Vrozená bisexualita

Freud ve své knize Tři úvahy o sexuální teorii (Three Contributions to the Theory of Sex) z roku 1920 pojednává o konceptu inverze (tj. homosexuality) s ohledem na její vrozenost či biologickou predispozici k homosexualitě či bisexualitě.

Závěry, ke kterým došel, jsou založeny na mylné představě, že člověk v raných stádiích vývoje prochází obdobím hermafroditismu. Tuto myšlenku rozvijí do obecné teorie, že přitažlivost k oběma pohlavím je možná, nicméně že pro každé pohlaví existuje „normálnější“ varianta. Homosexualitu vysvětluje jako důsledek traumatické příhody či příhod, které zabránily normálnímu vývoji, jenž zahrnuje přitažlivost k opačnému pohlaví.

Freud označil lidi jako přírodně „polymorfně perversní“, což znamená, že prakticky jakýkoliv objekt může být zdrojem erotického uspokojení nebo že děti jsou relativně lhostejné k objektům erotického uspokojení.

Moderní užívání pojmu vrozená bisexualita vychází spíše z výzkumů Alfreda Kinseyho než z Freudových. Podle Kinseyho výzkumů je většina lidí do jisté míry bisexuální, avšak nemusí svoji bisexualitu vyjadřovat chováním.

Dora, pravým jménem Ida Bauerová (1882–1945), byla jedna z Freudových pacientek. Teorie vrozené bisexuality je často diskutována ve spojení s Freudovými sezeními s Dorou.

Jiný příklad, často spojovaný s konceptem vrozené bisexuality, byl „Vlčí muž“ (pravým jménem Sergej Pankejeff), pacienta který se pokoušel potlačit své homosexuální sklony. Jeho vývoj vylíčil Freud jako nemožnost potlačení vrozených ženských sklonů.