Zářič

Podle druhu vyzařované energie nebo částic lze zářiče dělit např. na

• rádiové (anténa),
• tepelné (infračervená lampa,),
• světelné (světelné zdroje),
• radioaktivní (izotopové zářiče α, β, γ záření).

Podle vzniku je lze dělit na přirozené a umělé.

Přirozené zářiče nebyly vytvořeny člověkem a vyskytují se volně v přírodě. Patří k nim různá tělesa a látky všech velikostí, např. v makrokosmickém měřítku hvězdy, v mikrokosmickém atomy radioaktivních prvků.

Umělé zářiče vznikly jako záměrně vytvořená technická zařízení. Patří k nim umělé zdroje světla, zdroje tepelného záření, antény, rentgenky, medicínské gamazářiče a mnoho dalších.

Podle účelu lze umělé zářiče dělit na technické (pro výrobní a technologické účely), zdravotnické, komunikační a zářiče upravující prostředí pro život člověka (světlo, teplo).

Slovo zářič nebo radiátor by mělo být přednostně používáno pro zařízení, jehož hlavním účelem je vyzařování. Často však dochází ke zmatení pojmů. Např. pojem radiátor se nesprávně používá pro těleso teplovodního topení, což je typický konvektor, tedy zařízení pro předávání tepla prouděním. To se týká vnitřního i vnějšího povrchu konvektoru. Radiační složka je u něj až na druhém místě.

Vyzařovanou energií zářiče se obvykle rozumí elektromagnetické vlny nebo částice (fotony). Mohou mít různou energii a kmitočet. Vyzařovaná energie je buď rozprostřena po úseku spektra (spektrální zářiče) nebo soustředěna na některé kmitočty.

Protože samotné zářiče jsou obvykle buď všesměrové nebo vícesměrové, upravuje se jejich vyzařovací charakteristika pomocí odchýlení, odrazu a clonění vyzařované energie. Odpovídající pomocná zařízení se pak nazývají refraktory, reflektory a clony.

Radioaktivní izotopové zářiče využívají jako zdroje částic přírodní nebo uměle vytvořené izotopy prvků s krátkým poločasem rozpadu. Podle převažujícího druhu vyzařovaných částic se dělí na

• alfa zářiče s α-částicemi
• beta zářiče s β-částicemi
• gama zářiče s γ-částicemi

Nežádoucí druhy částic jsou omezeny či eliminovány vhodnou volbou izotopu, ohybu svazku elektrickým polem a stíněním. Protože zejména pro částice s vysokou energií je obtížné tvarování vycházejícího svazku paprsků metodami používanými pro nízkoenergetické záření, uplatňují se ve významné míře pohlcující clony.