Jedoma

Jedoma je typ krajiny, který je tvořena ledovcovými pláněmi a kopci s mělkými proláklinami.[1] Jedoma se obvykle tvoří v nížinách nebo na úsecích země se zvlněnými kopci, kde jsou přítomny ledové klínové polygonální sítě, ve stabilních reliéfních útvarech s akumulačními zónami se špatným odvodněním, silně chladnými a suchými kontinentálními klimatickými zónami, což má za následek řídký vegetační kryt a intenzivní periglaciální procesy zvětrávání.[2]

Jedoma je permafrost s vysokým obsahem biomasy z období pleistocénu.[3] Takový permafrost je bohatý na organický uhlík, který tvoří asi 2 % jeho hmotnosti. Obsah ledu v tomto permafrostu je 50–90 %.[4]

Množství uhlíku zachyceného v tomto typu permafrostu je mnohem větší, než se původně předpokládalo, a může dosahovat výše 210 až 450 Gt uhlíku, Rozmrazující jedomy jsou významným zdrojem atmosférického metanu (asi 4 Tg CH₄ ročně). Na konci poslední doby ledové, na přechodu z pleistocénu do holocénu, mohlo rozmrazování jedom v kombinaci s činností výsledných termokrasových jezer způsobit 33% až 87% nárůst koncentrace atmosférického metanu.[5]

Jedoma v současnosti zaujímá plochu více než jeden milion kilometrů čtverečních od severovýchodní Sibiře po Aljašku a Kanadu a v mnoha regionech je tlustá desítky metrů. Během posledního ledovcového maxima, kdy byla globální hladina moře o 120 m níže než dnes, pokrývala podobná ložiska podstatná území odkrytých severovýchodních euroasijských kontinentálních šelfů.