Vysoká pri Morave

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1271, kdy se nazývala Znoyssa. Provedené archeologické výzkumy na území obce potvrzují jej osídlení již v neolitu a eneolitu. Našly se zde doklady z doby laténské a velmi bohaté hroby z římské doby. V těsné blízkosti řeky Morava v lokalitě Grbavica bylo nalezeno slovanské (žárové-popelnicové) pohřebiště s keramikou pražského typu (6.–7. století n.l.), dále slovanské sídliště a pohřebiště z doby Velké Moravy (9. století n.l.). Území (chotár) obce se poprvé písemně připomíná v roce 1271 v královské darovací listině Štefana V., která se váže k majetku stupavského hradu. V období česko-uherské války 1271–1278 bylo osídlení obce zničeno a obec se vylidnila.

Ke znovuosídlení obce došlo až na konci 13. století německými rybáři z Devína, kteří tuto svoji novou obec pojmenovali Herksteten. Začátkem 14. století obec postupně kolonizují němečtí rolníci a název obce se dále mění na Hochsteten. Koncem 16. století přichází do obce početná skupina charvatských kolonistů. Charváti byli římskokatolického vyznání a z jejich iniciativy byl v letech 1666–1669 na místě obecního hřbitova, kde stála menší kamenná kaplička, vybudován kostel sv. Ondřeje. V období let 1890–1892 byl nákladně přestavěn a rozšířen.

Obyvatelstvo obce se v minulosti věnovalo hlavně zemědělství. Ti, kteří nevlastnili půdu, nacházeli zdroj obživy při sezonních pracích v obcích Dolního Rakouska. V 16. a 17. století vynášel i rybolov a chytání raků, což poskytovala řeka Morava a její ramena. Roku 1697 zde byl dokonce založen i obecní rybářský cech. Povaha krajiny poskytovala určité skupině obyvatel zdroj obživy v těžbě rákosu, který se vysekával v zimních měsících. K rozvoji obce nepřímo přispěla i výstavba hospodářských dvorů (majery) – Sauaš v 18. století, Nandin-ház, Dúbrava v 19. století, kde byl vybudován lihovar. Obec měla v 2.pol. 19. století dva mlýny (vodní a parní – Tomfmlyn). Roku 1911 byla v blízkosti obce vybudována železniční trať a stanice. Trať byla postavena pro potřeby cukrovaru v sousední Záhorské Vsi a podstatným způsobem přispěla k rozvoji obce a pro pěstitele cukrovky zabezpečila stálý odbyt.

Objektem kulturně-historického významu je římskokatolický kostel sv. Ondřeje (původně barokní z roku 1669) – následně rozšířený a přestavěný v novorománském slohu v období 1890–1892. V blízkosti kostela je několik votivních křížů a pomníků z 19. století.

V obci se nachází spolková plastika sv. Floriána z roku 1826, kaple sv. Jana Nepomuckého z 2.pol. 18. století, kaple sv. Rocha a sv. Vendelína z 2.pol. 19. století, dále hodnotný pomník obětem první světové války z roku 1930.

Na katastru obce leží i významné přírodní rezervace Horný a Dolný les (biotopy lužního lesa) a lesní rezervace Rozporec. V blízkosti obce se nacházejí četné umělé vodní plochy, které vznikly při dosud probíhající těžbě štěrku. Tyto vodní plochy se v současnosti využívají pro sportovní rybolov. Obec se díky své poloze stala významnou na sportovní cyklotrase, která sahá až po starobylý hrad Devín na soutoku Moravy a Dunaje. V současnosti má přes 1920 obyvatel a zaznamenává soustavně rostoucí stavební rozvoj.