Walenty Badylak

Walenty Badylak (1904 Krakov Podgórze[1] - 21. března 1980 Krakov) byl polský voják, který během druhé světové války sloužil u polské Zemské armády (Armia Krajowa).[1]

Historická studna na hlavním krakovském náměstí

Po skončení druhé světové války pracoval jako pekař v Mrowinach u Svídnice.[1] Později pracoval v Żarach v dělnickém pracovním vydavatelství RUCH.[1] V roce 1955 přesídlil do Krakova.[1] Nejprve pracoval v hornicko-hutnické akademii, potom v závodě Městská zeleň. V roce 1963 odešel do důchodu.[1] Byl dobře známý mezi krakovskými knihkupci, protože sbíral knihy a také se zajímal o vážnou hudbu.[1] Rád trávil čas v kavárnách na hlavním náměstí a diskutoval o historii.[1] Jeho osobní život byl poznamenán tragédií, jeho první žena během druhé světové války zapsala jejich syna do nacistické organizace Hitlerjugend.[1] Tento fakt po válce začali využívat komunisté a proto se raději rozvedl[1] a znovu se oženil s Irenou Sławikowskou.[1] Její bývalý manžel Eugeniusz byl v hodnosti kapitána dělostřelectva zavražděn v Katyni.[1] Státní bezpečnost po válce pronásledovala jeho syna, který byl vyhozen ze školy technického zaměření a který se nakonec stal členem vojenské rozvědky, která prováděla čistky a represe v polské armádě.[1] Syn zemřel při autonehodě a následně v polovině 70. let 20. století zemřela i jeho druhá manželka.[1]

V roce 1980 ve věku 76 let byl již v důchodu.[2] V tomto roce 21. března ráno (krátce před vznikem Solidarity) se připoutal na Tržním náměstí, na Krakovském rynku železným řetězem k historické studni, následně se polil benzínem a upálil se na protest proti komunisty zamlčované pravdě o masakru polské elity v Katyni v roce 1940.[3][4][5][2] Zemřel při převozu do nemocnice.[1]

Informace o jeho smrti se objevily pouze v místním tisku, a to ve velmi lakonické podobě. (Informovali o smrti duševně nemocného důchodce.) Bez ohledu na to, lidé z Krakova kladli na místo události svíčky a květiny (které neznámí pachatelé v noci odstraňovali) a zpívali náboženské písně.

Aktivisté z krakovské opozice (ještě před srpnem 1980) organizovali aktivity zaměřené na připomenutí oběti Walenty Badylaka. Spolu s nimi si tuto událost připomínali i členové dalších organizací (Křesťanské společenství pracovníků, Nezávislé Polsko či Studentský výbor solidarity).

Jeho čin připomíná v Krakově pamětní deska umístěná na historické pumpě, u které se upálil. na desce je nápis: „Nemohl žít ve lži, zemřel za pravdu.“[1]). Deska byla instalovaná v roce 1990 a odhalena jeho vnukem, knězem Wojciechem Badylakem.[1] Pamětní desku zhotovil řemeslník Kazimier Kozłowski.[1] Historická pumpa byla zrestaurována v roce 2004.

O upálení Walenty Badylaka byl natočen film „Svatý oheň“.[2]