Vodochody (Straškov-Vodochody)

Vodochody je jižní část obce Straškov-Vodochody v okrese Litoměřice. V roce 2009 zde bylo evidováno 147 adres.[2] V roce 2011 zde trvale žilo 447 obyvatel.

Vodochody
Hospoda
Lokalita
Charakterčást obce
ObecStraškov-Vodochody
OkresLitoměřice
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice50°21′29″ s. š., 14°15′5″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel447 (2011)[1]
Katastrální územíVodochody (4,15 km²)
PSČ411 84
Počet domů144 (2011)[1]
Vodochody
Další údaje
Kód části obce156299
Kód k. ú.756296
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vodochody je také název katastrálního území o rozloze 4,15 km2.[3]

Historie

Není jisté, zdali je název Vodochody původní, ale vyskytuje se již v 10. století, z té doby totiž pochází první písemná zmínka o obci Vodochody, kdy v roce 999 český kníže Boleslav II. daroval právě založenému Ostrovskému klášteru rozsáhlou krajinu s vesnicemi, lesy i lidem. Mezi několika jmenovanými obcemi byly jmenovány i Vodochody. Tento dar potvrdil i jeho syn Boleslav III. Ve 12. a 14. století patřily Vodochody panství biskupa pražského. V roce 1294[4] je koupil biskup Tobiáš a přiřadil je k Roudnici. Stejně jako obce v okolí byly i Vodochody rozděleny na více částí, patřících různým vrchnostem. Ve 13. století připomínají se vladykové z Vodochod. Začátkem 14. století byl majitelem Jakub ze Žižic s vladyky na Straškově. Ten měl tři syny a jednu dceru, jimž majetek odkázal. Synové se jmenovali: Jan z Ledčic, Nácek ze Straškova a Ješek z Vražkova. Dcera měla za manžela Hostíka z Vodochod, komorníka pražského biskupa Jana IV. Kolem roku 1570 byl majitelem Jaroslav Berkovský z Benze a na Vodochodech. V roce 1577 patřily Vodochody Vilému z Rožmberka, jako součást panství roudnického.

V roce 1619 si občané z Vodochod stěžovali, že je hejtman sužuje kvůli náboženství, což prý je zcela zřejmě proti Majestátu Rudolfa (vydanému 1609). Občané z Vodochod byli náboženství českobratrského. V téže době patřila část Vodochod Alžbětě Zapské ze Šlivic. Roku 1619 je koupil Bohuchval Valkoun z Adlaru, protože Alžbeta Zapská byla zapletena ve vzpouře proti Ferdinandu II., Valkoun z Adlaru prodal Vodochody klášteru Máří Magdaleny na Újezdě a ten je postoupil Václavu Eugenovi z Lobkovic.

V roce 1834 byl rychtářem ve Vodochodech Jan Krejza. Z toho roku zachovala se jména sousedů: Ant. Procházka, Matej Jiránek, František Vykuka, Václav Pšenicka, Václav Materna. Z Vodochod chodily děti do Straškova do školy, která byla vystavena roku 1865; předtím docházely do Račiněvsi, kde byla pošta pro Vodochody.

Pověsti

Ve Vodochodech pramení potok Čepel, jehož hlavní pramen je v severovýchodním cípu obce, kde tvoří velkou vyzděnou studánku. Pověst vypráví, že v studánce na prameni je mohutný balvan. Kdyby se kámen nějakým způsobem uvolnil, vyvalilo by se tolik vody, že by zaplavila celou krajinu. Obyvatelé tvrdí, že za starších dob hrnuly se obcí v době dešťů nebo tání spousty vod. A od tohoto prý má obec své jméno – voda chodí – Vodochody. Těžko se dá tento výklad uhájiti, jisto však je, že jméno jest od slova „voda“ utvořeno.

Obyvatelstvo
Vývoj počtu obyvatel a domů[4][5]
18691880189019001910192119301950196119701980199120012011
Obyvatelé 377368402376390451452376371347388370341447
Domy 596066697386106107.99107133139144
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v domech místní části Straškov-Vodochody.

Významné osobnosti

Ve Vodochodech se 28. listopadu 1911 narodil Václav Renč, český básník, dramatik a překladatel, který byl představitelem katolického ruralismu.

Odkazy

Reference
  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online.
  3. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-30.
  4. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 388, 399.
  5. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 300.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.