kolem 21 hodin místního času, první chlapec byl venku již v 17:40. Urychlení operace vysvětlil novinář Florian Witulski tím, že voda v podzemí klesla víc, než se čekalo, a více úseků trasy je schůdných pěšky.[19]

Média včetně agentury Reuters původně uváděla až šest zachráněných chlapců, později údaj korigovala na čtyři chlapce,[11] totožnost prvních zachráněných Narongsak Osottanakón, šéf krizové skupiny a guvernér provincie Chiang Rai, nesdělil. Poté byla evakuace prozatím na 10 až 20 hodin přerušena, bude pokračovat po doplnění zdrojů.

V pondělí 9. 7. 2018 byla oznámena další čtveřice zachráněných, oproti původnímu plánu na vyvádění po trojicích. Záchranáři byli posláni dovnitř kolem 11:00 místního času (UTC+7) a plán na dokončení druhé fáze byl opět do 21:00 hodin místního času, osmý zachráněný byl skutečně tiskovými agenturami zaznamenán prostřednictvím svědků po 19. hodině a oficiálněji oznámen před 21. hodinou.[20] Blesk.cz reprodukoval zprávu agentury Reuters o osmém zachráněném ve 14:06 SELČ, tedy 19:06 místního času, v 17:45 SELČ (22:45 místního času) pak informoval o potvrzení záchrany šéfem krizové skupiny.[21] Šéf krizové skupiny Narongsak Osottanakón uvedl, že stávající podmínky jsou pro potápěče stejné jako v neděli, úroveň vody není znepokojující a včerejší déšť neovlivnil hladinu vody uvnitř jeskyně.[20]

V úterý 10. července byla záchrana třetí fází dokončena, byli vyvedeni zbylí čtyři chlapci i trenér a následně byli letecky dopraveni do nemocnice. Záchrana začala po 10:00 hodin místního času.[1]

Každý chlapec byl doprovázen dvěma potápěči, první potápěč nesl kromě své vzduchové láhve také láhev pro zachraňovaného. Chlapci měli na hlavě celoobličejovou masku, zezadu každého chlapce jistil další potápěč.[11] V úseku asi jednoho kilometru (do třetí komory, kde si záchranáři vytvořili základnu) se přesouvali pod hladinou, zbytek ušli pěšky.[19] Vodicí lano bylo údajně nataženo v celém čtyřkilometrovém úseku.[11] Zbylí potápěči byli rozestaveni na prvním nebezpečném kilometrovém úseku, aby navigovali skrze pod vodou ponořené průchody, které jsou v nejužším místě široké jen asi 60 centimetrů a vysoké necelých 40 centimetrů.[11] První kilometr vyžadoval dlouhé potápění, prolézání blátem s úlomky skal a úzkými štěrbinami, přičemž v nejkritičtějším zúženém místě musí skupinka pod vodou urazit asi třicet metrů, následovala cesta složitým terénem včetně přelézání ohromných balvanů, písku a kluzkých skal s výběžky podobnými útesům a další pod vodou ponořené průchody.[11] Po odpočinku v základně a operačním středisku ve třetí komoře se skupinky vydaly na dvoukilometrovou cestu do druhé komory, odtud je pak další záchranáři doprovázeli kilometr k ústí jeskyně.[11] Celkem se podle guvernéra této záchranné operace účastnilo 90 potápěčů, z toho 50 zahraničních a 40 thajských.[11]

Jednou z klíčových postav hlavní fáze osvobozovací operace byl australský anesteziolog a potápěč Richard Harris, jehož přítomnost si vyžádali britští záchranáři, protože již má zkušenosti z podobných záchranných akcí. Zaměřuje se na techniky potápění a bezpečnostní postupy ve vztahu k potápění v jeskyních a je klíčovou osobou na poli záchranných prací v jeskyních v Austrálii.[22] Peter Dennis z Britské rady pro záchranu z jeskyní pro BBC uvedl, že není pravda, že se zachraňovaní museli napřed naučit potápět, a že ve skutečnosti byli pouze protaženi vodou. Důležitým aspektem záchrany byl podle něj i fakt, že chlapci byli pod mírným vlivem sedativ.[21] Thajský premiér v úterý 10. července podání uklidňujících léků potvrdil, mělo se jednat o léky proti úzkosti, které měly zabránit panice, což si zpravodajský server idnes.cz vyložil tak, že nešlo o sedativa.[1]

Podle zprávy z úterý 10. července je všech 8 chlapců z prvních dvou fází záchrany v dobrém fyzickém i psychickém stavu, přinejmenším u dvou chlapců však byla zjištěna plicní infekce. Všichni mají zůstat nejméně týden v nemocnici na pozorování a vyšetření. Při setkání s rodinami byli v této fázi odděleni skleněnou stěnou. Chlapci z druhé, pondělní fáze záchrany měli v úterý podle sdělení ministerstva zdravotnictví stále velmi nízkou tělesnou teplotu.[1]

Asistent trenéra Ekkapol Čantawong, řečený Ek, přišel o matku, otce i bratra v deseti letech, když jeho vesnici zasáhla epidemie. U příbuzných poté vyrůstal jako smutné a osamělé dítě, a proto ho ve dvanácti letech poslali do buddhistického kláštera, aby se stal mnichem.[23] Ve dvaceti letech z kláštera odešel, aby se mohl starat o svou babičku, a začal pomáhat mladým fotbalistům ve vesnici, kde žil.[2]

Je v oblasti velmi oblíbený, protože v chudé horské oblasti, kde žijí většinou příslušníci menšin, pomohl vybudovat při škole fotbalový tým a zavedl jasná pravidla a systém odměn, kdy mladí fotbalisté dostávali oděvy a boty, pokud byli ve škole úspěšní, a pokoušel se také najít sponzory pro tým.[2]

Po navázání kontaktu s vnějším světem se trenér v dopise rodičům chlapců omluvil a poděkoval za veškerou podporu. Média citovala rodiče chlapců i trenérova kamaráda, kteří říkali, že by ho nikdo neměl z neštěstí vinit, protože měl chlapce radši než sebe a právě on je dokázal udržet tak dlouhou dobu při životě, a protože on sám si svou vinu bude uvědomovat.[2]

Český zpravodajský server Novinky.cz v době probíhající záchrany zveřejnil u jednoho z článků čtenářskou anketku, zda by trenér měl být potrestán za nezodpovědnost. 75 % z více než 3000 hlasujících čtenářů zvolilo možnost „Ne, myslím, že to byla jen hloupá náhoda“, 19 % možnost „Ano, musel vědět, že jim hrozí nebezpečí“ a necelých 6 % „Nevím, nedokážu se rozhodnout.“ Možnost, že trenér situaci sice zavinil, ale není vhodné ho trestat, v anketě chyběla.[24]

Během záchranných prací zemřel bývalý člen thajského námořnictva Saman Gunan, který se k záchranné operaci připojil jako dobrovolník. Poté, co do jeskyně dopravil zásobníky s kyslíkem, mu během zpáteční cesty došla zásoba kyslíku a ztratil vědomí.[25]

V prosinci 2019 zemřel Beirut Pakbara, příslušník speciální námořní jednotky NAVY Seal, který byl členem záchranného týmu. Zemřel kvůli komplikacím spojených s infekcí, kterou se nakazil během záchranné operace.[26]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu záchrana z jeskyně Tham Luang na Wikimedia Commons
• Nejtěžší zápas, dokument ČT o události