Volapük

Volapük (v překladu světový jazyk) byl prvním mezinárodním pomocným jazykem, který svého času dosáhl úspěchu a naučilo se mu několik set tisíc lidí. Jeho autorem byl prelát Johann Martin Schleyer, který jej uveřejnil v roce 1879 a knižně vydal v roce 1880.

Volapük (Volapük)
Volapük
Počet mluvčích	20 (2000)[1]
Písmo	Volapük alphabet a latinka
Postavení
Regulátor	International Volapük Academy
Úřední jazyk	není úředním
Kódy
ISO 639-1	vo
ISO 639-2	není
ISO 639-3	vol
Wikipedie
vo.wikipedia.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Roku 1890 hnutí okolo volapüku vyvrcholilo, když ve světě existovalo téměř 300 spolků, publikováno bylo téměř 400 knih a vycházelo 25 časopisů. V témže roce se konal třetí sjezd uživatelů volapüku, na kterém se ale ponejvíce mluvilo německy, včetně autora volapüku samého; od tohoto roku docházelo k postupnému úpadku hnutí. Příčiny neúspěchu volapüku byly v jeho těžké naučitelnosti (gramatika byla otrocky odvozena od německé, aniž by nějak zjednodušovala její náročnost), chyby a nedostatky ve struktuře, organizaci a v nedostatku možností vývoje, protože ten závisel jen na jednom člověku – na autorovi jazyka, který si ponechával související autorská práva – vzdělaní volapükisté navrhovali reformy, které však Schleyer zamítal.

V češtině mu věnoval učebnici František Vymazal.[2]