Volodymyr Zahajkevyč

Působil jako právník a politik.[3] Absolvoval gymnázium v Ternopilu a studoval na Lvovské univerzitě, Vídeňské univerzitě a Berlínské univerzitě. Působil jako advokát. Od roku 1907 byl advokátem v Přemyšli. V roce 1908 byl jedním z právních zástupců atentátníka Myroslava Sičynského, který zabil haličského místodržícího Andrzeje Kazimierze Potockého. Od roku 1909 do roku 1914 zastával funkci předsedy pobočky spolku Prosvita a měšťanské záložny. Od roku 1910 do roku 1914 vydával list Peremyskyj visnyk.[2]

Působil také coby poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl v roce 1912. Byl zvolen za obvod Halič 61.[4] Nastoupil jako náhradník poté, co zemřel poslanec Hryhorij Cehlynskyj. Slib složil 11. listopadu 1912.[5] Po roce 1912 byl na Říšské radě členem poslaneckého klubu Ukrajinské parlamentní zastoupení.[4] Uvádí se jako Dr. Wladimir Zahajkiewicz, advokát.[6]

Po válce, v době krátké existence Západoukrajinské lidové republiky, se zapojil do budování tohoto státního útvaru. Byl členem Ukrajinské národní rady. Od podzimu 1918 byl ale vězněn Poláky.[3][2] Veřejně a politicky činným zůstal i v meziválečném období. Od roku 1928 do roku 1935 byl poslancem polského Sejmu.[1] Na Sejmu zastupoval Ukrajinské národně demokratické sjednocení. Od roku 1928 do roku 1930 zastával funkci vicemaršálka (místopředsedy) Sejmu. Předsedal Ukrajinskému klubu na Sejmu.[3][2]

Byl aktivní i jako právní zástupce v četných politických kauzách. Od roku 1939 do roku 1944 působil na postu viceprezidenta apelačního soudu v Krakově. Zemřel v emigraci v Bavorsku.[3] V letech 1919–1929 vydával list Ukrajinskyj posol v Přemyšli.[2]

Jeho bratrem byl pedagog Bohdan Zahajkevyč.[2]