Władysław Sikorski
Władysław Sikorski (20. května 1881 Tuszów Narodowy – 4. července 1943 Gibraltar) byl polský generál a předseda polské exilové vlády[1][2].
| Władysław Sikorski | |
|---|---|
 Władysław Sikorski během druhé světové války | |
| Narození | 20. května 1881 Tuszów Narodowy |
| Úmrtí | 4. července 1943 (ve věku 62 let) Gibraltar |
| Manžel(ka) | Helena Sikorska |
| Děti | Zofia Leśniowska |
| Civilní činnost | politik |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | generál a generál druhu zbraně |
| Doba služby | 1906–1943 |
| Sloužil |  Rakousko-Uhersko (do roku 1918) Polsko (do roku 1943) |
| Složka | Rakousko-uherská armáda (do roku 1914) Legiony Polskie (do roku 1918) Polská armáda (do roku 1943) |
| Velel | 5. armáda (1920) 3. armáda (1920–1921) |
| Války | První světová válka Polsko-ukrajinská válka Rusko-polská válka Druhá světová válka |
| Bitvy | Bitva o Varšavu Bitva o Lvov Bitva na řece Němen Invaze do Polska |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
Biografie
Pocházel z učitelské rodiny, která žila v rakouské Haliči. Na studia se vydal do Lvova, kde se věnoval inženýrsví.[3]
V armádě
Již před první světovou válkou se angažoval v několika organizacích, které usilovaly o polskou nezávislost. V roce 1909 se zapojil do vytváření "střeleckých" jednotek na Haliči. Během 1. světové války se orientoval na Rakousko-Uhersko. Sloužil v polských legiích a v Rusko-polské válce v polské armádě. Po vytvoření loutkového státu v roce 1916 zastával různé funkce v jeho armádě. Podobně jako Józef Piłsudski trval i gen. Sikorski na samostatnosti polských jednotek, proto byl v květnu 1918 rakousko-uherskými orgány zatčen a internován v Uhrách.[4]
Po vzniku samostatného Polska organizoval vojenské jednotky v Haliči proti Ukrajincům a ve Slezsku proti německým Freikorps. Hrál důležitou roli při bitvě u Varšavy.[4]
V politice
Před první světovou válkou patřil mezi významné politiky menší politické strany Stronnictwo Postępowo-Demokratyczne (Pokrokově demokratická strana).[5]
Ve 2. polské republice zastával v letech 1922 až 1923 funkci ministerského předsedy, když vedl vládu po atentátu na prezidenta Gabriela Narutowicze. V kabinetu zastával rovněž post ministra vnitra. Pak se ale vrátil zpět do armády jako generální inspektor pěchoty.
V roce 1924 působil jako ministr vojenských záležitostí v druhé Grabského vládě. Zastával orientaci na spojenectví s Francií. V době sanace se nepřidal na žádnou stranu, měl neshody s Józefem Piłsudskim, který Sikorskému nedůvěřoval, a dalšími představiteli země a roku 1928 byl zbaven funkce. V následujících letech trávil čas převážně ve Francii, kde také psal a vydával většinu vojenských studií.
V roce 1936 se podílel na pokusu a sjednocení protisanační opozice v emigraci, tzv. fronta Morges. V roce 1939 se nakrátko vrátil do Polska a nabídl vládě své vojenské služby, když však nedostal odpověď, vrátil se zpět do Francie.[4]
Během druhé světové války se stal ministerským předsedou polské vlády v exilu a velitelem jejích vojsk namísto zkompromitované sanační garnitury. Vystupoval jako hlavní obhájce zájmů Polska na diplomatické úrovni. Po porážce Francie v roce 1940 se exilová vláda uchýlila do Londýna, zde Sikorski podepsal smlouvu o výstavbě polské armády ve Velké Británii. S československou vládou v exilu jednal o poválečné československo-polské konfederaci.[4]
I přes své protikomunistické postoje usiloval Sikorski o znovuobnovení polsko-sovětských diplomatických vztahů, které byly přerušeny po uzavření paktu Ribbentrop–Molotov. V roce 1941 podepsal dohodu se SSSR o obnově diplomatických styků a později se Stalinem polsko-sovětský pakt o neútočetní a přátelství. Část ministrů exilové vlády ho za to obvinila ze zrady a zřeknutí se východní části předválečného území Polska. Zajímal se též o osud polských zajatců, které povraždil Sovětský svaz. Po nálezu hrobů v Katyni požádal o vyšetření Červený kříž. Sovětský svaz na to hned reagoval přerušením diplomatických styků.
