Wolf Maxmilián Lamingen z Albenreuthu

Svobodný pán Wolf Maxmilián Lamingen z Albenreuthu, zvaný Lomikar (23. listopadu 1634 – 2. listopadu 1696) byl český šlechtic a podnikatel německé národnosti, pocházející z rodu Lamingerů z Albenreuthu.

Wolf Maxmilián Lamingen z Albenreuthu
Věnceslav Černý: Lomikarova smrt
Narození	23. listopadu 1634 nebo 20. listopadu 1634 Újezd Svatého Kříže Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	2. listopadu 1696 (ve věku 61 let) Trhanov Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbení	Klenčí pod Čerchovem
Povolání	podnikatel
Choť	(1674) Kateřina Polyxena Popelová z Lobkowicz († 1709)
Děti	Marie Anna Lamingerová z Albenreuthu
Rod	Lamingerové z Albenreuthu
Příbuzní	Václav Michael Bruntálský z Vrbna (vnuk)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Byl nejmladší ze čtyř dětí Volfa Viléma Lamingena z Albenreuthu, který přestoupil ke katolické víře a v rámci pobělohorských konfiskací získal vládu nad Chodskem. V roce 1660 se Wolf po soudním procesu o dědictví stal pánem na domažlickém hradě, od roku 1676 sídlil na barokním zámku v Trhanově. V roce 1674 se oženil s Kateřinou Polyxenou, rozenou Popelovou z Lobkowicz († 5. února 1709), vdovou po prezidentu české komory Aleši Ferdinandu Wratislavovi z Mitrowicz († 1669), s níž měl tři děti.

Lamingen patřil k průkopníkům průmyslové výroby v Čechách, vlastnil sklářskou huť, železárnu a textilní manufakturu. Jako pracovní síly využíval také místní Chody, kteří mu však odpírali robotní povinnost s poukazem na stará královská privilegia. Nevoli vzbuzovalo také zabírání zemědělské půdy, kácení lesů, panský monopol na výčep piva, zvyšování daní a usazování německých kolonistů. Roku 1692 vypuklo proti Lamingenovi chodské povstání, po jeho potlačení byl Jan Kozina popraven 28. listopadu 1695 v Plzni. Necelý rok nato zemřel Lamingen při hostině na mrtvici, je pohřben v kryptě kostela svatého Martina v Klenčí pod Čerchovem.

Pod jménem Lomikar je hlavní zápornou postavou románu Aloise Jiráska Psohlavci. Jeho děj vychází z legendy, podle které Jan Kozina při popravě vyzval Lomikara „do roka a do dne“ na boží soud. Tento příběh jako první zapsal roku 1799 Ernst Papstmann. Na Trhanovsku se dlouho udržely zkazky o tom, že Lomikarův duch v noci straší v podobě bezhlavého jezdce.