Welrod

Welrod je britská pistole s integrovaným tlumičem. Zbraň byla vyvinuta a používána během 2. světové války, ale používala se ještě dlouho po ní. Hlučnost zbraně je pouhých 73 dB, což ji činí pravděpodobně nejtišší pistolí na světě. Při měření hlučnosti zbraně se ukázalo, že tlumič utlumí 34 dB oproti zbrani stejné ráže a délky hlavně.

Welrod
Welrod Mk II
Typpistole
Místo původuSpojené království Spojené království
Historie služby
Ve službě1943 – dodnes
PoužívánaSpojené království Spojené království
Válkydruhá světová válka
Historie výroby
KonstruktérHugh Reeves
Navrženo1942
VýrobceBirmingham Small Arms Company a jiné
Vyrobeno kusůcca 14 000
VariantyMk I, Mk IIA
Základní údaje
Hmotnost1 kg (Mk II), 1,5 kg (Mk I)
Délka310 mm (Mk II), 360 mm Mk I)
Délka hlavně83 mm (Mk II), 95mm (Mk I)
Typ náboje7,65 mm Browning (Mk II), 9 × 19 mm Parabellum (Mk I)
Princip střelbyopakovací pistole
Úsťová rychlost365 m/s
Účinný dostřel23 m (den), 6–7 m (noc)
Zásobování municí6 ran (9×19 Parabellum); 8 ran (.32 ACP)

Popis

Welrod je manuální opakovací pistole, tzn. pro nabití zbraně je nutné otočit kruhovou rukojetí závěru o 90° doleva, stáhnout závěr dozadu (tím je vyhozena prázdná nábojnice), pak opětovně stlačit závěr dopředu (pro natažení pružiny úderníku) a opět otočit o 90°doprava pro uzamčení zavěru.

Důvod, proč Welrod nemá poloautomatický mechanismus nabíjení je ten, že poloautomatická pistole nemůže nikdy dosáhnout stejného stupně utlumení hluku výstřelu, protože po výstřelu, kdy je vyhozena prázdná nábojnice uniká část plynů z hlavně do komory a způsobuje hluk a rovněž pohyb závěru dopředu vytváří hluk při nárazu na hlaveň.

Uzamčení závěru je řešeno podobně jako u opakovacích pušek otočným závorníkem, ten má na konci umístěné 2 uzamykací ozuby.

V hlavni jsou otvory, kterými unikají plyny za střelou do prostoru expanzní komory, za komorou je 14 kovových přepážek se třemi pryžovými kotouči, ve kterých nejsou předem vytvořené otvory pro projektil (tzn. první vystřelený projektil vytvoří otvor), pryžové kotouče částečně uzavírají prostor za projektilem a zamezují unikání horkých plynu z hlavně, ale zhruba po 10-15 výstřelech klesá účinnost tlumiče vlivem opotřebení pryžových kotoučů.[1]

Z důvodu lepší skladnosti zbraně a jejího skrytého přenášení chybí zbrani pistolová pažbička, jejíž funkci nahrazuje odnímatelný zásobník, jež je pro lepší úchop vsazen do gumové "rukojeti". Zbraň má dlaňovou pojistku, která zamezuje stisknutí spouště.[2]

Historie

Zbraň byla vyvinuta pro S.O.E. (Special Operations Executive). Za autora pistole Welrod je považován major Hugh Reeves z vývojového střediska Station IX ve Welwyn Garden City. Welrod kromě pravidelných spojeneckých jednotek využíval také odboj na okupovaném území např. k likvidaci vysoce postavených nacistických činitelů. Kromě Britů Welrod během druhé světové války používala také americká OSS.

Není známo, kdy se Welrod přestal vyrábět, ani není mnoho známo o využívání Welrodu po 2. světové válce, některé zdroje uvádí, že byly Welrody spatřeny v konfliktech jako: Válka v Zálivu, Válka o Falklandy nebo Konflikt v Severním Irsku.

O kvalitách zbraně vypovídá také to že, se dočkala moderní kopie, tou je Brügger & Thomet VP9 prodávaný oficiálně jako "veterinární pistole" prakticky se jedná o vylepšenou kopii Welrod MK I.[3]

Verze

Welrod Mk IIA

Vylepšená verze a nejrozšířenější typ během 2. světové války.

Welrod Mk I
Welrod Mk I

Welrod Mk I vznikl později než Mk II. Hlavním důvodem pro konstrukci nové verze bylo shledání původního náboje 7,65 mm Browning jako málo účinného a tak byla zbraň překonstruována na ráži 9 mm. Oproti MK I má několik vylepšení jako je jednoduchý lučík, vylepšená dlaňová pojistka, vylepšený záchyt zásobníku. Zásobník Mk II pojme nově jen 6 nábojů a zbraň byla také rozměrnější, mírně odlišná je i stavba tlumiče.[3]

Odkazy

Reference
  1. Welrod silent. Modern Firearms [online]. 2010-10-22 [cit. 2019-04-30]. Dostupné online. (anglicky)
  2. FORGOTTEN WEAPONS. Silent But Deadly: Welrod Mk IIA. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
  3. Welrod. Gun Wiki [online]. [cit. 2019-04-30]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.