William Holman Hunt
William Holman Hunt (2. dubna 1827, Londýn – 7. září 1910, tamtéž) byl anglický malíř a jeden z původních prerafaelitů. I když jméno Holman je prostředním jménem, často jej můžeme najít jako součást příjmení oddělenou pomlčkou.
William Holman Hunt | |
---|---|
autoportrét (1867) | |
Narození | 2. dubna 1827 Londýn |
Úmrtí | 7. září 1910 (ve věku 83 let) Londýn |
Místo pohřbení | Katedrála svatého Pavla |
Alma mater | Royal Academy of Arts |
Povolání | malíř, umělec, autor autobiografie, rytec leptů, projektant a ilustrátor |
Rodiče | William Hunt a Sarah Holman |
Manžel(ka) | Fanny Waugh (od 1865) Edith Holman Hunt (od 1875) |
Děti | Cyril Benoni Holman Hunt Hilary Lushington Holman-Hunt Gladys Mulock Holman Hunt |
Významná díla | The Light of the World The Scapegoat The Shadow of Death |
Ocenění | Řád Za zásluhy |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život a dílo
Již ve velmi mladém věku začal William Hunt pracovat jako úředník, ale v roce 1844 je přijat na Královskou akademii, kde se setkává s Dantem Rossettim a Johnem Millaisem. Roku 1848 společně založil spolek prerafaelistů. Inspiraci ke svým dílům hledal, stejně jako ostatní prerafaelisté v umění středověkých malířů (tvořících před Rafaelem Santim). Aby hlouběji poznal renesanční umění, odcestoval ho studovat do Florencie.
Huntova práce nebyla ve své době zpočátku příliš úspěšná, stejně jako práce ostatních prerafaelistů vzbuzovala pobouření. Huntovým největším zdrojem inspirace byla Bible a do mnoha obrazů vnáší duchovní pohled. Po rozpadu bratrstva prerafaelitů dokonce odcestoval čerpat inspiraci do Svaté země. Později se do Palestiny ještě vrací. Společně s duchovním významem vnáší do svých děl i morální ideály. Při tvorbě svých děl se také nechával inspirovat literárními díly – starými anglickými básněmi, nebo Shakespearem.
Hunt měl velký smysl pro detail a většina jeho děl se pyšní sytými, jasnými barvami. Pro Huntova díla je typické, že mají symbolický význam tudíž nutí pozorovatele zamyslet se a pokusit se v obraze "číst".
Ke konci života už Hunt příliš netvořil, měl totiž problémy s očima.
Gallerie
- Klaudio a Izabela (1850)
- Naše anglické pobřeží aneb Zbloudilé ovce
- Probuzené svědomí (1853)
- Světlo světa (1854)
- Obětní kozel (1856)
Odkazy
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu William Holman Hunt na Wikimedia Commons