Vorvaňovec zobatý

• Vědecká synonyma: Ziphius aresques, Delphinorhynchus australis, Epiodon australe, Epiodon australis, Ziphius australis, Hyperoodon capensis, Petrorhynchus capensis, Ziphius chatamensis, Ziphius chathamensis, Zyphius chathamensis.
• Národní názvy: delfín Cuvierův, vorvaňovec Cuvierův.[5]

Žije jednotlivě nebo v menších skupinkách kosmopolitně, ve všech oceánech a mořích včetně Středozemního moře). Neobývá však vody chladnější než 10 °C., vody vysokých zeměpisných šířek a mělké vody. Protože dává přednost hlubokým vodám, u pobřeží se vyskytuje zřídka. Přestože se předpokládá, že ve světovém oceánu žije více než 100 000 jedinců, je jeho pozorování zblízka považováno za vzácnost.

Porovnání velikosti s člověkem

Samci i samice mají poněkud zavalitější tělo, jsou přibližně stejně velcí 6 až 7 m a váží 2000 až 3000 kg. Jen sedminu až osminu celkové délky těla zabírá jejich malá hlava do jejíž čelní části plynule přechází široký zobák, spodní čelist částečně přesahuje přes okraj horní. Ploutve prsní jsou krátké a široké, hřbetní je trojúhelníkovitá až srpovitá a nachází se na konci druhé třetiny délky těla, ploutev ocasní má mohutná a široká křídla. Na hrdle má vorvaňovec dvě protáhlé rýhy. Zbarvení je variabilní, tělo je často šedé až šedočerné nebo šedomodré, hlava bývá krémově bílá stejně jako přední část hřbetu, spodní strana těla je ještě o poznání světlejší. Na tmavě zbarvených částech jsou nepravidelné bílé skvrny. Zbarvení je i geograficky rozdílné.

U dospělých zvířat je na samém konci obou polovin dolní čelisti pouze jediný zub, horní čelist je bezzubá. U samců zuby vyčnívají z čelisti, jsou dlouhé 4 až 8 cm a mívají v průměru i 4 cm, u samic bývají menší a nevyčnívají. Mláďata mají v každé polovině spodní i horní čelisti 30 až 40 zárodků zubů, které ale nikdy nevyrostou a s přibývajícím věkem se obvykle vstřebají.

Podle obsahu žaludku uhynulých jedinců lze soudit, že se vorvaňovci zubatí živí hlubinnými hlavonožci, rybami a některými korýši, za kterými se potápějí do hloubek až 3000 m. Loví také hlubinné živočichy při jejich migraci za potravou směrem k hladině. Při hlubokém ponoru vydrží pod vodou velmi dlouhou dobu[6] – v roce 2020 byl dokonce zaznamenán ponor trvající 3 hodiny a 42 minut.[7]

Protože jsou vorvaňovci velmi plachá zvířata, existuje jen málo údajů o jejích sociálních vztazích a reprodukci. Asi po roční březosti se rodí jedno mládě přibližně třetinové velikosti matky. Předpokládá se průměrná délka života 35 let.

Vzhledem k relativní početnosti celosvětové populace je vorvaňovec zobatý prozatím veden jako druh málo dotčený.[3] Za ohrožující faktory lze považovat lov, který stále provozuje Japonsko či Indonésie, náhodné úlovky při lovu sítěmi a znečištění oceánů odpadními plasty, které kytovci polykají společně s jinou potravou.[8] Vorvaňovci jsou také citliví vůči intenzivnímu zvuku, např. lodního sonaru.[7] Bylo pozorováno, že několikrát uvízli na souši, když byli vystaveni účinkům silných sonarů vojenského námořnictva. Pitva deseti uhynulých zvířat prokázala poškození tkání a krvácení do středního ucha.[8]