Vojtěch Klimt

Narozen v Praze na Štvanici, matka Věra Klimtová, rozená Divišová, výtvarnice a kašérka v Československé a České televizi. Otec Miroslav Klimt, narozen v Karlštejně, ošetřovatel slonů v ZOO Praha, jeho rozsáhlé herbáře jsou uloženy v Botanickém ústavu Univerzity Karlovy v Praze. Prapraděd Václav Blažek velel jedné z hasičských jednotek při hašení pražského Národního divadla. Vzdáleným předkem je jazykovědec Josef Jungmann. Karlštejnská část rodiny vlastnila dnes už neexistující domek u lomu Malá Amerika. Rodina Vojtěcha Klimta bydlela nejprve v Jirečkově ulici na pražské Letné, v roce 1974 se přestěhovala do Veverkovy ulice naproti Veletržnímu paláci, téhož roku Veletržní palác vyhořel. Má syna Jakuba Klimta a dceru Annu Klimtovou, která je autorkou této stránky.

Vojtěch Klimt navštěvoval základní školu v Umělecké ulici, kde jej hudební výchovu vyučoval pedagog a hudebník Pavel Jurkovič. Na začátku roku 1991 jej Martin Štumpf pověřil vedením Klubu Karla Kryla a klubového občasníku Ječmínek (1991-2001). 2002-2014 byl redaktorem webové stránky Klubu Karla Kryla kryl.kat.cz. Od roku 2014 prezentuje citáty z rozhovorů Karla Kryla na facebookové stránce KKlub. Po roce 1994 spolupracoval na přípravě knih, desek a filmů týkajících se Karla Kryla. V současnosti se rovněž zabývá vyhledáváním a fotografováních zajímavých míst České republiky, z těchto materiálů vzniká kniha pro nakladatelství Computer Press ze skupiny Albatros Media.

• Akorát že mi zabili tátu: Příběh Karla Kryla. Praha: Galén, 2006. (Olivovníky). ISBN 80-7262-379-6, ISBN 978-80-7262-463-8.
• Poddat se nemíním: Příběh knihtiskařů Krylových. Praha: Galén, 2019. ISBN 978-80-7492-456-9.

• Osobní profil na Facebooku
• KKlub (stránka spravovaná V. Klimtem)
• Skutečná elita našeho národa, stránka o osobnostech České republiky (stránka spravovaná V. Klimtem)
• Jaroslav Foglar ovlivnil můj život (článek V. Klimta o Jaroslavu Foglarovi)
• Karel Kryl: Země Lhostejnost, Česká televize (rozhovor s V. Klimtem)
• 20 let od úmrtí Karla Kryla, Česká televize (rozhovor s V. Klimtem)
• Nepohodlný Karel Kryl, Český rozhlas (pořad Vladimíra Hendricha a Vojtěcha Klimta)
• Krylova busta se musela stěhovat, Česká televize
• Jasná řeč Josefa Chuchmy, Česká televize
• Historie.cs, Česká televize (Lída Rakušanová, Jiří Černý a Vojtěch Klimt o Karlu Krylovi)
• 50 let staré vystoupení Karla Kryla, Česká televize
• Reportéři ČT, Česká televize
• Den ve Zlínském kraji, Český rozhlas (rozhovor s V. Klimtem)
• Příběh knihtiskařů Krylových, Český rozhlas (rozhovor s Janem Šulcem o knize Vojtěcha Klimta Poddat se nemíním)
• Vizitka, Český rozhlas (rozhovor s V. Klimtem)
• Revue 333, Česká televize (rozhovor s V. Klimtem)
• Deník 8. června 2021 (rozhovor s V. Klimtem)

