William Penn

William Penn
William Penn
Narození	14.jul. / 24. října 1644greg.; Londýn
Úmrtí	30. červencejul. / 10. srpna 1718greg. (ve věku 73 let); Ruscombe
Příčina úmrtí	cévní mozková příhoda
Místo pohřbení	Jordans
Alma mater	Christ Church; Chigwell School
Povolání	filozof, podnikatel, teolog, politik, spisovatel a Colonial proprietor
Ocenění	čestné občanství USA (1984); člen Královské společnosti
Nábož. vyznání	Kvakeři
Choť	Gulielma Springett Penn; Hannah Callowhill Penn
Děti	Richard Penn; John Penn; Thomas Penn; William Penn; Margaretta Penn; Letitia Penn
Rodiče	William Penn a Margaret Jasper
Příbuzní	John Penn[1] a Richard Penn[1] (vnoučata)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

William Penn (14. října 1644 Londýn – 30. července 1718 Berkshire) byl kvakerský vůdce, bojovník za svobodu vyznání a zakladatel Pensylvánie.

William Penn byl synem anglického admirála a politika téhož jména. William Penn starší (1621–1670) zasedal po deset let v Dolní sněmovně. Král Karel II. mu dlužil velkou sumu peněz. Dluh splatil tím, že Pennovi mladšímu, který se stal kvakerem, dal do správy velké území v Americe. Do Ameriky Penn připlul 29. října 1682. Chtěl darované území nazvat Sylvania, ale král navrhl, aby se jmenoval Penn-Sylvania, aby se v názvu objevilo i jeho jméno. Pensylvánie se stala útočištěm kvakerů a ostrovem náboženské tolerance mezi ostatními koloniemi.[2]

Dílo

Roku 1693 napsal esej o udržení míru v Evropě: An Essay Towards the Present and Future Peace for Europe (Esej o současném a budoucím míru v Evropě). V ní navrhl zřízení evropského parlamentu se státy zastoupenými podle velikosti, který by rozhodoval tříčtvrtinovou většinou, a to pouze o záležitostech míru a bezpečnosti; rozhodnutí by mohla být vynucena vojensky.[3]

Osobní život

Pennovou první ženou byla Gulielmas Marias Posthumas Springetts (1644–1694). Měli spolu osm dětí, tři syny a pět dcer. Dva roky po smrti své první ženy se oženil podruhé, s Hannah Margaret Callowhill (1671–1726). Hannah bylo 25 let a Pennovi 52. Během dvanácti let se jim narodilo dalších osm dětí (první dvě zemřely v útlém dětském věku).

Prezident USA Ronald Reagan 28. listopadu 1984 prezidentským prohlášením 5284 (schváleným aktem Kongresu) jmenoval posmrtně Williama Penna a jeho druhou manželku Hannah Callowhill Penn čestnými občany Spojených států.[4]

Americká herečka Meryl Streepová je vzdáleným potomkem Williama Penna.[5][6]

Odkazy

Reference

Kindred Britain.
Kvakeři aneb Naši bližní, Přátelé [online]. Kvakeri.cz [cit. 2014-02-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-21.
VEBER, Václav. Dějiny sjednocené Evropy. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 645 s. ISBN 80-7106-663-X. Kapitola 4. Barokní a osvícenská Evropa, s. 89.
Proclamation of Honorary US Citizenship for William and Hannah Penn Archivováno 17. 4. 2011 na Wayback Machine by President Ronald Reagan (1984)
Meryl Streep [online]. Faces of America, 2010 [cit. 2010-02-05]. Dostupné online.
Joi-Marie McKenzie. Henry Louis Gates Says He Broke Meryl Streep's Heart [online]. Niteside, 2010-02-04 [cit. 2010-02-04]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu William Penn na Wikimedia Commons

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[e6596ed0d2b81634d4a2b94f1bd23a5d26a198cf-1] Kindred Britain.

[2] Kvakeři aneb Naši bližní, Přátelé [online]. Kvakeri.cz [cit. 2014-02-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-21.

[3] VEBER, Václav. Dějiny sjednocené Evropy. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 645 s. ISBN 80-7106-663-X. Kapitola 4. Barokní a osvícenská Evropa, s. 89.

[4] Proclamation of Honorary US Citizenship for William and Hannah Penn Archivováno 17. 4. 2011 na Wayback Machine by President Ronald Reagan (1984)

[ref02101-5] Meryl Streep [online]. Faces of America, 2010 [cit. 2010-02-05]. Dostupné online.

[ref0210-6] Joi-Marie McKenzie. Henry Louis Gates Says He Broke Meryl Streep's Heart [online]. Niteside, 2010-02-04 [cit. 2010-02-04]. Dostupné online.