Závěr života
Zemřel v červenci 1943 za dosud nevyjasněných okolností při letecké nehodě, když se letoun Consolidated Liberator 511. peruti RAF, který jej přepravoval, zřítil při startu na letišti v Gibraltaru do moře.[6] Havárii přežil jen pilot Eduard Prchal. Událost byla uzavřena jako nehoda, ale dodnes existují pochybnosti některých autorů,[kdo?] zdali nebyl jako překážka britsko-sovětského spojenectví záměrně odstraněn.[7]
Sikorski je dnes v Polsku uznáván jako velký patriot. Jeho památku začal v roce 1981 vyzdvihovat Jaruzelského vojenský režim proti popularitě Piłsudského.[4]
Vyznamenání
Dílo
- Regulamin Musztry Związku Strzeleckiego i elementarna taktyka piechoty (1911)
- O polską politykę państwową. Umowy i deklaracje z okresu pełnienia urzędu prezesa Rady Ministrów 18 XII 1922 – 26 V 1923 (1923)
- Podstawy organizacji naczelnych władz wojskowych w Polsce (1923)
- O polską politykę państwową (1923)
Pomník generála Wladyslawa Sikorského na Gibraltaru, Europa Point - Polesie jako węzeł strategiczny wschodniego frontu (1924)
- Nad Wisłą i Wkrą. Studium do polsko-rosyjskiej wojny 1920 roku (1928)
- La campagne polono-russe de 1920 (1928)
- Polska i Francja w przeszłości i w dobie współczesnej (1931)
- Przyszła wojna – jej możliwości i charakter oraz związane z nimi zagadnienia obrony kraju (1934, 2010)
Odkazy
Reference
- Sikorski Władysław Eugeniusz v Encyklopedii PWN.
- Władysław Sikorski, Polish statesman v Britské encyclopedii.
- Jan Křen: Dvě století střední Evropy. Praha 2005. s. 474.
- Jan Křen: Dvě století střední Evropy. Praha 2005. s. 475.
- Stronnictwo Postępowo-Demokratyczne [online]. encyklopedia.pwn.pl [cit. 2016-03-30]. Dostupné online. (polsky)
- KOCHAŃCZYK, Jan. Polska-Rosja. Chorzów: Videograf, 2014. ISBN 978-83-7835-313-3. Kapitola Polski kompleks Stalina, s. 190. (polština)
- MLEJNEK ML., Josef. Josef Mlejnek: Nebylo to poprvé [online]. Český rozhlas, 2010-04-20 [cit. 2022-03-14]. Dostupné online.
Literatura
- IRVING, David John Cawdell. Mord aus Staatsräson? : Churchill und Sikorski - eine tragische Allianz. Bern: Rütten und Loening, 1970. S. 257.
- Kisielewski, Tadeusz: A. Sikorski - spiknutí: na stopě vrahů polského generála. Brno 2009. ISBN 978-80-7217-589-5.
- Korpalska, Walentyna: Władysław Eugeniusz Sikorski: biografia polityczna. Wrocław 1981.
- Křen, Jan: Dvě století střední Evropy. Praha 2005.
- Strumph-Wojtkiewicz, Stanisław: Generał Władysław Sikorski. Warszawa 1981.
- Wapiński, Roman: Władysław Sikorski jako polityk. Warszawa 1983.
Externí odkazy
- Galerie Władysław Sikorski na Wikimedia Commons
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Władysław Sikorski na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Władysław Sikorski
- Jozef Kazimierz Kubit: Was General Sikorski a victim of the Katyn massacre? 1. část 2. část(anglicky)
- Jan Puhl: Wie starb General Sikorski. (německy)
- Polské vyšetřování smrt Sikorského neobjasnilo. Nehodu přežil jen Čech. iDnes.cz, 30. prosince 2013