• "Je to s podivem, ale navzdory kulatým výročím narození a úmrtí Karla Kryla jsme doposud neměli jeho kvalitní životopis. Kniha Vojtěcha Klimta Akorát že mi zabili tátu je přesně tím textem, který si Karel Kryl zaslouží. Autor nepodléhá nekritickému vzývání, nezakrývá Krylovy slabší stránky, mluví také o jeho láskách, stále si však udržuje patřičnou míru elegance. Díky tomu, že vycházel nejen z osobních setkání s písničkářem, ale mluvil i s řadou jiných lidí, poskládal plastický obraz složité Krylovy osobnosti, jeho hledání vlastního hlasu i těžkých chvil v emigraci. Kniha je doplněna mnoha neznámými fotografiemi." (Josef Rauvolf, Instinkt č. 48/2006)
• "Jeden z nejvýznamnějších českých básníků (nebojíme se tak o Krylovi psát, protože odstup jeho místo v české kultuře v tomto smyslu jen potvrzuje) druhé půle 20. století je konečně představen v důstojném, pečlivém a při autorově úctě ke Krylovi zároveň pozoruhodně nesentimentálním životopise. Klimt se až úzkostlivě držel faktů a dokázal se vypořádat s množstvím různých svědectví -přitom nebo právě proto je jeho kniha strhujícím čtením. Jak z okna rychle jedoucího vlaku letí v ní dějiny, v nichž ten malý velký muž sehrál pro Čechy roli kotvy-naděje. Nikdo nepoznal Karla Kryla natolik, aby mohl s určitostí říci, co se v něm doopravdy dělo, uzavírá Klimt skromně svou práci. Odvedl ji ovšem v kvalitě, která z ní dělá knihu-pramen." (Právo 28. 12. 2006)
• "Pojmy fanoušek a objektivita tvoři zpravidla oxymóron, nemluvě o tom, ze při vyslovení prvního se mi ježí chlupy po těle. Vojtěch Klimt je Krylův fanoušek, dokonce předseda jeho fanklubu. Jedna z mnoha fotografií v knize to pyšně dokládá: sedí, osmnáctiletý, v obklopení podobných exemplářů a s nimi Mistr. Jenže, Klimt je dnes o 15 let starší, takto samožerná fotka je v knize jediná a samotný text nemůže být od jejího charakteru dál. Precizní životopis, vyvedený do kronikářsky znaleckého detailu, bez emocí, bez příměsi vlezlé subjektivity. Potlačená subjektivita je na fanouška obdivuhodný výkon. Díky němu z adorovaného objektu vychází člověk chybující a asi někdy těžko snesitelný, zato z masa a kostí, protože plakátů si užil až až. Jde patrně o nejstřízlivější a také nejobsažnější "krylogický" text, jaký dosud vyšel. Přidejme krásnou polygrafickou úpravu knihy na polokřídě a výsledkem je skutečně kvalitní publikace." (Roman Lipčík, REPORT Music & Style č. 1/2007)
• "Život Karla Kryla se zřejmě odvíjel ve vlnách nadějí a pochybností. Vypráví o tom věcně, ale velmi přesvědčivě další z knížek, jež v poslední době o Krylovi vyšly. Má podtitul Příběh Karla Kryla. Autorem životopisné knihy, kterou nakladatelství Galen vydalo s názvem Akorát že mi zabili tátu, je Vojtěch Klimt. Z dosavadních pokusů zachytit Krylovu těžko uchopitelnou osobnost, se tento jeví nejobjektivnější a také nejpřesnější a díky redakci Karla Jadrného i stylisticky kvalitní. Klimt vypráví příběh múzicky nadaného chlapce z kultivovaného rodu novojičínských knihtiskařů, jimž komunisté rozmetali tradiční živnost na cáry a ze života jejich rodině udělali peklo. Sleduje logický Krylův vývoj. Mravenčí prací dohledal a upřesnil detaily z Krylova života, klidnou, po atrakcích nebažící formou ho mapuje krok za krokem, uvádí leckterý z omylů na pravou míru, především však popisuje okolnosti vzniku písní či veršů, jež měly zásadní vliv už na několik generací posluchačů. Autor nepopírá své sympatie, jež ke Krylovi chová, ale není zaslepeným obdivovatelem, který by objekt svého zájmu "chránil" tím, že by věci zatajoval nebo přibarvoval do růžova. Čtenář se dozví i o láskách a manželstvích Karla Kryla, žádné trapné pikantnosti však by čekat neměl. Což neznamená, že by portrét, který Klimt načrtl, byl bezkrevný. Velkou předností publikace je pečlivá dokumentace, důkladné odkazy, bibliografie a diskografie i shrnutí uzlových bodů Krylova života včetně poct, jichž se mu dostalo po smrti. Chtělo by se říct: všechno podstatné, co je o Karlu Krylovi třeba vědět." (Marta Švagrová, Lidové noviny 13. 1. 2007)
• "Předsedové fanouškovských klubů nebývají těmi, kdo jsou schopni objektivně popsat svého favorita, ale Vojtěch Klimt je šťastná výjimka. Autory všech předchozích knih a článků o Karlu Krylovi překonává především množstvím faktů, jejich sřetězením a ověřením. (Opravil i moje staré omyly.) Legendárního písničkáře neidealizuje ani nebanalizuje. Úderný název Akorát že mi zabili tátu i vytříbený sloh konečného rukopisu jsou dílem Krylova přítele z mnichovského exilu Karla Jadrného." (Jiří Černý, Reflex č. 3/2007)
• Vojtěch Klimt: Akorát že mi zabili tátu (Galén) – "Konečně o Karlu Krylovi, obšírně, věcně a bez patosu." (Miroslav Kovářík, Katolický týdeník, č. 6/2007)
• "Krylovská biografie z pera šéfa pražského Klubu Karla Kryla je možná – co se týče množství informací – v oboru knih o hudbě tou nejvíce fascinující prací, jaká kdy v češtině vyšla. Čtyři a půl sta stran, téměř sedm set pramenných odkazů, doklady snad o každém byť sebenepodstatnějším Krylově vystoupení, zveřejněném či zcela soukromém vyslovení se k nějakému problému, odpovědi na všechny otázky, které si může klást i pokročilý Krylův posluchač či čtenář, to všechno dělá z knihy doslova „krylovskou bibli“. Knihu, bez jejíhož studia se žádný případný autor dalšího pohledu na tuto významnou, jakkoli kontroverzní osobnost české hudby i literatury prostě neobejde. Klimt je totiž tím, kdo na sebe vzal pomyslný kříž hlubokého pátrání v archivech, v zaprášených novinách, kdo se musel sejít s desítkami pamětníků – tuhle práci už po něm nikdo zřejmě dělat nemusí a bude se moci věnovat tomu, co Klimt ve prospěch faktografie poněkud upozadil, totiž názoru, případně hodnocení. Jeho životní dílo to ale nikterak nesnižuje." (Ondřej Bezr, Reflex č. 25/2007)