Wiel van der Randen

Po střední škole Wiel van der Randen navštěvoval grafickou školu v Utrechtu. Poté pracoval jako kreslíř, knihkupec a fotograf, od roku 1926 jako fotograf-editor na Nieuwe Venlosche Courant. O rok později se odstěhoval do Den Bosch, kde se stal fotožurnalistou u Fotopersbureau Het Zuiden. Již v roce 1928 se rodina přestěhovala do Amsterdamu, kde Van der Randen nejdříve pracoval v tiskárně a následně až do roku 1934 jako fotožurnalista v De Telegraaf. V roce 1934 nastoupil do De Spaarnestad,kde pořizoval fotografické reportáže pro týdenníky Katholieke a Panorama. Často své reportážní snímky doplňoval texty. V roce 1934 pro Katholieke Illustratie fotografoval jordánskou vzpouru a pohřeb knížete Hendrika.

Van der Randen byl jedním z prvních novinářských fotografů ve třicátých letech, který pracoval s praktickým kinofilmovým fotoaparátem Leica s výměnnými objektivy a zábleskem. Leica byla mnohem pohotovější než starší typy přístrojů. Mezi fotografy bylo obvyklé stále používat skleněné desky až do konce třicátých let, výroba snímků a flexibilita byla omezenější. Van der Randen nepoužíval pouze 35 mm fotoaparát, ale navíc si své fotografie sám vyvolával ve vlastní temné komoře, což mu umožnilo maximálně ovlivnit jejich kvalitu. V průběhu 30. let se vypracoval na jednoho z předních fotografů a je považován za zakladatele novinářské fotografie v Nizozemsku. Kromě práce fotografa a novináře byl malířem, kreslířem a ilustrátorem.

Po vyhlášení okupační novinářké vyhlášky Journalistenbesluit ze dne 2. května 1941 se Van der Randen stal členem Asociace nizozemských novinářů, což mu umožnilo pokračovat v práci. To trvalo až do března 1942, kdy skončil Katholieke Illustratie. Spolek De Ondergedoken Camera (1943-1945) byla skupina nizozemských fotografů, kteří během druhé světové války prováděli odbojovou práci dokumentací okupace a Wiel van der Randen byl jejich součástí. Underground kamera nebo Skrytá kamera[1][2] byla skupina, která vznikla z iniciativy fotografů Fritze Kahlenberga a Tonnyho van Renterghema a zahrnovala jak profesionální fotografy, tak i amatéry. Cílem bylo využít jejich schopnosti dokumentovat. Protože fotografování bylo během německé okupace Nizozemska zakázáno, pracovalo se jim za velmi obtížných okolností. Pro svou vlastní bezpečnost často zůstávali v anonymitě a někdy pod pseudonymem. Jejich cílem bylo zachytit všední život v nacisty okupovaném Nizozemí. Museli se vypořádat s velkými logistickými problémy, jako byl nedostatek materiálu a omezená elektrické energie, vyžadující použití karbidových výbojek a centrální temné komory, ale i tak se jim podařilo zachytit hodně situací. Fotoaparáty byly často skryty pod bundou, novinami nebo zabudovány do nákupních tašek nebo aktovek s otvorem pro objektiv.[1]

V dalších letech války byla jeho fotografická a žurnalistická produkce na nízké úrovni a na Rijksacademie voor Beeldende Kunsten se zúčastnil kurzů malování s kolegy, jako byli Karel Appel nebo Bert Haanstra, částečně proto, aby si rozšířil své schopnosti a částečně zaplnil čas. V den osvobození 7. května 1945 fotografoval na náměstí Dam v Amsterdamu, na kterém lidé oslavovali konec války, ale do davu náhle začali střílet němečtí vojáci. Wiel van der Randen pořídil impozantní snímky obětí a lidí, kteří se snažili chránit před střelbou. Statistika v číslech: 22 zabitých a 120 zraněných. Po válce byl Van der Randen očištěn a bylo mu dovoleno znovu publikovat. Se zvláštní žádostí, jen Van der Randen a jeho kolega Sem Presser byli pozváni k záznamu inaugurace princezny Juliany na královnu v Nieuwe Kerk v září 1948. Na jaře 1949 onemocněl a zemřel v červenci téhož roku ve věku 52 let. Jeho rozsáhlé a pestré dílo se dochovalo téměř kompletní a je uchováno na Spaarnestad Photo v Haagu.

Van der Randen si v roce 1920 ve městě Venlo vzal Angelu Annu Teunsovou (1893-1956), se kterou měli dva syny a dvě dcery. Jeho nejstarší syn Robèrt (1920-1986) pracoval od roku 1946 do roku 1976 jako fotograf na volné noze a reportážní fotograf.[3]

• 
  Van der Randen fotografoval setkání kabinetu Colijn II dne 1. srpna 1935.
• 
  Letadlo prolétá kolem zemědělce. Letiště Waalhaven, Rotterdam, Nizozemsko, 1934.
• 
  Chlapci na dvoře klášterní školy, Heeswijk, Nizozemí, 1934.
• 
  Malí žáci píšou perem na papír v učebně. Neznámé místo v Nizozemsku. 1937.
• 
  Děti chodí v kruhu v mateřské školce, prázdniny 1938
• 
  Pouliční prodejce s košem plným sendvičů, Belgie, Maldegem, 1938.
• 
  Po válce se část kolaborujících žen (tzv. Moffenmeid nebo Tyskertøseru) stala obětí rozsáhlých a brutálních odvetných činů a útoků. Byly jim oholeny vlasy, obličeje jim byly pomazány dehtem nebo smolou.
• 
  Diváci: děti něco pozorně sledují na Nieuwmarkt v Amsterdamu. Pravděpodobně loutkové představení u příležitosti jmenování Juliany královnou.
• 
  Klášterní škola benediktinů (opatství Sint Andries) v Lophem, Belgie, poblíž Bruggy. 1935. Během Vánoc mnich vede sbor chlapců s hořící svíčkou v jejich rukou, zpívají vánoční písně při narození hvězdy.
• 
  Technik kontroluje vytváření gramofonového záznamu, Nizozemsko, 1935.
• 
  Druhá světová válka. Den osvobození. Oslava lidí na jejich cestě k náměstí Dam v Amsterdamu, kde o něco později němečtí vojáci zahájili palbu do davu oslavujících (22 zabitých, 120 zraněných), 7. května 1945.
• 
  Náměstí Dam 7. května 1945. Druhá světová válka. Den osvobození. Zranění lidé na náměstí Dam v Amsterdamu poté, co německá vojska zahájila palbu na oslavující masy (22 zabitých, 120 zraněných).
• 
  Herci pořizují radiovou nahrávku. Nizozemsko, 1949. Zařízení na stole, včetně pistole vpravo, jsou používány k produkci živých zvukových efektů během představení.