Vojtěch Sapík

Narodil se v chudé rodině v někdejší hornické kolonii Kamenec ve Slezské Ostravě. V útlém dětství mu zemřela maminka a tři sourozenci. Ve čtrnácti se začal učit štukatérem ve firmě Ladislava Jirotky a krátce také u olomouckého sochaře Hladíka. Odtud společně s bratry odešel do Prahy ke známé pražské štukatérské firmě Štrunc a Mára. Zároveň studoval na Uměleckoprůmyslové škole v ateliéru Josefa Drahoňovského (1906–1909) a u prof. Stanislava Suchardy (1909–1912). Od roku 1909 byl členem výtvarného odboru Umělecké besedy.[3]

Po opuštění školy veřejně kritizoval výuku. Byl úspěšný v soutěžích na sochařské zakázky a získal řadu stipendií. V roce 1911 zvítězil v soutěži o sportovní cenu Národních listů a získal stipendium, které mu umožnilo navštívit Paříž a ateliér Antoine Bourdella. Roku 1913 díky dalšímu stipendiu pobýval v Itálii a na ostrově Capri se setkal s T. G. Masarykem a Maximem Gorkým. Vytvořil zde také portrét Maxima Gorkého.

Těsně před válkou byl pozván do bulharského Slivenu aby zhotovil pomník místního národního hrdiny z bojů proti Turkům Hadžiho Dimitara. V lednu 1915 narukoval k 31. zeměbraneckému pluku z Uničova. V té době pracoval na návrhu pomníku padlým v Těšíně a snažil se u vídeňského ministerstva války získat místo ve zvláštním oddělení pro umělce, aby nemusel na frontu, ale ještě v létě odcestoval do Haliče. Nějaký čas se mu dařilo zůstávat v zázemí improvizovaného ateliéru, kde měl pracovat na bustě císaře Františka Josefa I. pro důstojnickou jídelnu. Padl na ruském bojišti v Haliči v době Brusilovovy ofenzivy u obce Boratimi pod Dubnem 5. července 1916.[4]